Tvrdý vyhazov: Jak se Martin Brundle dozvěděl, že končí?

Martin Brundle, kterého mohou noví fanoušci znát jako komentátora pro Sky Sports, byl v osmdesátých a devadesátých letech poměrně solidním závodníkem ve formuli 1. Jeho odchod však proběhl bez jakékoli rozlučky. Sám se o něm dozvěděl až poté, co tým Jordan oznámil, že v sezóně 1997 pro něj budou závodit Ralf Schumacher a Giancarlo Fisichella.

Do formule 1 vstoupil Brit v roce 1984, rok po vydařeném ročníku v britské formuli 3, kde skončil druhý, pouhých devět bodů za legendárním Ayrtonem Sennou.

Jeho první velkou cenou byl závod v Brazílii za Tyrrell, kde se umístil na pátém místě. Problémem bylo, že celý tým byl z této sezóny diskvalifikován, takže oficiálně Brundle v tomto roce nezískal ani bod.

Později ve své nováčkovské sezóně během tréninku na Velkou cenu Dallasu utrpěl Angličan hrozivou nehodu, po které lékaři zvažovali amputaci jeho levé nohy. K tomu sice nakonec nedošlo, přesto to na něm zanechalo trvalé zdravotní následky. V dalších dvou letech pokračoval bez výraznějších úspěchů v týmu založeném Kenem Tyrrellem.

V roce 1987 podepsal s týmem Zakspeed, pro který získal dva body. V roce 1988 si dal jeden rok od plnohodnotného závodění v F1 pauzu, odjel pouze jednu velkou cenu jako záskok ve Williamsu. Další sezónu se však vrátil v plné síle s týmem Brabham, kde se stal kolegou Stefana Modeny. V roce 1990 byl však opět bez sedačky a následující sezónu se objevil opět za volantem stáje založené Jackem Brabhamem.

Jeho vrchol přišel v roce 1992 v Benettonu, když získal během jednoho ročníku pět pódií a umístil se na šestém místě celkového pořadí. Po tomto ročníku následovaly další tři solidní sezóny v týmech Ligier a McLaren. A nakonec svou poslední sezónu, rok 1996, strávil v týmu Jordan.

V nedávném rozhovoru pro Sky Sports s Natalií Pinkham však Brundle odhalil, že vůbec netušil, že v roce 1997 skončí bez sedačky.

„Ve svém posledním závodě jsem skončil pátý, stejně jako ve svém prvním. Bylo to Japonsko 1996,“ řekl rodák z Velké Británie, který se sám jako komentátor nebojí ptát na kontroverzní otázky.

Později se dostal také k tomu, jak nečekaný byl jeho konec pro něj samotného. „Vlastně je to dlouhý příběh. Myslel jsem, že budu pro Eddieho (Jordana – pozn. red.) závodit i v roce 1997. Když vidím, jaké rozlučky mají někteří jezdci a všechny ty věci kolem, lehce jim závidím.“

„Byl jsem na tom, čemu říkám přehlídka závodních aut v Birminghamu a někdo mi řekl: ‚Na jak dlouho to máš?‘ ‚Nevím, ještě asi hodinu. Potřebujete, abych něco udělal?‘ odpověděl jsem. A oni řekli něco jako: ‚Ne, ale možná by bylo lepší, kdybys tu nebyl, protože Eddie oznámil Ralfa Schumachera a Giancarla Fisichellu jako své dva jezdce.‘ A ten den jsem se dozvěděl, že už nejsem jezdcem formule 1.“

„Trochu se to celé zamotalo, ale upřímně, kdybych byl Eddiem, udělal bych to samé, protože já byl na konci své životnosti a on tam měl dva mladé svěřence. Ale stejně to byl dost drsný způsob, jak to zjistit,“ povzdechl si bývalý závodník, který stál během své kariéry devětkrát na stupních vítězů, ovšem ani jednou na stupínku nejvyšším.