10 nejlepších stíhacích jízd v historii formule 1

Andrea Kimi Antonelli si v roce 2026 zatím připsal šest pole position, už nyní je však jasné, že před domácím publikem při Velké ceně Itálie z první pozice neodstartuje. Mercedes se rozhodl vyměnit motor, což pro italského jezdce znamená trest na startovním roštu.

Pro Antonelliho ale zdaleka nemusí být všechno ztraceno. Řada jezdců před ním totiž ukázala, že i ze zadních pozic lze předvést mimořádnou stíhací jízdu.

MAX VERSTAPPEN, VELKÁ CENA SÃO PAULA 2024

Začínáme jedním z nejnovějších a zároveň nejpamátnějších příkladů fantastické jízdy ze zadních pozic. Postaral se o něj Max Verstappen při návštěvě formule 1 v São Paulu v roce 2024.

Už před samotným závodem šlo o velmi rušný víkend. Kvalifikace byla kvůli nebezpečným povětrnostním podmínkám na Interlagosu přesunuta ze soboty na nedělní ráno. Ani během ní nebyla situace jednoduchá a trénink na startovní rošt přerušilo hned pět červených vlajek.

Další překvapení přišlo ve chvíli, kdy Verstappen vypadl ve druhé části kvalifikace a obsadil pouze 12. místo. Kvůli pětimístnému trestu za použití nové pohonné jednotky se Nizozemec propadl až na 17. pozici.

Déšť pokračoval také během závodu, Verstappen si však s náročnými podmínkami poradil a postupně se probojovával vpřed. Jezdec Red Bullu krátce po polovině závodu předjel Estebana Ocona z Alpine a převzal vedení. Následně si rychle vybudoval výrazný náskok a nakonec zvítězil s náskokem 19,477 sekundy před Oconem.

Šlo o mimořádný Verstappenův výkon, který bývá často řazen mezi nejlepší závody jeho dosavadní kariéry a právem se zařadil také mezi nejpamátnější závody historie formule 1.

© Red Bull

LEWIS HAMILTON, VELKÁ CENA MAĎARSKA 2014

Stejně jako Verstappen ani Lewis Hamilton rozhodně není nováčkem v probojovávání se startovním polem. Sedminásobný mistr světa ostatně předvedl slavnou stíhací jízdu také v São Paulu v roce 2021, kdy byl po páteční kvalifikaci diskvalifikován, ve sprintu se vyšplhal na páté místo a nedělní závod následně vyhrál.

Pokud se ale zaměříme na případ, kdy startoval skutečně ze samotného konce a dostal se téměř až na špici, vyčnívá Velká cena Maďarska 2014. Hamilton tehdy musel startovat z boxové uličky poté, co jeho vůz před sobotní kvalifikací zachvátil požár.

Pro Brita šlo o pokračování nepříznivého období. Před víkendem ztrácel v boji o titul na svého týmového kolegu z Mercedesu Nica Rosberga. Po kvalifikaci navíc očekával, že kvůli obtížnému předjíždění na Hungaroringu bude mít problém dostat se vůbec do první desítky, natož mezi nejlepších pět.

Před nedělním závodem zasáhl okruh déšť a jezdci se ocitli v komplikovaných podmínkách. Hamilton byl jedním z těch, kteří chybovali, když se v prvním kole roztočil. Zatímco ostatní však v průběhu závodu bojovali s problémy nebo havarovali, jezdec Mercedesu zachoval klid a postupně se prodíral pořadím vpřed.

V závěrečných kolech už dostihl vedoucí skupinu. Daniela Ricciarda z Red Bullu ani Fernanda Alonsa s Ferrari sice překonat nedokázal, třetí místo ale ubránil před dotírajícím Rosbergem a zároveň snížil jeho náskok v šampionátu.

© Ferrari

SEBASTIAN VETTEL, VELKÁ CENA ABÚ ZABÍ 2012

Dalším příkladem postupu z boxové uličky až na stupně vítězů je výkon Sebastiana Vettela. Stejně jako v Hamiltonově případě se odehrál uprostřed napínavého boje o mistrovský titul.

Vettel přijížděl na Velkou cenu Abú Zabí 2012 jako lídr šampionátu, přičemž matematickou šanci na titul tehdy stále mělo celkem pět jezdců.

Němec se původně kvalifikoval na třetím místě, později byl ale diskvalifikován, protože v jeho voze nezůstalo dostatečné množství paliva pro odebrání požadovaného vzorku. Musel proto startovat z boxové uličky, zatímco jeho nejbližší soupeř v boji o titul Fernando Alonso vyrážel ze šesté pozice.

Vettel přesto před závodem zůstával optimistický a tvrdil, že stále existuje mnoho možností, jak situaci zvrátit. Jeho slova se ukázala jako prorocká. V neděli totiž předvedl fantastický výkon a začal se prodírat startovním polem.

Situaci mu ještě zkomplikovalo poškození vozu, kvůli němuž musel do boxů a znovu se propadl pořadím. Vettel tak ve skutečnosti absolvoval hned dvě stíhací jízdy. Dvě fáze safety caru mu sice pomohly stáhnout ztrátu na soupeře, jezdec Red Bullu ale musel i tak tvrdě bojovat, aby nakonec dojel na třetím místě.

Jeho výkon byl už tehdy označován za jeden z nejlepších v kariéře. Vettel díky němu ztratil na Alonsa v boji o titul pouhé tři body a o dva závody později v Brazílii získal svůj třetí titul mistra světa.

© Red Bull

MARK WEBBER, VELKÁ CENA ČÍNY 2011

O rok dříve se o pozoruhodnou stíhací jízdu postaral Vettelův týmový kolega Mark Webber při Velké ceně Číny.

Teprve ve třetím závodě sezóny dostaly Webberovy naděje na boj o titul s Vettelem výraznou ránu. V kvalifikaci v Šanghaji nepostoupil z druhé části a musel startovat až z 18. pozice.

Australan problémy přisuzoval poruše systému KERS a bylo jasné, že ho v neděli čeká velmi náročný boj o body. Webber se však nevzdal a díky řadě předjížděcích manévrů postupně stoupal pořadím.

Po několika napínavých soubojích kolo na kolo se nakonec propracoval až na třetí místo za druhého Vettela.

Po závodě zdůraznil, že si výsledek skutečně zasloužil, protože musel předjet prakticky celé startovní pole. Zároveň ocenil tým, který se navzdory problémům s vozem nevzdal.

© Red Bull

KIMI RÄIKKÖNEN, VELKÁ CENA JAPONSKA 2005

Kimi Räikkönen během své dlouhé kariéry ve formuli 1, která zahrnovala 19 sezón, 21 vítězství a jeden titul mistra světa, předvedl řadu nezapomenutelných výkonů. Jeden z nejlepších přišel při Velké ceně Japonska 2005.

Proměnlivé počasí v Suzuce během sobotní kvalifikace výrazně zamíchalo pořadím. Tehdejší formát, při kterém měli jezdci na zajetí času pouze jedno ostré kolo, znamenal, že největší favorité vyjížděli na trať v postupně se zhoršujících podmínkách. Räikkönen tak skončil až na 17. pozici.

Fin však svému McLarenu věřil a na nedělní suché trati se velmi rychle začal posouvat vpřed. Jeho dlouholetý kondiční trenér Mark Arnall později vzpomínal, že prakticky pokaždé, když Räikkönen projel kolem boxové zídky, získal další pozici.

Závěrečná část závodu nabídla dramatický souboj. Räikkönen stíhal vedoucí Renault Giancarla Fisichelly a v posledním kole předvedl senzační předjížděcí manévr, kterým se dostal na první místo.

V celkovém pořadí šampionátu jezdců se Räikkönen v dané sezóně nakonec musel spokojit s druhým místem za Fernandem Alonsem z Renaultu. Jeho postup polem v Suzuce však dodnes patří k nejvýraznějším momentům jeho kariéry.

© Ferrari

MICHAEL SCHUMACHER, VELKÁ CENA BELGIE 1995

Belgický Spa-Francorchamps byl v kariéře Michaela Schumachera mimořádně důležitým okruhem. V roce 1991 zde absolvoval svůj první závod ve formuli 1 a o rok později na stejné trati získal své premiérové vítězství.

Jeden z jeho nejpamátnějších výkonů ve Spa ale přišel v roce 1995. Po nehodě v jednom z předchozích tréninků dokázal Schumacher v kvalifikaci, která se jela za proměnlivých podmínek na mokré i suché trati, dostat svůj Benetton pouze na 16. místo.

Lídr šampionátu ale v neděli rychle získával pozice a už v 16. kole se dostal do vedení. Následně svedl souboj se svým soupeřem v boji o titul Damonem Hillem, přičemž trať znovu zasáhl déšť.

Schumacher přesto zůstával na pneumatikách do sucha, zatímco Hill už přešel na pneumatiky do mokra. Němec se s náročnými podmínkami vypořádal velmi dobře, jeho defenzivní manévry proti jezdci Williamsu mu však později vynesly podmíněný zákaz startu v jednom závodě.

Navzdory všem komplikacím Schumacher závod vyhrál a získal své dvanácté vítězství ve formuli 1. O několik závodů později si při Velké ceně Pacifiku zajistil druhý titul mistra světa.

© Mercedes

RUBENS BARRICHELLO, VELKÁ CENA NĚMECKA 2000

O několik let později přijížděl Michael Schumacher na domácí Velkou cenu Německa na Hockenheimu jako vedoucí jezdec šampionátu v barvách Ferrari. Nejvýraznější výkon víkendu ale nakonec předvedl jeho týmový kolega Rubens Barrichello.

Zatímco Schumacher se kvalifikoval na druhém místě, Barrichello skončil až osmnáctý. Schumacherův závod navíc skončil hned v prvním kole po kontaktu s Giancarlem Fisichellou z Benettonu. Šlo o jeho třetí odstoupení v řadě.

Barrichello se mezitím začal prodírat startovním polem v chaotickém závodě, který nabídl prakticky všechno – proměnlivé počasí, kolize, vetřelce na trati i dvě fáze safety caru.

Brazilský jezdec se nakonec dostal až do vedení a svou pozici udržel až do cíle. Získal tak první vítězství ve formuli 1, a to po startu z pouhé 18. pozice.

Na stupních vítězů následovaly emotivní okamžiky a Barrichello jen těžko skrýval slzy. Šlo o první z jeho devíti vítězství pro Ferrari. Další dvě později přidal v roce 2009 s týmem Brawn GP, který v dané sezóně získal mistrovský titul.

© Brawn

EMERSON FITTIPALDI, VELKÁ CENA USA ZÁPAD 1980

Emerson Fittipaldi slavil ve formuli 1 během první poloviny 70. let obrovské úspěchy. Získal 14 vítězství ve Velkých cenách a dva tituly mistra světa. Druhý z nich v roce 1974 byl zároveň historickým momentem, protože šlo o vůbec první jezdecký titul pro McLaren.

Druhá polovina desetiletí už pro Brazilce tak úspěšná nebyla. Fittipaldi totiž přešel do rodinného týmu Fittipaldi Automotive. Jeden výrazný výsledek ale přesto přišel během Velké ceny USA Západ v roce 1980.

Po další nepovedené kvalifikaci se Fittipaldi chystal odstartovat ze samotného konce startovního roštu, konkrétně z 24. pozice. Zatímco mnoho jezdců před ním ale během závodu odstoupilo, dvojnásobný mistr světa pokračoval a postupně stoupal pořadím.

V poslední čtvrtině závodu už jel na čtvrtém místě a nakonec dokázal za sebou udržet Johna Watsona z McLarenu. V cíli tak obsadil třetí pozici a získal své první pódium po dvou letech.

Zároveň šlo o poslední pódiové umístění jeho kariéry, protože na konci sezóny 1980 působení ve formuli 1 ukončil.

© Fittipaldi

NICO HÜLKENBERG, VELKÁ CENA BRITÁNIE 2025

Nico Hülkenberg debutoval ve formuli 1 už v roce 2010 a dlouhá léta držel nelichotivý rekord jezdce s nejvyšším počtem startů bez jediného pódiového umístění. To se však dramatickým způsobem změnilo při Velké ceně Británie 2025.

Kvalifikace se Hülkenbergovi příliš nevydařila. Jezdec týmu Kick Sauber skončil až na 19. místě a následně připustil, že charakter okruhu jeho vozu příliš nevyhovoval. Doufal však, že proměnlivé nedělní podmínky nabídnou příležitost k návratu do boje.

A přesně to se stalo. Nedělní počasí se měnilo a Hülkenberg společně s týmem náročné podmínky na mokré a následně osychající trati zvládl výborně. Postupně se propracoval až na třetí místo.

V závěrečných fázích na něj sice vyvíjel tlak Lewis Hamilton, Hülkenberg ale pozici udržel a konečně získal své dlouho očekávané první pódium ve formuli 1.

Stalo se tak při jeho 239. startu. Hülkenberg po závodě označil celý výsledek za téměř neskutečný a vyzdvihl především správná strategická rozhodnutí, správné pneumatiky ve správnou chvíli a skutečnost, že se tým nedopustil žádné zásadní chyby.

© Sauber

JOHN WATSON, VELKÁ CENA USA ZÁPAD 1983

Na závěr se dostáváme k jezdci, který drží rekord formule 1 v podobě vítězství z nejnižší startovní pozice.

John Watson s McLarenem odstartoval do Velké ceny USA Západ 1983 až z 22. místa. Jeho týmový kolega Niki Lauda byl na roštu o něco před ním. Oba v kvalifikaci bojovali s problémy s nastavením vozu a pneumatikami.

Watson už přitom s podobnými stíhacími jízdami zkušenosti měl. O rok dříve v Detroitu zvítězil po startu ze 17. místa. Tentokrát znovu předvedl sérii předjížděcích manévrů a začal se posouvat vzhůru. Lauda jej následoval.

Jak jejich soupeři postupně odpadávali, oba McLareny pokračovaly v cestě pořadím. Watson nakonec dovedl tým k dvojitému vítězství a po startu z 22. místa senzačně zvítězil. Během závodu si tak polepšil o rekordních 21 pozic.

Šlo o jeho páté a zároveň poslední vítězství ve formuli 1. Rok 1983 byl také Watsonovou poslední kompletní sezónou v tomto sportu.