Za vším hledej ženu

Každý zaregistruje, když se tu a tam v záběru televizních kamer objeví přítelkyně či manželka jezdce. Některé si kamera vybírá častěji než jiné. Vzpomeňme si například na časy, kdy doprovázela Lewise Hamiltona na okruhy Nicole Scherzinger či manželku Jensona Buttona Jessicu Michibatu. V obou případech tyto dámy v paddocku zřejmě již neuvidíme. My si nyní ale uděláme exkurzi do minulosti a podíváme se, jak velký vliv mohly mít manželky na své muže – závodníky. Platilo příslovečné „Za vším hledej ženu“?

Všeobecně se dá říct, že stát se přítelkyní či manželkou závodníka chtělo velkou dávku odvahy a trpělivosti. Strach o jeho život a zdraví byl mnohem aktuálnější než dnes. Pokud s ním žena necestovala, moc si svého manžela přes rok neužila. V neposlední řadě vztah se začínajícím závodníkem dokázal udělat pořádnou díru do rodinného rozpočtu. O tom by mohla vyprávět manželka Gillese Villeneuvea – Joann.

Gilles Villeneuve se účastnil závodů v kanadské Formuli Ford. Chtěl postoupit do nejvyšší kanadské automobilové třídy Formule Atlantic, na což ale potřeboval peníze, které neměl, a tak prodal dům, který sdílel společně s manželkou.  Rodina (malý Jacques již byl na světě) předtím sotva vystačila s financemi a nyní navíc přišla o dům. Joann měla ale tuhý kořínek a na výstřelky svého muže byla zvyklá a věrně mu celou dobu stála po jeho boku, až do jeho tragického úmrtí v belgickém Zolderu v roce 1982. O závodnících říkávala: „Jakmile se dostanou do blízkosti závodní dráhy, jsou z nich docela jiní lidé.“

Další trpělivou manželkou byla Rosanne Mansellová. Ustála, když její muž Nigel utratil jejich naspořené peníze v počátcích své kariéry, starala se o něj, když měl následkem havárie ve Velké ceně Velké Británie 1977 v Brands Hatch zlomené obratle, stejně tak když se v roce 1994 vrátil do Formule 1. Vydržela i urážku Nelsona Piqueta, jenž se právě urážkami snažil Mansella vyprovokovat. O Rosanne a Nigelovi v brazilské odnoži časopisu Playboy prohlásil: „Mansell je nevzdělaný blb s hloupou a hnusnou manželkou.“ Piquet se jí poté chtěl osobně omluvit při Velké ceně Monaka 1988, což odmítla.

Tolik trpělivosti naopak neměla první manželka Emersona Fittipaldiho Maria Helena, jíž mimochodem mnozí považovali za nejkrásnější z manželek závodníků v sedmdesátých letech 20. století. Maria Helena sice zvládala všechny nástrahy života s jezdcem Formule 1, ale když její manžel utratil velkou část peněz za svůj tým Copersucar-Fittipaldi a úspěchy se stále nedostavovaly, rozhodla se, že toho je na ní již moc a požádala o rozvod.

Část manželek na své manžele naléhala, ať pověsí závodní kariéru na hřebík a jejich tlak sílil ještě více, pokud se jim narodily děti. Nina Rindtová s nelibostí sledovala svého muže Jochena Rindta, jak znovu usedá do monopostu F1. Rindt původně neměl v úmyslu se oženit, stejně třeba jako Jim Clark. Na rozdíl od Clarka své předsevzetí rakouský závodník nedodržel. Je podivuhodné, že se Nina snažila Rindta donutit, ať ukončí závodní kariéru, a přitom pocházela ze závodnické rodiny – byla dcerou finského závodníka Curta Lincolna. Rindt jí skutečně slíbil, že skončí, ale slib nedodržel a jak Nina řekla: „Už to nebyl on. Utíkal mi, nedokázal se dceři podívat do očí. Jedním slovem, cítil se provinile. Odmítal o tom diskutovat, zabýval se spoustou věcí, aby se vyhnul nepříjemným myšlenkám.“ Z Niny se v roce 1970 stala vdova.

Helen Stewartová svého muže nikdy netlačila k rozhodnutí ukončit kariéru a podporovala ho. Patřila k těm, které cestovaly spolu s manželi po světě, zapisovala tréninkové časy. Přesto vždy psychicky strádala a sužoval jí strach o život jejího Jackieho. Poté, co při tréninku na GP USA 1973 ve Watkins Glen zahynul Stewartův týmový kolega François Cevert, se Helen psychicky zhroutila. Jackie Stewart sice měl v úmyslu skončit se závoděním, ale tento incident ještě více upevnil jeho rozhodnutí.

Niki Lauda si velice chránil své soukromí a nikdy nebyl lamačem ženských srdcí. Nechtěl, aby se o něm psalo v bulvárních časopisech, ale aby se v novinách ocital jako vynikající sportovec, prohlásil: „Chci zůstat jen a jen sportovcem, žádným lvem salonů, prvním milovníkem nebo něčím takovým. Nechci se stát hrdinou stránek ilustrovaných časopisů.“ Určité pozdvižení ale přeci jen vyvolal jeho rozchod s dlouholetou přítelkyní Mariellou Reininghausovou, u níž všichni předpokládali, že se stane jeho manželkou, a která ale naneštěstí Laudu nutila ukončit kariéru. Jejím opakem byla Marlene Knausová, s níž se Lauda nakonec oženil. Laudovi se Marlene tolik zamlouvala i proto, že o závodění vůbec nic nevěděla a v tomto ohledu na něj nekladla žádné nároky. Často ho po okruzích také doprovázela a byla mu oporou po jeho nehodě z Velké ceny Německa 1976.

To jeho rival James Hunt naopak byl lamačem ženský srdcí. Těžko říct, zda u něj převažovala větší vášeň ohledně automobilů či žen. Proto opravdovou bombou pro tisk se stala Huntova svatba s modelkou Suzy Millerovou v září 1974. Traduje se, že již v den svatby, si Hunt uvědomil, že není ten správný typ pro manželství. V roce 1976 plnil bulvární novinové časopisy spolu se svou manželkou, jež si za něj našla náhradu v podobě herce Richarda Burtona. Po rozvodu pokračoval Hunt v aférkách se ženami napříč celým světem.

Hunta publicita ohledně jeho milostného života nijak neovlivnila, opak byl François Cevert, jehož žhavý románek s Brigitte Bardott neunikl pozornosti médií. Cevertovi se v té době vůbec na závodních drahách nedařilo a důvodem, proč tomu tak je, shledal v Brigitte, proto vztah s ní ukončil. Následně se jeho výsledky zlepšily. Otázkou zůstává, jestli to bylo doopravdy tím, čím si on sám myslel.