Formule 1 je nebezpečný sport, a i přes mnoho bezpečnostních prvků jsme během několika dekád byli svědky děsivých nehod. Bohužel některé z nich měly špatný konec. Smrt Julese Bianchiho navždy bude připomínat přidání halo, proti kterému někteří jezdci protestovali. To ještě netušili, že mnohým z nich zachrání život.
Enzo Ferrari nenavštěvoval závody. Závodní víkendy trávil buď doma nebo v továrně, a o dění na trati jej informovali přes telefon. Po dekádě mimo trať se ale jednoho dne vrátil, aby sledoval testování svého oblíbeného pilota. Tím pilotem byl Gilles Villeneuve. V dnešním díle si připomeneme tohoto kanadského pilota, jehož život tragicky skončil během kvalifikace v belgickém Zolderu.
Prvního května 1994 před Velkou cenou San Marina položil Ayrton Senna do kokpitu svého vozu rakouskou vlajku, se kterou chtěl vlát při projíždění cílovou čárou. Chtěl tak učinit na počest Rolanda Ratzenbergera, který zemřel během kvalifikace. Ayrton Senna však šachovnicovou vlajku toho dne již neviděl. S dnešními bezpečnostními opatřeními by oba piloti nejspíše své nehody přežili. Pojďme si připomenout dvě smrti, které se udály během závodního víkendu v Imole roku 1994, a jaká bezpečnostní opatření následovala v letech po jejich smrti.
Formule 1 se v průběhu své historie stala z jednoho z nejnebezpečnějších sportů jedním z nejbezpečnějších. V posledním díle našeho seriálu se nebudeme věnovat přímo nehodám, ale zaměříme na dvě hlavní pohonné jednotky bezpečnosti ve formuli 1 – Mezinárodní automobilovou federaci (FIA), řídící orgán, který pod sebou spravuje formuli 1, a na Asociaci jezdců Grand Prix (GPDA), odborový orgán samotných pilotů.
Velká cena Velké Británie v roce 1950 byla tou první, která odstartovala formuli 1, ale královna motorsportu měla v 50. letech dost daleko k bezpečnému sportu. Smrt byla tehdy součástí závodění a kvůli pilotům, kteří tragicky zahynuli máme dnes velmi bezpečné vozy. I přes hrůzostrašně vypadající nehody je smrt naštěstí ojedinělou záležitostí.
Šlechtic z formule 1 měl být prvním německým mistrem světa. Wolfgang von Trips miloval řízení, byl nebojácný a velmi zručný pilot. Jeho život ukončila nehoda na okruhu v Monze, při které zemřelo daších patnáct diváků. Dodnes je tato událost označována za nejhorší nehodu v historii F1.
Jim Clark se narodil jako nejmladší z pěti dětí skotskému farmáři. Dodnes se o něm mluví jako o jednom z nejtalentovanějších pilotů v historii. Pilot přezdívaný „Létající Skot“ ale nikdy nesnil o tom, že by ze závodění udělal své živobytí a vždy zůstával při zemi, skromný introvert.
Jochen Rindt byl známý svým divokým stylem jízdy na plný plyn, zálibou pro adrenalin a záměrně neupraveným vzhledem. Do historie se však zapsal tím, že se jako jediný stal šampionem po své smrti. V dnešním díle si připomeneme tohoto rakouského pilota původem z Německa, který přišel o život nedaleko místa, kde zemřel jeho hrdina z dětství.
Niki Lauda, který díky rychlé pomoci ostatních unikl z plamenů, jen o tři roky dříve sám projel kolem hořícího vozu Rogera Williamsona, dvacetipětiletého mladíka. Pomoci se mu vydal pouze David Purley, samotnému se však mladého Brita zachránit nepodařilo a ten v plamenech zemřel. V dnešním díle si připomeneme nadějného mladého pilota, jehož smrt vedla ke změnám v bezpečnostních opatřeních, které od té doby zachránila život mnohým.
SvětFormule.cz