Alonso: Končit se nechystám, závodění mě stále baví

Když Fernando Alonso v roce 2023 přestoupil do Aston Martinu, zdálo se, že se konečně dostal do týmu se slibnou budoucností. Španěl se totiž několikrát během své kariéry ocitl v úspěšném týmu v nevhodnou dobu. Přestože byl na začátku tisíciletí považován společně s Kimi Räikkönenem za generační talent, získal během své kariéry „pouhé“ dva tituly a co se týče statistik, tak se nezapsal mezi ta úplně největší jména historie formule 1.

Na druhou stranu ani již zmiňovaný Fin nenaplnil při pohledu na tituly očekávání, která do něj byla vkládána. Šampionát ovládl pouze v roce 2007. Je však nutno dodat, že celá tato generace talentů čítající tyto dva, Felipeho Massu, Jensona Buttona nebo Juana Pabla Montoyu byla později zastíněna jmény jako Sebastian Vettel, Lewis Hamilton nebo Nico Rosberg, což je jeden z důvodů, proč nikdo z těchto nadějí z počátku tisíciletí nedokázal přetavit svůj potenciál do více mistrovských titulů.

Vraťme se ale k Alonsovi, protože právě on měl ze své generace nejblíže k tomu, aby se zapsal do historických tabulek velmi vysoko. Stačilo by, kdyby v určitých bodech své kariéry získal o osm bodů více a místo dvou titulů jich mohl mít pět.

V roce 2007 mu chyběl k titulu pouhý jeden bod, v roce 2010 to byly body čtyři a v roce 2012 tři. V historii motorsportu bychom asi nenašli moc větších smolařů. A to nás vrací zpět do roku 2023, kdy nahradil v Aston Martinu jednoho ze svých největších rivalů, Sebastiana Vettela. Alonso byl v té době v situaci, kdy své poslední pódium získal v roce 2021 za Alpine a předposlední v roce 2014 za Ferrari.

Zprvu se tedy přestup do britské stáje jevil jako skvělý posun zpátky na špici. V první polovině sezóny byl totiž Španěl jednoznačně nejlepším jezdcem za oběma piloty Red Bullu. Získal několik pódiových umístění a v Monaku měl blízko i ke svému prvnímu vítězství od roku 2013. Postupem sezóny se však začalo ukazovat, že tempo vývoje u Aston Martinu není tak rychlé jako u konkurence a umístění na stupních vítězů se časem stala vzácnějšími. Přesto však sezónu zakončil na čtvrtém místě celkového pořadí.

V dalších dvou letech se umístil na devátém, respektive desátém místě, tentokrát už bez žádného pódia. Všechny své naděje na návrat do boje o nejvyšší příčky ale vkládal do změny pravidel, která přišla letos.

Tým vlastněný Lawrencem Strollem měl všechny předpoklady k tomu proniknout na vrchol. Finance nebyly pro stáj problémem, tým se přestěhoval do nové supermoderní továrny, vedl ho geniální konstruktér Adrian Newey a ještě k tomu se stáj stala de facto továrním týmem, neboť Honda vyvíjela novou pohonnou jednotku exkluzivně pro ni.

Jak to ale někdy v životě chodí, tak přesto, jaký měla tato kombinace potenciál, tak to prostě nevyšlo a rodák z Ovieda se nyní trápí na úplném chvostu startovního pole a za úspěch je považováno pouhé dokončení velké ceny. A abychom byli upřímní, výhled do budoucna pro tým také nevypadá zrovna růžově.

Nikdo by se tedy asi nedivil, pokud by se španělský veterán i s ohledem na to, že se mu nedávno narodil jeho první syn, rozhodl po sezóně královnu motorsportu opustit.

Během historické Velké ceny Monaka, která se konala tento víkend, však Alonso všechny své fanoušky uklidnil tím, že zatím nemá žádné nutkání k odchodu.

„Miluji, co dělám. Miluji závodění. Svůj první závod jsem odjel, když mi byly tři roky a teď je mi čtyřiačtyřicet, takže jsem čtyřicet jedna let svého života strávil za volantem. Takže moment, kdy budu muset přestat závodit, pro mě bude velmi těžkým rozhodnutím a bude náročné to přijmout,“ řekl vítěz 32 velkých cen.

„Čas ukáže. Ucítím to. V tuto chvíli ale necítím, že ten čas nastal. Cítím se konkurenceschopný a motivovaný a jsem šťastný, když řídím. Takže ano, snad to není poslední sezóna,“ řekl nejstarší a nejzkušenější závodník na současném roštu, který si přes neuspokojivou výkonnost svého týmu v letošní sezóně závodění stále užívá.