SvětFormule.cz 
David Coulthard se v rozhovoru otevřel o konci své kariéry. Přiznal, že ačkoliv strávil ve sportu přes deset let, neví, zda vůbec závodění ve formuli 1 miloval. Také se rozhovořil o konci své kariéry a kdy věděl, že je třeba skončit.
David Coulthard dostal svou příležitost v královně motorsportu v roce 1994 po úmrtí Ayrtona Senny. Závodil za týmy Williams, McLaren a Red Bull a kariéru pilota pověsil na hřebík v roce 2008. Z formule 1 však neodešel a vybudoval si úspěšnou kariéru jako moderátor a komentátor. Sám vítěz třinácti Velkých cen v rozhovoru pro britský Telegraph však prohlásil, že když se dívá zpět, není si jistý, že se mu kdy líbilo být závodníkem.
„Takhle, miluji život, ale nejsem si jistý, že jsem kdy miloval být závodním jezdcem. Protože mi vždy připadalo, že život je o něčem víc. Měl jsem štěstí, že jsem vyrůstal v milující rodině a společně jsme jezdili na závody, ale zbytek mého týdne byl normální život, takže jsem vždy věděl, že nemusíte jezdit ve velkých cenách, žít v Monaku a cestovat po světě, abyste byli šťastní. Štěstí je tím, co si určíte,“ prohlásil Skot.
Kariéru ukončil Coulthard po stintu v Red Bullu v roce 2008. I když se ještě rok předtím zdálo, že je naprosto ve formě, najednou však přišel pokles výkonnosti a zklamání. Sám Coulthard změnu pocítil ještě před prvním závodem sezóny.
„Probudil jsem se na předsezónní testování sezóny, která se ukázala být mou poslední. Když jsem řídil to auto, prostě jsem to necítil. V závodění, to nové auto na začátku sezóny nese všechny vaše naděje a touhy. Na rozdíl od jiných sportů, kde, když jste třeba Novak Djokovič, tak máte formu po celou kariéru, ale jezdci potřebují auto, jinak nemohou podávat výkony,“ upozornil.
„Takže Lewis Hamilton vyhrává závody, když má dobré auto, ale nevyhrává, když má průměrné. A v ten konkrétní den jsem věděl, že moje auto nebude vyhrávat – a ztratil jsem energii. Ztratil jsem tu bojovnost. Je to jako se vztahy. Nikdy si nedokážete představit, že byste ve vztahu nebyli, dokud si nepomyslíte, že už v něm být nechcete. A místo abyste cítili depresi, cítíte se osvobozeni.“
Na svého otce navázal i jeho syn Dayton. Bývalý pilot z toho nezní nadšeně. „Někteří lidé mají noční můry. Já mám denní můry. Z vědomí, že nad tím nemám kontrolu, víte? Samozřejmě nemám kontrolu nad celým jeho životem, ale to, že vím, že by se mohla stát nehoda nebo jen nějaký incident… Žiju s ním v tom momentu a jen se modlím, ať je v bezpečí, ať je v bezpečí.“
