Blíží se výborný podnik Hockenheim Historic – Jim Clark Revival, v jehož rámci jsem se těšil mimo jiné i na setkání s jedním z mých hrdinů dětství a ikonou F1 zlatých 70. let, Jochenem Massem. Jezdcem, kterého bylo poznat podle bílé přilby s modrým pruhem (jejíž design navrhlo PR oddělení Forda, jak mi řekl).
Formule 1 je nebezpečný sport, a i přes mnoho bezpečnostních prvků jsme během několika dekád byli svědky děsivých nehod. Bohužel některé z nich měly špatný konec. Smrt Julese Bianchiho navždy bude připomínat přidání halo, proti kterému někteří jezdci protestovali. To ještě netušili, že mnohým z nich zachrání život.
Enzo Ferrari nenavštěvoval závody. Závodní víkendy trávil buď doma nebo v továrně, a o dění na trati jej informovali přes telefon. Po dekádě mimo trať se ale jednoho dne vrátil, aby sledoval testování svého oblíbeného pilota. Tím pilotem byl Gilles Villeneuve. V dnešním díle si připomeneme tohoto kanadského pilota, jehož život tragicky skončil během kvalifikace v belgickém Zolderu.
Prvního května 1994 před Velkou cenou San Marina položil Ayrton Senna do kokpitu svého vozu rakouskou vlajku, se kterou chtěl vlát při projíždění cílovou čárou. Chtěl tak učinit na počest Rolanda Ratzenbergera, který zemřel během kvalifikace. Ayrton Senna však šachovnicovou vlajku toho dne již neviděl. S dnešními bezpečnostními opatřeními by oba piloti nejspíše své nehody přežili. Pojďme si připomenout dvě smrti, které se udály během závodního víkendu v Imole roku 1994, a jaká bezpečnostní opatření následovala v letech po jejich smrti.
Vítěz Indy 500, dvojnásobný šampion IndyCar a bývalý sportovní ředitel McLarenu z Brazílie se stal na Floridě obětí srdečního záchvatu. Jako člen „brazilské vlny nových Sennů“ obsahující mimo něho například Rubense Barrichella, Pedra Dinize, Christiana Fittipaldiho, Riccarda Rosseta a Tarsa Marquese, se de Ferran pustil koncem 80. let do formule Ford.
Niki Lauda, který díky rychlé pomoci ostatních unikl z plamenů, jen o tři roky dříve sám projel kolem hořícího vozu Rogera Williamsona, dvacetipětiletého mladíka. Pomoci se mu vydal pouze David Purley, samotnému se však mladého Brita zachránit nepodařilo a ten v plamenech zemřel. V dnešním díle si připomeneme nadějného mladého pilota, jehož smrt vedla ke změnám v bezpečnostních opatřeních, které od té doby zachránila život mnohým.
Mladý velšský talent, kterého čekala hvězdná budoucnost a titul mistra světa. I tak by se dal popsat Tom Pryce, stydlivý mechanik, kterého náhoda připravila o život. Hrůzostrašná nehoda v jihoafrickém Kyalami dodnes připomíná krutost královny motorsportu. Tehdy totiž vyhasl život i traťového maršála Frederika Jansena van Vuurena.
Ronnie Peterson si díky svému stylu jízdy vysloužil přezdívku „Super Švéd.“ Talentovaný blonďák slavil mnoho úspěchů, neustále měnil týmy, ale nikdy neměnil svůj smysl pro rychlost. Nebýt mnoha technických problémů, pravděpodobně by vyhrál titul mistra světa. Ostatní ho popisovali nejen jako rychlého pilota, ale taky jako milého pokorného člověka s velkým respektem.
Psal se 13. červen 1982. Gianna Palettiová přiletěla z Itálie do Kanady, aby mohla sledovat svého syna ve Velké ceně Kanady. O týden později plánovali navštívit New York, kde spolu měli oslavit jeho dvacáté čtvrté narozeniny. Svých narozenin se Riccardo Paletti nedožil a stal se další obětí, která poukázala na to, jak daleko má královna motorsportu od toho, aby se stala bezpečnějším sportem.
SvětFormule.cz