SvětFormule.cz 
Když Monacký Automobilový Klub ACM roku 1997 hledal dáreček pro tehdejšího knížete Rainiera III k 700. výročí vlády rodiny Grimaldiů v Monaku, tak se nakonec prosadil nápad, uspořádat ulicemi města závod veteránů.
Rainier byl fandou rychlých aut a samozřejmě i popularity, kterou jeho trpasličímu státu přinášela každoroční GP formule 1. Podnik se mu líbil – a nejen to. Monaco Historique byla takovým úspěchem, že se pořadatel rozhodl, od roku 2000 tento podnik každé dva roky opakovat. V Monaku dokáží podobné eventy organizovat skutečně perfektně a není divu, že se tento podnik v mezičase vypracoval v nejlepší historickou automobilovou událost Evropy.
Letos byly přihlášené vozy rozděleny do sedmi tříd, přičemž se u předválečných monopostů z bezpečnostních důvodů poprvé „nejelo o závod“. Všechny ostatní kategorie to ovšem opět vzaly „zostra“ – vyhrát v Monaku totiž v historických kruzích hodně znamená. O stoupající sportovní hodnotě podniku nejlépe svědčí stále větší počet bývalých profesionálů v kokpitech. Letos si chtěli zlaté poháry z Monaka odvést například bývalí piloti F1 a vítězi Le Mans Emanuelle Pirro a Paolo Barilla, ex-jezdci F1 Alex Caffi, Jean-Denis Deletraz a Jac Nellemann, konstruktér Red Bullu Adrian Newey a ikóny sportovních vozů Ray Mallock a Eje Elgh.
Porsche a Bentley v pauzách mezi závody opět nasadili několik z jejich sportovních klenotů s velkými jmény v kokpitech a fandové tak mohli spatřit jezdce jako Jackyho Ickxe, Romeina Dumase a Brendona Hartleye při práci.
Adrian Newey nebyl jediným géniem v boxech. O Barillovo Ferrari (jednalo se o vůz, se kterým Regazzoni roku 1970 vyhrál velkou venu Itálie) se staral osobně Mauro Forghieri a shledání po letech slavili i Masao Ono s jeho nešťastnou kreací Maki-F1 z roku 1974.
Ze sportovního hlediska byly závody především britskou záležitostí. John Ure vyhrál na Cooperu-Bristol závod sportovních vozů, Tony Wood (Tec Mec) se jasně prosadil mezi monoposty postavených před rokem 1961 a Andy Middlehurst si zopakoval na Lotusus týmu Cliva Chapmana své vítězství z roku 2014 mezi monoposty F1 ze začátku šedesátých let. Britská hymna se hrála i po vítězství Stuarta Halla (McLaren) ve třídě vozů postavených v letech 1966 až 1972.
Vrcholem každé Monaco Historique je vždy závod vozů „zlaté éry F1“, tedy monopostů z let 1973-1976. Výborným výkonem se zde prosadil Alex Caffi na Ensignu, který pro něj připravil tým syna zesnulého Lorise Kessela.
Monaco Historique 2016 Foto: Roman Klemm
Zveřejnil(a) SvětFormule.cz dne 18. květen 2016
