S bývalým pilotem F1 o šampionátech F2/F3 a úzkých kokpitech

Netrvalo to dlouho a vytáhlý kudrnatý chlapec debutoval ve formuli 1. Již roku 1993 patřil v Sauberu mezi nejrychlejší a vše napovídalo tomu, že brzy začne vyhrávat jako jeho kamarád Schumi. Pak ale přišlo kruté Monako roku 1994. Těžkou nehodu po výjezdu z tunelu Karli přežil jen se štěstím – jeho kariéra F1 ovšem utržila definitivní ránu.

V rámci VC Rakouska startoval Wendlinger mezi legendami F1, dobrá příležitost abychom si popovídali…

Píšu zde i reportáže o F2 a F3, proto bych s tebou začátkem rozhovoru rád porovnal situaci v juniorských šampionátech „dnes a včera“. Co říkáš tomu, že jsou tato mistrovství v zásadě jen „značkovýmu poháry“?

„Na papíře něco takového vlastně podporuje sportovní hodnotu a vyzvedává výkon jezdce. To je pozitivní. Myslím ale, že toto řešení dost snižuje technický přínos a vývoj jezdců. Slibované snižování nákladů se použitím jednotných šasi a motorů kupodivu také nekonalo. Náš tým F3 svého času obsahoval mne, mého osobního mechanika, Dr. Marka a jednoho mechanika týmu. Vybrali jsme si šasi Ralt, zatímco se konkurence už spoléhala na pokrokovější Reynardy nebo Dallary.“

Smolný výběr šasi mohl pokazit celou sezónu, že?

„Jistě. Vezměme například výrobky Gianpaola Dallary. Ty dnes ovládají F2, F3 a Indy. Mého času ale nestály za nic. V F3 je používal tým Horsta Schuebela a sezónu přežili jen díky jejich dobrému finančnímu zázemí. Nebo má zkušenost z F3000 (F2): Dr. Marko mě poslal do Anglie k Lole a k Reynardu, abych si tam vyzkoušel kokpity. Rozhodl jsem pro Lolu. Marko ji tedy koupil a roku 1991 jsme postoupili výše. Jenže „mock-up“ do kterého mne posadili byl mnohem prostornější, než šasi které nám skutečně dodali. Během sezóny jsem měl prostě problémy s řadící pákou a prostor pedálů byl tak těsný, že jsem často šlapal na dva současně. Podle toho vypadaly výsledky – prohráli jsme vlastně již volbou šasi, což se dnes stát nemůže.“

Stejného roku jsi debutoval v F1…

„…a měl jsem tam stejný problém: do Leyton-House-F1 jsem se vešel ještě hůře, než do Loly-F3000. Ale nechal jsem si samozřejmě pro sebe, že jsem například v Suzuce kvůli těsnému kokpitu ani nemohl zařadit dvojku!“

F3000 a F3 za tvých dob absolvovaly své závody coby samostatné šampionáty. Jen výjimečně je bylo vidět v rámci F1. Dnes jezdí F2 a F3 výhradně v programu Grand Prix – co o tom myslíš?

„Pro zviditelnění jezdců je to jistě výhodné, vede to ale ke zvýšení nákladů. Vezmi si jen kupříkladu ubytování jezdců a týmů. O víkend Grand Prixu je okolo tratě vše obsazeno – o několikanásobných cenách pokojů ani nemluvě. Některé týmy tento víkend jezdí spát až někam ke Štýrskému Hradci! Kdyby tu F2 a F3 jela příští víkend, tak by to měla „za rohem“ a levněji.“

Coby legenda F1 tu předvedeš Lotus-Ford 88 – onen legendární a zakázaný Chapmanův nápad „dvojího šasi“. Co mi řekneš o tvém „comebacku F1“?

„První dojem: už zase se do toho auta pořádně nevejdu! Vůbec nechápu, jak se v tom voze mohl Nigel Mansell roku 1981 cítit dobře. Asi byl rád, že je v F1 a držel jazyk za zuby, jako já u Leyton Housu. Motor trochu vynechával, mohu ale skutečně potvrdit, že se ono „druhé šasi“ od jisté rychlosti přisálo k vozovce. Při zpomalení před zatáčkou ovšem zase vystřelilo nahoru.“

Co bude po GP Rakouska dalším podnikem, kde tě fandové uvidí?

„Pojedu v Goodwoodu, kde mi ovšem auto připraví AMG-Mercedes. Snad bude prostornější….“