Režisérka Christin Freitag přibližuje vznik dokumentu o Michaelu Schumacherovi, jeho citlivou stránku i tragické události v Imole během sezóny 1994. Mezi záběry, které Christin Freitag utkvěly v paměti po dokončení dokumentu Schumacher ’94 – Zrod legendy, byl také rozhovor s divákem na Hockenheimu.
Když se ho televizní reportér zeptal, zda není hluk příliš velký, muž s brýlemi odpověděl: „Ne, vůbec ne. Nádhera, nádhera.“ Záběry zachycují rostoucí nadšení Němců pro Schumachera během sezóny, v níž získal svůj první titul mistra světa formule 1. Právě tento fenomén chtěla Freitag prostřednictvím archivních materiálů podrobněji prozkoumat.
Dokument, který Netflix uvedl 2. října, sleduje tehdy pětadvacetiletého jezdce Benettonu od úvodního vítězství v Brazílii až po rozhodující závod o titul v australském Adelaide. Objevují se v něm rozhovory s jeho manželkou Corinnou, bývalým šéfem týmu Benetton Flaviem Briatorem, Berniem Ecclestonem, Davidem Coulthardem nebo manažerem Willim Weberem.
„Přesně toho jsme chtěli dosáhnout. Nechtěli jsme se na všechno dívat zvenčí ani se pouze ohlížet do minulosti. Chtěli jsme diváky přenést přímo do tehdejší doby, do této výjimečné sezóny formule 1, aby měli pocit, že jsou tam společně s ním,“ řekla Freitag.
1 300 hodin archivních záběrů
V dokumentu přirozeně nechybějí nejdůležitější závody sezóny včetně tragických událostí v Imole a rozhodující Velké ceny Austrálie v Adelaide. Režisérka a střihač Bobby Good však hledali také méně známé okamžiky.
„Když se s nějakým tématem teprve seznamujete, nevíte, co všechno ještě neznáte. Vždy proto existuje možnost objevit něco zajímavého. Měli jsme určitou strukturu, ale prohlédli jsme úplně všechno. Myslím, že jsme měli k dispozici 1 300 hodin záběrů ze závodů a můj střihač Bobby Good je neúnavně procházel. Po určité době začnou všechny závody vypadat podobně. Vidíte kombinézy, přilby a okruhy. Okamžitě ale poznáte, když se v tvářích lidí nebo u Michaela děje něco zajímavého či autentického,“ vysvětluje režisérka.
Freitag zároveň předem plánovala, kdy budou respondenti vyprávět o událostech v přítomném čase, aby jejich vzpomínky přirozeně propojila s archivními záběry.
„Snažila jsem se vytvořit vypravěčskou strukturu, která diváka skutečně vtáhne do příběhu. Věděla jsem, že potřebuji hodně archivních záběrů, aby byl zážitek co nejpůsobivější. Myslela jsem si, že by mohly tvořit přibližně 60 až 70 procent dokumentu. V podstatě jsem napsala scénář. Věděla jsem, která scéna přijde kdy, které protagonisty v ní potřebuji a jak na sebe jednotlivé události navazují. Je to v podstatě filmová konstrukce,“ uvedla režisérka.
Zvuk devadesátých let
Hudební doprovod kombinuje původní filmovou hudbu se skladbami z devadesátých let. Nechybějí písně Common People od skupiny Pulp a Rush Rush od Pauly Abdul, která má pro Michaela a Corinnu zvláštní význam.
„Je důležité vybrat písně, které vás okamžitě přenesou do dané doby. Střih je ale natolik přesně sladěný s hudbou, že u mnoha scén bylo nutné vytvořit vlastní hudební doprovod. Také u původní hudby jsme hledali správný tón. Chcete mít pocit, že jste v devadesátých letech, ale zároveň nechcete, aby všechno znělo stejně. Hudbu je třeba určitým způsobem modernizovat, aby vás vrátila do minulosti, ale současně působila lépe. Je to kombinace hledání písní, kterým můžete dát prostor, a scén, které se opírají především o rytmus. U nich musíte hudbu vytvořit přímo na míru,“ objasňuje Christin Freitag.
Rozhodnutí zařadit skladbu Common People, vydanou v roce 1995, už na začátek dokumentu bylo méně promyšlené než některé další hudební volby. „Jednoduše jsem tu píseň milovala,“ směje se Freitag. „Měli jsme sbírku skladeb z devadesátých let a spousta z nich mi doslova trhala uši! Bylo to víceméně intuitivní rozhodnutí. To, že se do dokumentu hodila, byl bonus.“
Návrat do Imoly
Velká cena San Marina v roce 1994 zůstává jedním z nejtemnějších víkendů v historii formule 1. Po vážné nehodě Rubense Barrichella během páteční kvalifikace zasáhla celý sport úmrtí Rolanda Ratzenbergera při sobotní kvalifikaci a trojnásobného mistra světa Ayrtona Senny během nedělního závodu.
„Věděla jsem, že tyto události už byly mnohokrát zpracovány, a pozorně jsem sledovala, jak je zobrazovali ostatní. Když se do tohoto příběhu pustíte, už víte, co se stane. Nad celým víkendem visí tíživá atmosféra. Chtěla jsem vytvořit něco, co diváky provede víkendem tak, jak ho tehdy prožívali lidé. Na začátku nic netušíte a jste poměrně bezstarostní. Nálada je dobrá. Čeká vás závodní víkend v Itálii a očekáváte velmi napínavý závod. A pak se to stane úplně nečekaně. Následuje další událost a potom další,“ vysvětluje režisérka.
Také při střihu záběrů z Imoly bylo nutné učinit náročná rozhodnutí. „Jste přímo uprostřed toho všeho a nedokážete uvěřit, že se to skutečně děje, že to nekončí a že situace je stále horší,“ říká Freitag. „Chtěla jsem znovu vytvořit pocit, jako byste byli součástí toho víkendu a znovu prožívali toto trauma.“
Senna se v dokumentu objevuje také později. Spojení mezi legendárním Brazilcem a německým jezdcem totiž sahalo mnohem dál než k tragickému víkendu. V roce 2000 se Schumacher na Monze rozplakal, když se ho zeptali, jaké má pocity z vyrovnání Sennova rekordu 41 vítězství v závodech formule 1. „Chtěla jsem, aby Senna zůstal součástí příběhu, protože mám pocit, že ho Michael měl stále na mysli. Vždycky ho nosil někde v pozadí svých myšlenek. Nesl si to s sebou celá ta léta, takže jsem věděla, že to pro něj bylo mimořádně důležité,“ vysvětluje Freitag.
Druhá tvář Michaela Schumachera
Během práce na dokumentu poznala režisérka sedminásobného mistra světa mnohem hlouběji, než původně očekávala.
„Překvapilo mě, jakého člověka jsem objevila. Když jsem vyrůstala, znala jsem ho především z období po roce 2000, kdy už byl legendou. Překvapilo mě, že působí poměrně citlivě. Cítíte, jak se snaží tuto citlivost chránit. Zároveň vidíte, kdy něco hraje a kdy se jeho chování mění a ukazuje se v jiném světle,“ říká.
V jednom z archivních rozhovorů Schumacher mluví o svých obavách po tragédii v Imole. Freitag tak získala přístup také k jeho vlastnímu pohledu na tehdejší sezónu.
„Když jsem dělala rozhovory s ostatními, hledala jsem právě tento konkrétní rys jeho osobnosti, protože jsem si vždy myslela, že je naprosto nebojácný a nekompromisní. V archivních materiálech, zejména v tomto rozhovoru, ale vidím úplně jiného Michaela. Hledala jsem právě tohoto člověka. Je to jeho skutečná tvář? Má kolem sebe ochranný štít, nebo šlo jen o jeden konkrétní okamžik? Velmi to ovlivnilo můj pohled na něj i mé pocity vůči němu. Právě kolem toho jsem postavila celý film,“ vysvětluje režisérka.
Willi Weber, který Schumachera manažersky zastupoval během jeho vzestupu ve formuli 1, patřil mezi respondenty, jejichž vzpomínky potvrdily režisérčina zjištění.
„Mnozí protagonisté vykreslovali Michaela jako člověka, který nezná strach a jedná přímo. Výjimkou byl Willi, jeho manažer, který ho dobře znal a byl mu velmi blízký. Potvrdil to, co jsem viděla v archivních materiálech. Řekl, že Michael byl po Imole úplně jiný a že ho tyto události skutečně změnily,“ dodává Freitag.
Corinna a lidé, kteří ho znali
Corinna Betschová, Michaelova přítelkyně v roce 1994, je další klíčovou postavou dokumentu. Pár se vzal o rok později a film zachycuje její vzpomínky na začátky jejich vztahu i na společné pronikání do světa formule 1. Christin Freitag se s Corinnou setkala prostřednictvím produkční společnosti, aby s ní ještě před natáčením rozhovoru probrala připravovaný dokument.
„Líbí se mi také to, že do tohoto cirkusu vstupovali jako pár, oba byli nováčky a všechno objevovali společně. Líbí se mi, že na ni to celé zpočátku vůbec neudělalo dojem. Považovala to spíše za nudné a teprve později si k tomu našla cestu. Byla velmi bezstarostná a zábavná. To mě okamžitě zaujalo. Působila uvolněně a chtěla jsem tuto její stránku přenést také do filmu, protože v jejích předchozích rozhovorech jsem ji neviděla,“ uvedla režisérka.
Dokument však odhaluje také aspekty Schumacherova prožívání, o kterých Corinna v té době nevěděla. V archivním rozhovoru Michael hovořil o problémech se spánkem po Sennově smrti v Imole. Přiznal, že začal mít strach o vlastní život, a to i mimo závodní okruh.
„Corinna o tomto rozhovoru ví, ale netušila, že Michael v té době skutečně prožíval takové obavy a pocity. Obojí může být pravda. Je to zajímavé a pomáhá to odhalit větší hloubku jeho osobnosti,“ říká Freitag.
Další respondenti nabízejí odlišné pohledy na sezónu 1994. Flavio Briatore byl Schumacherovým šéfem v Benettonu, zatímco David Coulthard debutoval ve formuli 1 s Williamsem na Velké ceně Španělska po Sennově smrti. V dokumentu se objevuje také bývalý šéf F1 Bernie Ecclestone a německé televizní osobnosti Kai Ebel a Heiko Wasser.
„Udělala jsem spoustu rešerší o různých osobnostech a mluvila s mnoha lidmi. Potom jsem výběr zúžila z hlediska vyprávění příběhu. Kdo je pro konkrétní okamžik klíčový? Důležité bylo také to, kdo se během úvodních rozhovorů dokázal nejvíce otevřít. Kdo mi umožnil přiblížit se k hlavní postavě? Zároveň jsem chtěla vyvážit známé osobnosti lidmi ze zákulisí, o kterých se příliš nemluví. Tato kombinace se mi líbí,“ objasňuje režisérka.
Zachycení fenoménu Schumimania
Dokument zachycuje také roli televize při vzniku fenoménu známého jako Schumimania. Německá stanice RTL pomáhala přiblížit formuli 1 širšímu publiku a archivní záběry z Hockenheimu ukazují fanoušky shromážděné v okolí okruhu.
„Scéna z Hockenheimu je tak trochu milostným dopisem německé duši, která už zmizela. Pamatuji si to z dětství. Vyvolává to vzpomínky, ale tento svět už neexistuje. Je to jako milostný dopis minulosti. Věděla jsem, že tuto scénu chci mít v dokumentu, a potom jsem našla úžasné záběry z kempinkové zóny. Bylo to fantastické. Myslím, že jsme měli tři nebo čtyři hodiny rozhovorů s fanoušky. Byl to dar,“ říká Freitag.
Režisérka se zamýšlela také nad tím, proč si diváci tak silně oblíbili jezdce, který se ne vždy cítil ve své kůži, když jeho popularita neustále rostla. „Nepůsobí jako člověk, který by byl mimořádně společenský nebo charismatický ve smyslu bavení davu. Proč ho tedy Němci tolik milují?“ ptá se. „Willi vždycky říkal: ‚Je jeden z nás.‘“
Do závěrečného závodu sezóny v Adelaide vstupovali Schumacher a Damon Hill s rozdílem jediného bodu. Jejich vzájemná kolize ukončila závod obou jezdců a Schumacherovi zajistila jeho první titul mistra světa.
Na otázku, v jakém okamžiku se z Michaela Schumachera stal muž, kterého si dnes pamatujeme jako legendu, režisérka odpověděla: „Určitě na konci filmu, když se poprvé stal mistrem světa. Je to skutečný začátek jeho legendy. Celý film se odehrává před jejím zrodem. Legenda se rodí až na konci. Je to příběh cesty, na jejímž konci se z něj stala legenda.“
Michael Schumacher is a seven-time Formula 1 champion — with the support of his family, this new documentary uses rare interviews and previously unreleased footage to take a look at the man behind the wheel.
Schumacher is now on Netflix https://t.co/AEW1gMgmin
— Netflix (@netflix) September 19, 2021
Některé příběhy ze světa formule 1 si zaslouží více prostoru než jeden článek. V našich originálních seriálech se podrobně věnujeme historii F1, významným osobnostem, rivalitám mezi jezdci, závodnickým rodinám i nehodám, které ovlivnily bezpečnost a další vývoj královny motorsportu. Připomeňte si známé momenty a objevte příběhy, které možná neznáte.
👉 Všechny seriály F1 | Nehody, které změnily svět F1 | Osobnosti F1 | Kolegové na ostří nože | Jaký otec, takový syn | Ženy v královně motorsportu
SvětFormule.cz