Ženy v královně motorsportu – Divina Galica

Narodila se 13. srpna 1946 ve Velké Británii. O start v F1 se pokusila poprvé v roce 1976 s vozem Surtees TS16-Ford v soukromém týmu Shell Sport/Whiting. Při Velké ceně Velké Británie na okruhu Brands Hatch se nekvalifikovala do závodu. Sice se v Brands Hatch nekvalifikovala, ale jistým zadostiučiněním byla skutečnost, že porazila svou ženskou soupeřku, Lellu Lombardi – byl to jediný závod v historii F1, kdy se o start pokoušely dvě ženy.

Rok 1977 vynechala a v roce 1978 se pokusila o start dvakrát. Při Velké ceně Argentiny nastoupila ke kvalifikaci s vozem Hesketh 308E týmu Olympus Cameras-Hesketh Racing. Opět se nekvalifikovala. K Heskethu nastupovala za přispění japonské firmy Olympus s podmínkou, že pokud se v úvodních dvou závodech nekvalifikuje, sestoupí o kategorii níž – do britského šampionátu F1.

Její poslední pokus byl při Velké ceně Argentiny taktéž v roce 1978. Bylo to ve stejném týmu jako v závodě předchozím. Opět se nekvalifikovala a tím skončila její kariéra ve formuli 1. Nakonec se Divina věnovala závodům tahačů.

Odborníci ji považovali za talentovanou, ale její talent neměla šanci ukázat. Nikdy neměla srovnatelnou techniku se špičkovými jezdci. Byla čistokrevnou soukromnicí. Největší úspěch zaznamenala v roce 1978 při nemistrovském závodě F1 na okruhu Silverstone. Sice závod nedokončila, ale její jízda na mokrém okruhu, zaskočila nejednoho jezdce z pole F1. Od doby Mexičana Moisése Solany byla Divina Galica první závodnicí, používající startovní číslo 13.

Zajímavostí je, že se třikrát zúčastnila olympijských her jako lyžařka (1964, 1968, 1972) a v Sapporu 1972 měla na dosah medaili (skončila sedmá).