Goodyear

Goodyear

Americká společnost Goodyear, založená v roce 1898 Frankem Seiberlingem v Ohaiu (a pojmenovaná po vynálezci vulkanizace kůže Charlesi Goodyearovi), patří k nejúspěšnějším dodavatelům pneumatik v historii motorsportu.Ve formuli 1 zanechala nesmazatelnou stopku – s celkem 368 vítězstvími ve velkých cenách zůstává statisticky nejúspěšnějším dodavatelem pneumatik v dějinách F1.

Goodyear vstoupil do formule 1 v 60. letech 20. století a postupně se vypracoval v absolutního vládce startovního pole. Po úvodní fázích a vývoji s americkým týmem Scarab založil Goodyear svou evropskou závodní základnu a v roce 1965 spojil síly s týmy Brabham a Honda. Americký pilot Richie Ginther přinesl značce první vítězství.

Během éry velkých křídel, ground-effectu i divokých přeplňovaných turbomotorů o výkonu přes 1000 koní byl Goodyear páteří šampionátu. V období let 1973 až 1977 vyhrál každou velkou cenu výhradně vůz obouvající pneumatiky Goodyear. Na jeho směsích sbírali tituly legendární piloti jako Jackie Stewart, Niki Lauda, James Hunt, Mario Andretti, Alain Prost, Ayrton Senna či Nelson Piquet.

Po desetiletích soubojů (v 80. a 90. letech často s francouzským Michelinem) se Goodyear po sezóně 1998 rozhodl z formule 1 definitivně odejít. Od roku 1999 převzal roli výhradního dodavatele Bridgestone.

Vývoj pneumatik Goodyear v F1 přesně kopíroval technologickou revoluci v královně motorsportu:

Hladké pneumatiky (Slicky – do roku 1997)

Většinu zlaté éry Goodyearu provázely klasické slicky bez drážek, které maximalizovaly kontaktní plochu s vozovkou. Směsi se vyvíjely od tvrdých pneumatik pro dlouhé výdrže až po extrémně měkké kvalifikační směsi (qualifying tyres), které vydržely jediné ostré kolo, ale poskytovaly astronomickou přilnavost.

Přechod na drážkované pneumatiky (1998)

Ve své poslední sezóně v F1 (1998) musel Goodyear podle nových pravidel FIA nasadit drážkované pneumatiky (tři podélné drážky vpředu, čtyři vzadu), které měly za cíl snížit rychlost monopostů v zatáčkách.

V dobách, kdy neplatila dnešní přísná rozpočtová a testovací pravidla, probíhalo testování pneumatik extrémně intenzivně. Goodyear spolupracoval s top týmy (především s Ferrari, McLarenem či Williamsem), které měly k dispozici vyhrazené testovací týmy. Testovalo se takřka nepřetržitě na okruzích jako Silverstone, Paul Ricard, Fiorano nebo Monza.

Během víkendů přivážel Goodyear na závody hned několik specifikací konstrukcí a směsí (např.varianty „A“, „B“ atd.). Piloti je zkoušeli v pátečních trénincích a na základě telemetrie a opotřebení se tým rozhodl pro finální specifikaci na zbytek víkendu.

Ačkoliv byl Goodyear symbolem spolehlivosti, ani jej minuly politické a technické turbulence. V období, kdy byl Goodyear jediným dodavatelem (nebo když měl drtivou převahu nad konkurencí), čelil občasným obviněním ze strany menších týmů, že ty nejlepší a nejnovější specifikace směsí dostávají výhradně top stáje jako Ferrari nebo McLaren.

Otazníky přišly v San Marinu v roce 1994. Ačkoliv se tragický víkend v Imole spojuje primárně s bezpečnostními tématy šasi a fatální nehodou Ayrtona Senny, pneumatiky a ráfky byly klíčovou součástí vyšetřování mnoha havárií té doby. Dodavatelé museli čelit obrovskému tlaku na změnu konstrukcí bočnic kvůli extrémnímu zatížení vozů po zákazu elektronických asistentů (aktivního zavěšení).

Sdílejte na:
Zavřít
Josef Viták

Autor článku:

Založil jsem web SvětFormule.cz v roce 1999, v té době pod jiným jménem. Formuli 1 sleduji a miluji už od druhé poloviny 70. let.

Další články autora →