Díky, Ayrtone!

Byl to tehdy velmi nešťastný víkend. Všechno začala už při páteční kvalifikaci vážná nehoda tehdejšího nováčka ve startovním poli a přítele Ayrtona Senny, Rubense Barrichella.  Jezdec byl ze zdemolovaného vozu vyproštěn sice v bezvědomí, ale pouze s lehčím zraněním. V sobotní kvalifikaci poškodil další nováček Roland Ratzenberger přední křídlo svého vozu Simtek. To se při rychlosti kolem 300 km/h utrhlo a neovladatelný vůz v plné rychlosti vrazil do betonové bariéry. Život nadějného Rakušana se přes veškerou snahu zachránit nepodařilo. Po dlouhých osm let předtím nikdo v kokpitu formule 1 nezahynul, naposled Elio de Angelis při testování svého Brabhamu v květnu 1986. Pro všechny to byl šok, Senna plakal…

Ale tvrdá lekce ještě nebyla u konce. Nedělní závod přinesl další tragédii. Startovní kolize znamenala výjezd safety caru, který kroužil před celým startovním polem pět kol. Dvě kola po restartu ustřelil Williams v té chvíli vedoucího Senny a bočně vrazil do bariéry. Přes okamžitý zásah záchranářů byl trojnásobný mistr světa v tu chvíli prakticky mrtev.

Ayrton Senna da Silva byl fenomenální jezdec a ikona Formule 1. Nikoho nenechal chladným. Armáda fanoušků jej bezmezně milovala, neméně početná byla i skupina těch, kteří ho rádi neměli. Ti první obdivovali jeho rychlost a bezchybnost, chladnokrevnost v kvalifikacích, s níž získával pole position jak na běžícím pásu. Ti druzí připomínali jeho neférové a někdy i nebezpečné způsoby vedení boje, zejména v období rivality mezi ním a týmovým kolegou u McLarenu Alainem Prostem.

16 let je dlouhá doba. I když i já se řadil spíš k Ayrtonovým kritikům, čas zakryl to špatné zapomněním a já si pamatuju hlavně Sennu bojovníka a famózního pilota. Vzpomínám na jeho bezkonkurenční jízdu na mokru, na jeho souboje s Piquetem, Mansellem, Prostem. Krásné vzpomínky. Díky, Ayrtone…

16 let je dlouhá doba. Za těch 16 let nikdo ve Formuli 1 nezahynul. Velkou zásluhu na tom má právě Sennova tragická smrt, která vyvolala okamžitou reakci v řadě oblastí. Byly změněny technické předpisy pro konstrukci vozů i ochranných prostředků jezdců, zvýšila se bezpečnost okruhů, změny se dotkly i organizačních záležitostí velkých cen. A i když si sem tam někdo povzdechne, že dnešní závodění v F1 je nudné, okruhy nezajímavé a sterilní a že dramatičnost se vytrácí, přesto myslím, že vývoj v oblasti bezpečnosti jde správným směrem. Při pohledu na některé dramatické nehody z posledních let, např. Kubicovu nehodu před dvěma lety v Kanadě nebo Burtiho havárii ve Spa v roce 2001 člověka musí napadnout, že o dvacet let dříve by takovou nehodu jezdec velmi pravděpodobně nepřežil. Takže ještě jednou: Díky Ayrtone…