Michael Schumacher je jedním z nejúspěšnějších a nejuznávanějších automobilových závodníků v historii formule 1. Spolu s Lewisem Hamiltonem drží rekord v počtu získaných titulů mistra světa – na svém kontě jich má sedm. Do historie motorsportu se zapsal svou nekompromisní pracovní morálkou, fyzickou připraveností a schopností dovést tým k absolutní dominanci.
Michael Schumacher začínal s motorsportem už v dětství na motokárové dráze v Kerpenu, kterou provozovali jeho rodiče. Přes německou formuli 3 a závody sportovních vozů gruppe C se dostal do formule 1.
V královně motorsportu debutoval velkolepě v roce 1991 při Velké ceně Belgie na okruhu Spa-Francorchamps s týmem Jordan. Okamžitě zaujal, čímž si vysloužil okamžitý přestup do týmu Benetton, kde strávil své první plnohodnotné roky.
V roce 1994 získal svůj první titul mistra světa v sezóně, poznamenané tragickou smrtí Ayrtona Senny. Po jeho smrti Schumacher čelil obviněním z nelegálních technických pomocných prvků a sérii trestů včetně diskvalifikací a dvouzávodního zákazu startu.
Díky trestům se do boje o titul nečekaně vrátil Damon Hill na Williamsu, čímž drama vyvrcholilo až v posledním závodě v australském Adelaide. O šampionovi rozhodla velmi kontroverzní kolize obou rivalů v 36. kole, po které oba ze závodu odstoupili. Schumacher tak udržel jednobodový náskok a ve svých 25 letech získal svůj první titul mistra světa v roce, který navždy proměnil bezpečnostní standardy celého motorsportu. O rok později titul obhájil a s devíti vítězstvími pomohl Benettonu k zisku premiérového Poháru konstruktérů.
Pro rok 1996 přestoupil do Ferrari, které v té době desítky let marně čekalo na titul. Schumacher kolem sebe vybudoval silný tým odborníků (v čele s Jeanem Todtem, Rossem Brawnem a Rorym Byrnem), se kterými v Maranellu vybudoval neporazitelnou mašinerii.
Po letech tvrdé práce a těsných proher přišla historická exploze úspěchů. O roku 2000 přišlo pět titulů mistra světa v řadě. Schumacher a Ferrari přepsali historické tabulky a překonali řadu tehdejších rekordů v počtu vítězství za sezónu, pole position i bodů.
Po příchodu mladších soupeřů (např. Fernanda Alonsa) ukončil po sezóně 2006 v barvách Ferrari svou kariéru ve F1. V té době měl na kontě 7 titulů a 91 vítězných velkých cen.
V roce 2010 se však k překvapení celého světa vrátil a spojil síly s nově vzniklým německým továrním týmem Mercedes. Během tří sezón (2010–2012) pomáhal postavit základy týmu, který později ovládl celou éru hybridních motorů. Svého jediného pódiového umístění po návratu dosáhl v roce 2012 ve Valencii (3. místo). Po sezóně 2012 pověsil helmu na hřebík definitivně.
V prosinci 2013 utrpěl vážný úraz hlavy při lyžování ve francouzských Alpách (v Meribelu), kdy narazil hlavou do skály. Přestože měl helmu, utrpěl těžké poranění mozku. Od té doby se nachází v domácí péči pod dohledem své rodiny a lékařského týmu a na veřejnosti se neobjevil.
| Sezóna | Startovní číslo | Konstruktér | Pořadí | Body celkem |
|---|---|---|---|---|
| 1991 | 32 / 19 | Jordan / Benetton | 14. | 4 |
| 1992 | 19 | Benetton | 3. | 53 |
| 1993 | 5 | Benetton | 4. | 52 |
| 1994 | 5 | Benetton | 1. | 92 |
| 1995 | 1 | Benetton | 1. | 102 |
| 1996 | 1 | Ferrari | 3. | 59 |
| 1997 | 5 | Ferrari | DSQ | 78 |
| 1998 | 3 | Ferrari | 2. | 86 |
| 1999 | 3 | Ferrari | 5. | 44 |
| 2000 | 3 | Ferrari | 1. | 108 |
| 2001 | 1 | Ferrari | 1. | 123 |
| 2002 | 1 | Ferrari | 1. | 144 |
| 2003 | 1 | Ferrari | 1. | 93 |
| 2004 | 1 | Ferrari | 1. | 148 |
| 2005 | 1 | Ferrari | 3. | 62 |
| 2006 | 5 | Ferrari | 2. | 121 |
| 2010 | 3 | Mercedes | 9. | 72 |
| 2011 | 7 | Mercedes | 8. | 76 |
| 2012 | 7 | Mercedes | 13. | 49 |
SvětFormule.cz 