Člen týmu AIX-F2 Karel Kusý: Doma nejsem celé měsíce…

Co byl první střet malého Káji s rychlými koly?

„K těm jsme s kamarády neměli daleko – jsem ze Šternberku, všechno jasné? Závodníkem jsme se chtěli stát bez výjimky všichni! Kopec jsme sjížděli o závod na koloběžkách – a vždy skutečně vražednou rychlostí.“

Dětské snění a skutečný vstup do zákulisí sportu jsou ale velký rozdíl. Co byl v tomto ohledu tvůj „zlomový moment?“

„Asi před 20 lety si jeden z kamarádů opatřil Škodu Felicii pro závody do vrchu. Zeptal se mě, že by potřeboval pomoc – třeba i když mu i jen vypucuju okna. Tím jsem do toho pořádně zabředl a časem jsem se stal něčím jako týmovým manažerem. Když se do toho okruhu lidí dostaneš, tak to jde dál. Přešel jsem pak do Scuderie Praha, udělal si řidičák kamion a později začal u týmu Antonína Charouze v Žebráku. Zůstal jsem i po prodeji stáje investorovi AIX a po jejím přesunu do Německa. Na pracoviště to tedy mám zhruba 900 km…“

Co je tvým konkrétním úkolem v týmu?

„V zásadě přeprava materiálu k okruhům a výstavba zázemí v paddocku. V průběhu víkendu údržba našeho zázemí ve stavu, který se dá prezentovat hostům a sponzorům.“

Pomáháš i při přípravě vozů, nebo při zastávkách v boxech při závodech?

„Proboha ne! FIA jasně omezuje počet techniků, kteří smějí na vozech pracovat, nebo počet mechaniků, kteří provádějí výměny pneumatik při závodech. Kdyby někdo přišel na to, že jsem na auto v paddocku jen máknul, tak by následovala pokuta, nebo dokonce diskvalifikace.“

Jak zatím vypadala tvá sezóna?

„Jako truckie absolvuji jen evropské podniky, ale i to stojí za to. Jako příklad: po příletu materiálu koncem května ze závodů v Americe jsem byl pro kontejnery na letišti v Miláně. Tam odtud jsem vše vezl k jednomu spřátelenému týmu F4 v Piacenze, kde jsme s našimi mechaniky vše vybalili a znovu naložili pro odjezd k podniku v Monaku. Po závodech v Monaku jsem frčel přímo k dalšímu podniku do Barcelony. Ze Španělska jsem materiál odvezl do naší základny v západoněmeckém Andernachu a odtamtud jsem jel vlakem alespoň na jeden víkend „pro čisté trenýrky“ domů. V pondělí jsem tam už ale zase byl zpátky, protože jsme od úterý tady v paddocku Red Bull Ringu a vše připravujeme…“

A již příští víkend už „volá Silverstone“…?

„Jistě, nejpozději hodinu po startu F1 musíme z paddocku vypadnout. Hned v neděli ráno proto začíná takový náš „soukromý truckerský závod Spielberg-Silverstone“. Jedu odtud přímo tam, abychom mohli od úterý v Anglii budovat zázemí. Po příštím víkendu cestou ze Silverstone vyložíme všechno na pár dní v základně v Andernachu a snad se dostanu před GP Belgie na pár dní domu. Pak zase pojedu zpět, abych vše naložil pro závody ve Spa-Francorchamps. No a v úterý po Belgii už musím být se vším v paddocku Hungaroringu. Pernej program, co?“

Najdeš si ještě čas sledovat výsledky motorsportu?

„Ale jo. Pořád ještě tomu strašně fandím…“

Jako pro kluka, který vyrůstal v totalismu to musí být ohromná věc, že za AIX nyní jezdí Emmo Fittipaldi a jeho hvězdný otec je stálým hostem tvého stanu?

„Ano. O tom se nám ani nezdálo… Mimo Fittipaldiho pobíhají po paddocku i Montoya, Barrichello a další…“

Během tvého působení v F2 jsi musel poznat hodně jezdců. Přirostl ti někdo z nich zvláště k srdci?

„Nemohu nikoho vyzvednout. Je to prostě tak, že když se usměješ na ně, tak se usmějí také. Jen jednu příhodu pamatuji zvlášť dobře. V zimě jsem vezl Emma Fittipaldiho juniora k tréninku na simulátoru do Belgie a trochu jsme povídali. Já mu vyprávěl, že jsem už od mládí velkým fandou F1 a že je mi 55 let. On se na mě udiveně podíval a řekl: Tak to ještě pamatuješ doby, kdy závodil táta!? Jako bych byl nějaký dinosaurus…“