Ricciardo o konci v F1: Cítil jsem ponížení a velkou bolest. Teď jsem ale hrdý

Usměvavý Australan debutoval ve formuli 1 v roce 2011 s týmem HRT a v roce 2024 ukončil kariéru s osmi vítězstvími na kontě. Známý byl svým agresivním pozdním brzděním a svou osobností, ale po frustrujícím roce 2024 opustil F1 ještě před koncem sezóny.

„Už v mladém věku začnete závodit a postupně si vybudujete určitou bezohlednost, která se ale projevuje i uvnitř vás vůči vám samotným,” vysvětlil Daniel Ricciardo v nejnovějšíh epizodě oficiálního podcastu F1 Beyond The Grid. „Dokážete být velmi přísní i na sebe a hodně od sebe očekáváte.”

„Asi jsem na to nahlížel tak, že jsem to nezvládal, nepodával jsem výkon na takové úrovni, jaké jsem potřeboval nebo že jsem nedokázal ani dokončit sezónu a tak. Vyplynul z toho jakýsi pocit ponížení, jako bych selhal a nedokázal už to, co jsem dokázal kdysi. Když jsem se s tím v následujících měsících snažil vyrovnat, pochopil jsem, že jsem se jen snažil vyhnout ponížení.”

„Chodil jsem na veřejnost. Bavil jsem se, popíjel jsem a tak, ale ve skutečnosti jsem se jen skrýval před tím, co jsem cítil hluboko uvnitř, a to byla velká bolest a smutek. Byl jsem jednou dítětem, které doufalo, že bude bojovat o mistrovský titul, vyhrávat závody a tak, ale najednou to bylo všechno pryč.”

Navzdory zklamání z jeho odchodu do důchodu přiznal, že nyní dokáže ocenit rozhodnutí týmu Racing Bulls nahradit ho Liamem Lawsonem, protože mu dalo šanci najít si život mimo formuli 1.

„Cesta každého z nás je jiná. Měl jsem strach – když se na to dívám s odstupem a uvědomuju si, jak jsem rád, že už ho nemám – z toho, že mi budou prodlužovat smlouvy. Dělal bych to dál? Dokázal bych s tím někdy skončit?”

„Vím, že jsem občas skončit chtěl. Můžu vám říct, že hned po závodě v Monaku v roce 2022 jsem seděl doma, mluvil se svým týmem a říkal si, že už to dělat nechci. Že jsem skončil.”

„Ale to jsem si říkal za ty roky několikrát. Například v roce 2015 po Silverstone. Jasně, zažíváte špatná období a tak, ale jsou chvíle, kdy jsem od toho prostě chtěl pryč. Ale udělal bych to?”

„Také si myslím, že to je tím, že kolem máte lidi, kteří vám vypráví úžasné příběhy, jak to ještě zvládnete a nakonec jim věříte. Vím, že to nemysleli zle, ale člověk pak nemá moc šanci udělat si vlastní názor. Myslím, že by to asi pokračovalo dál a možná bych pořád závodil, a to je taky děsivá představa. Pořád se mi nelíbí, jak to skončilo, ale část mě je vděčná za to, že se k tomu odhodlali, protože teď už bych to dělat nechtěl.”

Ricciardo si zatím není jistý, zda se vrátí k závodění v jiném šampionátu a přiznal, že s odstupem času dospěl do fáze, kdy může na svou kariéru ve formuli 1 vzpomínat s hrdostí.

„S odstupem času v souvislosti s tím vším používám slova jako neúspěch a ponížení a uvědomuji si, že spousta věcí, které jsem řekl, zní asi velmi negativně nebo těžce. Ale teď, když už to mám za sebou, myslím, že díky tomu, že teď lépe chápu život a spoustu věcí kolem, se na to dívám s mnohem větším úsměvem než před pár lety.”

„Rozhodně jsem na sebe hrdý. Myslím, že nad tím občas nechcete tolik přemýšlet, zvlášť když závodíte, protože by vás to akorát vyděsilo. Kdybych se obdivoval, co jsem dokázal, tak si pak zase řeknete, že nad tím přemýšlet nemůžete. Musel jsem prostě pokračovat dál, protože jinak mi to přišlo celé divné.”

„Třeba se tak cítí všichni piloti formule 1, nevím, ale je nás tak málo. Není to syndrom podvodníka, protože věřím, že jsem rozhodně byl dost dobrý na to, abych ve formuli 1 byl, ale spíše se ptám, jak se to stalo? Že jsem byl jeden z těch dvaceti?”

„Vyhrával jsem závody. Když se nad tím zamyslím, je to až ohromující. Ale teď, když jsem v, řekněme, dobré a vyrovnané náladě, jsem nesmírně hrdý a v mnoha ohledech šokovaný, že se to všechno vážně stalo.”