10 nejvýraznějších šéfů v historii formule 1

1. Sir Ron Dennis – McLaren

Roky ve funkci: 1980 – 2008, 2014 – 2016

Výhry: 138

Poháry jezdců: 7 

Poháry konstruktérů: 10 

Od jeho příchodu v roce 1980 až do jeho odchodu z funkce v roce 2009 vyhrál McLaren 138 Velkých cen a dohromady získali 17 Pohárů jezdců a konstruktérů. K mistrovskému titulu dovedl šampiony jako Nikiho Laudu, Alaina Prosta, Ayrtona Sennu, Miku Häkkinena a Lewise Hamiltona, a po jejich odchodu vždy znovu postavil tým na nohy a připravil je k zisku dalších titulů. 

Jeho snad největší úspěch byl, když spolu s inženýrem Johnem Bernardem vynesl v osmdesátých letech tým na vrchol a zavedli u monopostu MP4-1 první monokok z uhlíkových vláken. 

Nebyl to samozřejmě ten nejlepší šéf. Po aféře Spygate z roku 2007, kdy bylo objeveno, že tým disponuje důvěrnými technickými informacemi Ferrari, byli diskvalifikováni z Poháru konstruktérů a dostali pokutu 100 milionů liber. Nebyl to přímo Ron Dennis jako spíše hlavní inženýr Mike Coughlan, ale jakožto šéf týmu nesl Dennis odpovědnost za chování svých zaměstnanců. Odpovědnost nesl také za to, že obnovil v roce 2015 spolupráci s Hondou. A jak to dopadlo… V roce 2016 ho představenstvo odvolalo a v roce 2017 definitivně opustil McLaren.

Zdroj: McLaren

2. Jean Todt – Ferrari 

Roky ve fukci: 1993 – 2007

Výhry: 98

Poháry jezdců: 6

Poháry konstruktérů: 7 

Když se Jean Todt v roce 1993 připojoval k Ferrari, stáj z Maranella upadala. Od roku 1979 nevyhráli jediný titul a od roku 1990 nezvítězili ani v závodě. Francouzský šéf ale tým přetvořil v jednu z nejikoničtějších značek na celém světě.

Prvním dílem skládačky byl pilot. A koho jiného si při cestě za slávou upsat, než toho nejúspěšnějšího? V roce 1996 tak podepsal Michael Schumacher, mistr světa z let 1994 a 1995. Ten krátce na to přivedl z Benettonu ty nejlepší z nejlepších, včetně Rosse Brawna a Roryho Byrnea. V roce 1997 jejich snahy skončily diskvalifikací, koncem 90. let se ale krok po kroku blížili k titulu. A v roce 2000 se zadařilo. Schumacher pak vyhrál rekordních pět po sobě jdoucích titulů a Scuderia vyhrála šest Pohárů konstruktérů.

Todtovou největší předností bylo, že nedovolil, aby obvyklé vnitřní politické intriky Ferrari narušily jeho fungování. Poté, co v roce 2006 odešel, dovedl k titulu ještě Kimiho Räikkonena, než z funkce odstoupil. Dodnes je to poslední šéf, který dovedl Ferrari k titulu. Poté si ještě odsloužil tři funkční období v roli prezidenta FIA.

Zdroj: Ferrari

3. Christian Horner – Red Bull

Roky ve funkci: 2005 – 2025

Výhry: 115

Poháry jezdců: 8 

Poháry konstruktérů: 6

Christian Horner patří k těm pár, kterým se podařilo dominovat ve dvou zcela odlišných érách. Poté, co v roce 2005 dostal klíče ke kanceláři ve zbrusu novém týmu Red Bull, utvořil si tým k obrazu svému. Jeho první hvězdou byl inženýr Adrian Newey a v roce 2009 už piloti řídili vůz, kterému nebylo cizí vítězství.

Horner nejprve v letech 2010 až 2013 dovedl ke čtyřem za sebou jdoucím titulům Sebastiana Vettela, než se během éry hybridních motorů dostal do čela Mercedes. I tak ale dokázal Red Bull občas Mercedes obehrát a pokud některý ze Stříbrných šípů zaostal, byli rudí býci připraveni bojovat o vítězství. 

V roce 2021 už byli připraveni bojovat i o titul a jak se Max Verstappen rval zuby nehty s Lewisem Hamiltonem, rval se za svůj tým Christian Horner s Toto Wolffem. Získali další čtyři po sobě jdoucí tituly. Rekordním byl rok 2023, kdy vyhráli 19 z 22 závodů v sezóně.

Po slabých výkonech byl v červenci 2025 propuštěn. Nepomohly mu ani obvinění z nevhodného chování, která sice vždy důrazně popíral, ale již od počátku roku 2024 kazily reputaci nejen jemu, ale celému týmu. 

Zdroj: Red Bull

4. Sir Frank Williams

Roky ve funkci: 1969 – 2020

Výhry: 114

Poháry jezdců: 7

Poháry konstruktérů: 9

Co se týče statistik je Frank Williams za Ronem Dennisem druhým nejúspěšnějším šéfem týmů. Úspěch zažil tým už v 80. letech, kdy hned v roce 1980 vybojoval Alan Jones první titul. V roce 1986 utrpěl Frank Williams při autonehodě ve Francii zranění, které mu navždy změnilo život. Po zlomenině páteře ochrnul a málem zemřel. Spolu s manželkou Ginny ale ukázali nevídanou odolnost a Frank se brzy vrátil zpět k vedení týmu. 

Nejlepší období zažívali v polovině 90. let, kdy se o místo v týmu přetahovaly ty největší hvězdy formule 1 a Nigel Mansell, Alain Prost i Ayrton Senna tak zjistili, že tři lidi se do dvou sedaček prostě nevejdou. 

Se svými jezdci míval Frank velmi napjatý vztah a ze sedmi mistrů světa, kteří s ním svůj titul získali, se jej pokusili obhájit jen 3 jezdci – Alan Jones, Keke Rosberg a Jacques Villeneuve. Nepovedlo se ani jednomu. Co se týče těch zbylých, mistr světa z roku 1996 Damon Hill byl vyhozen prakticky již v polovině své mistrovské sezóny a Nigel Mansell odešel do IndyCar jakmile bylo jasné, že se k týmu má připojit Alain Prost.

Po vstupu do nového tisíciletí se tým postupně propadal v šampionátu. Rodina Williamsových tým v září 2020 prodala a Frank Williams zemřel v listopadu 2021 ve věku 79 let. 

Zdroj: Williams

5. Colin Chapman – Lotus

Roky ve funkci: 1958 – 1982

Výhry: 67

Poháry jezdců: 6

Poháry konstruktérů: 7

Chapman byl původně závodníkem, ale brzy se začal věnovat konstrukci vozů. Ve spojení s Jimem Clarkem vytvořil jedno z nejvýjimečnějších partnerství ve formuli 1 a v sezóně 1963 dominovali se 7 výhrami z 10. V roce 1965 se Clark navíc stal prvním pilotem, který v jednom roce vyhrál jak titul mistra světa F1, tak Indy 500. Lotus následně představil legendární motor Ford Cosworth DFV, který se stal v 70. letech téměř všudypřítomným. Následovaly ikonické vozy, jako Lotus 49 a Lotus 72. 

Poté, co Clark v roce 1968 zemřel, dovedl Chapman k titulu ještě Grahama Hilla a v roce 1970 získal titul (posmrtně) i Jochen Rindt. Poslední tituly se povedly Emersonovi Fittipaldimu a Mariovi Andrettimu, ale Lotus postupně upadal. 

Chapman zemřel v roce 1982. Lotus se tak nějak držel až do roku 1994, ale bez legendárního šéfa už to nebylo ono a na svou slavnou minulost nenavázali.

Zdroj: Formula1.com

6. Toto Wolff – Mercedes

Roky ve funkci: 2013 – nyní

Výhry: 129 

Poháry jezdců: 7

Poháry konstruktérů: 8

Není šéfa, který by si v moderní éře užíval takového úspěchu, jako Toto Wolff. Mezi lety 2014 a 2021 posbíral s týmem 15 z 16 dostupných mistrovských titulů – nezadařil se pouze Pohár jezdců v roce 2021.

Pod Wolffovým vedením se tým z Brackley vyšplhal do výšin, o kterých se jim ani nezdálo. Osm Pohárů konstruktérů v řadě je úspěch, který nezažil žádný jiný tým formule 1. Wolff navíc musel zvládnout jednu z největších rivalit v historii formule 1 mezi Lewisem Hamiltonem a Nicem Rosbergem. A vypadá to, že v roce 2026 svůj tým dovede k dalšímu dvojitému titulu.

Zdroj: Mercedes

7. Flavio Briatore – Benetton, Renault, Alpine

Roky ve službě: 1988 – 1997 (Benetton), 2000 – 2009 (Renault), 2025 – nyní (Alpine)

Výhry: 46

Poháry jezdců: 4

Poháry konstruktérů: 3

Flavio Briatore poprvé do paddocku dorazil v roce 1988 s Benettonem a postupem času se stal jednou z nejzajímavějších a nejkontroverznějších figurek. 

Na začátku 90. let se mu podařilo od Jordanu získat Michaela Schumachera a s mladým perspektivním Němcem vybudoval tým, který dokázal vyzvat Williams a získat dva mistrovské tituly. Poté Schumacher odešel, Benetton se nedokázal vrátit zpět do čela tabulek a Briatoremu byly v roce 1997 ukázány dveře.

Jakmile tým převzal Renault, byl pozván zase zpět, aby se pokusil vše napravit. Znovu tým postavil kolem mladého talentu, tentokrát jím byl Fernando Alonso, který v roce 2003 vyhrál svůj první závod a v roce 2005 ukončil Schumacherovu nadvládu a stal se tehdy nejmladším mistrem světa. Alonso pokračoval i v roce 2006 a poté si na rok odskočil do McLarenu.

V roce 2008 následovala kauza Crashgate, kdy Briatore a technický šéf Pat Symonds nařídili Alonsovu týmovému kolegovi Nelsonovi Piquetovi juniorovi, aby v Singapuru havaroval a pomohl Alonsovi ve strategii, díky čemuž Španěl zvítězil. Piquet vše světu o rok později odhalil, Briatore i Symonds rezignovali a Briatore dostal doživotní zákaz působení v motorsportu. Nevydržel dlouho – už v roce 2013 byl zrušen a v roce 2014 se vrátil k týmu z Enstone jako výkonný poradce tehdejšího generálního ředitele skupiny Renault, Luca de Mea.

Tým nyní (pod značkou Alpine) převzal po Oliverovi Oakesovi. 

Zdroj: Alpine

8. Ken Tyrrell – Matra, Tyrrell

Roky ve službě: 1968 – 1969 (Matra), 1970 – 1997 (Tyrrell)

Výhry: 33

Poháry jezdců: 3 

Poháry konstruktérů: 2

Další legendární dvojicí byl Ken Tyrell a Jackie Stewart. V roce 1968 se Tyrrell stal šéfem fracouzské Matry a přivedl Stewarta k jeho prvnímu titulu, ale krátce nato se rozhodl, že si to příště raději udělá sám a za sebe. V roce 1970 se zrodil první vůz Tyrrell a Stewart v letech 1971 a 1973 získal další mistrovské tituly. V roce 1971 navíc přivezli s Francoisem Cevertem i Pohár konstruktérů. Dalším highlightem byl P34, vůz o šesti kolech, se kterým Jody Scheckter v roce 1976 vyhrál Velkou cenu Švédska.

V 80. letech přišla turba a atmosférické motory Ford V8 zastarávaly. Tyrrell se propadal pořadím a z bývalých mistrů světa se stal obyčejný tým ve středu pole. 

Po sezóně 1997 se tým Tyrrell prodal British American Racing a pokračoval jako BAR, Honda, Brawn a dnes je známý pod názvem Mercedes. Ken Tyrrell zemřel v roce 2001 ve věku 77 let.

In memory of the great
🇬🇧 Ken Tyrrell

Born #OTD in 1924

🕯️ pic.twitter.com/w5cNHNnCGc

— EifelRonaldo (@eifelronaldo) May 3, 2024

9. Sir Jack Brabham – Brabham

Roky ve službě: 1962 – 1971

Výhry: 13

Poháry jezdců: 2

Poháry konstruktérů: 2

Pilot formule 1. A co více, mistr světa. Získat titul ve vlastním týmu se mu povedlo pouhé čtyři roky poté, co Brabham založil. Ve svém autě navíc vyhrál sedm závodů. 

Jeho týmový kolega Denny Hulme ho porazil v mistrovském souboji v roce 1967. Roky 1968 a 1969 se nepovedly, ale nakonec se Brabhamovi podařilo zvítězit alespoň v Jihoafrické republice. Koncem roku pověsil kariéru pilota formule 1 na hřebík a v roce 1972 prodal tým Ecclestoneovi, který v roce 1978 podepsal úřadujícího mistra světa z Ferrari Nikiho Laudu a v letech 1981 a 1983 vyhrál Poháry jezdců s Nelsonem Piquetem. 

Brabham zemřel v roce 2014 ve věku 88 let a zůstává prvním a posledním jezdcem, který vyhrál titul v autě stejného jména.

Zdroj: Formula1.com

Happy Birthday Sir Jack Brabham, the only driver to win a WDC in his own car! #f1 #rip @FormulaOneWorld (Cooper 1955-61, Brabham 1962-70) pic.twitter.com/8nETC9jAhu

— F1 Stats & No Bants (@CrystalRacing) April 1, 2017

10. John Cooper – Cooper

Roky ve službě: 1950 – 1965

Poháry jezdců: 2

Poháry konstruktérů: 2

Mezi lety 1950 a 1958 vyhrávaly auta, co měla motor vepředu. To změnil v roce 1959 Cooper T51. Enzo Ferrari (který se na seznam nedostal, protože zaměstnával raději manažery, než aby tým vedl sám) malým britským týmům jako byl Cooper, Lotus nebo Brabham, říkal garagisti, a motory vzadu se mu nelíbily. Jako by kára tahala koně, i když by to mělo být naopak. Ale Brabham s Cooperem v roce 1959 vyhrál titul, kára nakonec koně opravdu tahá a dodnes má každý vůz, který od té doby vyhrál mistrovský titul, motor vzadu. 

Cooper tým rozprodal v roce 1965 a v roce 2000 zemřel ve věku 77 let.