Domů / Formule 1 / Odraz Julese Bianchiho v Charlesovi Leclercovi

Odraz Julese Bianchiho v Charlesovi Leclercovi

Odraz Julese Bianchiho v Charlesovi Leclercovi
Foto: © Formula 1

Když se řekne jméno Charles Leclerc, mnoho lidí si nevybaví jen jeho lásku k italské stáji Ferrari, ale také dalšího pilota – tragicky zesnulého Julese Bianchiho. Byl to právě Jules, který Monačanovi pomohl v rozvoji kariéry. Charles k němu vzhlížel, stal se jeho přítelem a věřil, že Jules jednou ve Ferrari učiní velké věci. Osud tomu ale chtěl jinak a Charles se nyní snaží uctít památku svého mentora.

Redakce Svět Formule se podílí na tvorbě motoristického čtvrtletníku Racing Journal. V rámci této spolupráce pro naše čtenáře odemykáme prémiový článek o Julesovi Bianchim a jeho vlivu na jedničku Ferrari Charlese Leclerca.

Jules Bianchi měl předurčenou sedačku u týmu Ferrari. Byl členem akademie a v letech 2010 až 2011 zde působil jako rezervní pilot. Lidé věřili, že až přijde správný čas, stane se tím vyvoleným, který s nimi bude vyhrávat jeden závod za druhým. Byl velmi rychlý a konkurenceschopný, a sám toužil po tom, být pilotem Ferrari. Tehdejší prezident Ferrari Luca Di Montezemolo přiznal, že Bianchim plánovali nahradit Kimiho Räikönnena a odstartovat novou a úspěšnou éru stáje Ferrari. Bianchi byl zkrátka přirozený talent, o němž širokou veřejnost přesvědčoval od prvního startu v F1 za tým Marussia v roce 2013. Následující sezónu zajistil této druholigové stáji první body v historii a na všechny strany rozdával široké úsměvy. Bohužel o necelých šest měsíců později vážně havaroval na Velké ceně Japonska a za dalšího třičtvrtě roku následkům zranění podlehl. Jedná se o poslední smrtelnou nehodu v králově motorsportu.

Jules Bianchi měl závodění zakódované v DNA. Jeho prastrýc Lucien, po kterém nesl i druhé jméno, se zúčastnil závodů formule 1 a vyhrál 24h Le Mans. Jules se narodil 3. srpna 1989 v Nice a již v raném věku se proháněl po motokárovém okruhu svého otce Philippa. Do závodění se vrhl v pěti letech a zakrátko se stal členem motokárového klubu Maranello. V sedmnácti opustil motokáry a přešel do francouzské formule Renault 2.0, kde první rok svého působení zakončil titulem. Nato podepsal smlouvu u týmu ART Grand Prix a v roce 2009 se stal šampionem formule 3 Euro. ART Grand Prix jej spojovalo i s jeho manažerem Nicolasem Todtem, synem bývalého prezidenta FIA Jeana Todta. Mladý Todt založil tento tým společně s Frédéricem Vasseurem, kterému tak pod rukama prošla většina pilotů dnešního startovního pole. Svezení s formulí 1 na sebe nenechalo dlouho čekat a Jules se stal testovacím pilotem týmu Force India, kde měl později získat svoji šanci na debut. Tu ale nakonec dostal v roce 2013 v jiném týmu – v Marussii.

V padoku byl Jules znám nejen pro obrovský talent. Lidé si ho hned zapamatovali díky povaze. „Byl úžasným člověkem. Vždy se usmíval a bylo absolutní potěšení mít ho v týmu. Piloti v F1 se tak soustředí na výkon, že bylo hezké mít někoho, kdo byl skutečně dobrý člověk,“ vzpomínal tehdejší šéf Force India Bob Fearnley.

Bohužel Jules Bianchi nikdy nemohl plně předvést, jaký talent se v něm skrýval. Celý závodní víkend Velké ceny Japonska roku 2014 ovlivňoval silný déšť a padl i návrh, aby se závod konal v jiný čas. Od toho se ustoupilo a v neděli 5. října na okruhu Suzuka zhasla červená světla. Ve 43. kole narazil do bariéry Adrian Sutil a pro jeho Sauber přijel vyprošťovací jeřáb. V tu samou chvíli nad svým vozem ztratil kontrolu i Jules Bianchi a narazil do onoho vyprošťovacího jeřábu. Na Bianchiho působilo přetížení 254 G. Po přepravě do nemocnice byl operován, ale CT vyšetření ukázalo traumatické poškození mozku. Rodina okamžitě vyrazila do Japonska a spolu s ní i Julesův nejlepší přítel Lorenzo Tolotta-Leclerc O sedm týdnů později byl přepraven na jednotku intenzivní péče v Nice. Vědomí nikdy nenabyl a zemřel 17. července 2015.

První závod po Julesově pohřbu byla Velká cena Maďarska 2015. Ferrari zde zvítězilo a Sebastian Vettel výhru věnoval zesnulému kolegovi se slovy, že by brzy byl součástí italského týmu. Jeho smrt otřásla celým světem motorsportu. Aby se podobné situace neopakovaly, ve formulových sériích se od roku 2018 povinně zavedl ochranný systém HALO, který chrání pilotovu hlavu a několikrát se již osvědčil. Hned v prvním roce uvedení ochránilo HALO i Charlese Leclerca před McLaren Fernanda Alonsa v první zatáčce úvodního kola Velké ceny Belgie. HALO ukázalo svůj smysl. I samotný Charles v něj začal více věřit.

Motokárové přátelství

Julesův otec Philippe Bianchi byl velkým přítelem Hervého Leclerca, který měl tři syny – nevlastního Lorenza, Charlese a Arthura. Bývalý pilot formule 3 Hervé Leclerc brával své děti na domácí Velkou cenu Monaka a také je seznámil s rodinou Bianchi. Stejně staří Jules a Lorenzo se brzy spřátelili, a dokonce i nejstarší z bratrů Leclerců zkoušel motokárové závodění. Lorenzo však poznal, že mu chybí potřebný talent a dodnes se pohybuje spíše v zákulisí motorsportu.

Malý Charles se narodil 16. října 1997 a už od malička miloval červenou barvu. Netušil, že jednoho dne se v ní stane symbolem Ferrari. Když mu byly čtyři roky, předstíral nemoc, aby nemusel do školky. Hervé prokoukl synovu lež, ale místo do školky ho vzal na motokárovou dráhu Philippa Bianchiho. Charles si vybral červenou motokáru a závodění si zamiloval po třech kolech. Na dráze byl i Jules Bianchi, který se stal mladíkovým mentorem a závodním kmotrem. „Scházeli jsme se každou středu a o víkendech, abychom jezdili na motokárách. To jsou asi ty nejlepší vzpomínky, které na závodění mám. Byla to velká zábava a také jsem se toho hodně naučil. Byl starší než a já dělal vše pro to, abych ho porazil. Byl víc než jen mentor. Byl to také nesmírně blízký přítel, trochu jako rodina.“

Charles Leclerc začal závodit v motokárách a v Bianchim se viděl. Společně si chtěli splnit velký sen – dostat se do formule 1. Charles byl nesmírně rychlý, možná trochu proto, že jako malý neznal pojem brzda. Naslouchal Bianchiho radám a vyhrával jeden závod za druhým. Jules malého Charlese vzal i do sídla Ferrari v Maranellu, o kterém si Charles myslel, že bude vypadat jako továrna z filmu Karlík a továrna na čokoládu. Tak vypadalo Maranello v představách jedenáctiletého kluka s velkým snem.

Charlese samozřejmě podporoval i otec Hervé, který s ním jezdil na všechny závody. Později začal závodit i nejmladší Arthur. Motorsport je ale drahá záležitost, obzvlášť se dvěma dětmi. Také existuje mylná představa, že když žijete v Monaku, musíte být velmi bohatí. Praví Monačané jsou mnohdy jen obyčejní lidé a Leclercovi rozhodně nepocházeli z extrémně bohaté rodiny. Dědeček Charles Manni sice založil společnost na výrobu automobilových dílů Mecaplast, ale svého vnuka finančně podporovat nechtěl. Někdy pomohl s výdaji za hotely, zbytek si však rodina hradila sama. Arthur dokonce musel přestat závodit, aby Charles mohl pokračovat. Jenže v roce 2011 peníze došly.

Jules Bianchi poprosil svého manažera Nicolase Todta, aby se na Charlese podíval a finančně ho podpořil. Nicolas souhlasil, ale jen z důvodu, že si Julese vážil. Nečekal, že by do čtrnáctiletého chlapce zainvestoval. Názor změnil, až když Charlese potkal. Nabídl mu financování na jednu sezónu v motokárách a pokud by i nadále dosahoval dobrých výsledků, slíbil mu, že udělá své maximum. „Charles od té doby nebyl nikdy zklamáním. Vlastně je úplným opakem,“ prohlásil Nicolas Todt, který se stal manažerem monackého pilota. Dá se tedy říct, že Leclercovu kariéru zachránil právě Julesem Bianchim.

Oba piloti si byli velmi podobní. Na trati rychlí, nekompromisní a plní talentu. Mimo ni lidé se srdcem na pravém místě. Zrcadlí se i jejich cesta motorsportem. „Naši otcové vždycky vtipkovali, že máme velmi podobnou kariéru. Kupodivu, když jsme oba závodili a Jules měl velmi špatný závod, ten samý víkend jsem měl velmi špatný závod i já,“ vzpomínal Leclerc.

Charles se na Julese mohl vždycky spolehnout a přijít si k němu pro radu. Když se v roce 2014 stala osudná nehoda v Japonsku, Charles ztratil jednoho ze svých blízkých přátel. Jeho cílem už nebyla jen formule 1, chtěl vítězit pro Julese. To znamenalo stát se pilotem Ferrari. Lidé v Charlesovi začali vidět kousek Bianchiho a chápali, že Julesův odkaz dál žije v mladém pilotovi. Někdy se dokonce stane, že Charlese osloví jako Julese. „Nevadí mi to, spíš mi to vykouzlí úsměv a pokud si lidé Julese pamatují, je to jen dobře. Pokud si na něj vzpomenou při pohledu na mě, jsem rád.“

Il Predestinato

Sen o červené barvě a Ferrari se pomalu stával skutečností. V roce 2016 byl přijat do akademie Ferrari a pro tým testoval, stejně tak pro Haas. Dokonce se věřilo, že pokud v GP3 vyhraje titul, v roce 2017 postoupí rovnou do F1 jako pilot Haasu. To se ale nestalo a odstartoval sezónu ve formuli 2. Již od jejího počátku předváděl skvělé výkony. V prvním závodě v Bahrajnu dokázal vyhrát až v posledním kole, když se po pit stopu ocitl na čtrnácté pozici. Při sbírání úspěchů myslel na svého mentora. „Pomohl mi v hodně věcech ohledně závodění. Samozřejmě je to bez něj těžké, protože mi jeho podpora chybí.“ Bianchiho připomínky si vždy pamatoval a snažil se nedělat chyby. Charles byl přesvědčen o tom, že by Bianchi ve Ferrari ukázal divy a také věřil, že někdo z akademie se do Ferrari později dostane že se do Ferrari časem dostane jiný člen akademie. Nevěděl však, že to bude právě on.

Charlesův otec měl bohužel zdravotní problémy. Když Hervé Leclerc umíral, chtěl ho Charles potěšit a bez jakékoliv jistoty mu řekl, že má místo ve formuli 1. Za lež dostal náležitě vynadáno od své matky. I on sám věděl, že lhát bylo špatné. Hned po otcově smrti čekal Charlese závod formule 2 v Baku. Rozhodl se startovat, protože tak by to přece otec chtěl. Charles vyhrál a prvenství věnoval otci. Mnozí experti se právě v Baku shodli, že se jedná o budoucího šampiona, který ukázal, že jeho hlava je stoprocentně nasazená do hry. On sám často říká, že ve voze je jiný člověk a emotivní je spíše doma. Dokáže rozlišovat mezi dvěma osobnostmi. Přiznává ale, že si tohle vypuštění myšlenek někdy vyčítal. „K otci jsem měl nesmírně blízko. V podstatě pro mě udělal všechno. Odjel jsem rovnou do Baku a pak jsem se vrátil, abych s rodinou udělal to, co bylo potřebné.“

Podepsal smlouvu se Sauberem a splnil si první sen – formuli 1. Smrt přítele a jeho otce ho donutila rychleji dospět a posílila jako pilota. Přiznal, že je psychicky silnější, ale ztráta otce ho navždy změnila. Na oba často myslí, dokonce má jejich jména na helmě. S rodinou Bianchových se věnuje i vzpomínkovým akcím. „Osud způsobil, že jsem ztratil svého syna a on tátu. Je to dobrý pocit, že se vídáme. Vzpomínáme na krásné věci, které jsme všichni společně dělali a máme dojem, že jsou tady stále s námi,“ přiznal Philippe Bianchi.

Být ve formuli 1 také znamenalo, že se Charles podívá na okruh Suzuka, kde se stala Julesova nehoda. Velká cena Japonska pro něj byla emotivní, ale i přes tyto pocity se snažil o co nejlepší výkon. Jeho debutová sezóna byla úspěšná a Ferrari mu nabídlo čtyřletou smlouvu. Nejdelší v historii celé stáje. „Jules si zasloužil místo u Ferrari víc než já, ale osud tomu chtěl jinak.“ Charles je odhodlaný udělat vše pro to, aby získal tituly, které měl mít Jules a v týmu setrvává i kvůli otci. Fanoušci Ferrari – Tifosi – jej vnímají jako vyvoleného. Il Predestinato, který znovu vrátí slávu vzpřímeného hřebce.

V roce 2019 se stal týmovým kolegou Sebastiana Vettela a nahradil Kimiho Räikönnena. Monačanovo první vítězství ve formuli 1 nebylo zrovna příjemné. Stejný víkend ve Spa totiž zemřel pilot formule 2 Anthoine Hubert, který byl také Charlesovým přítelem. Tehdy se jednalo o hořkosladkou výhru. „Na nebezpečí nemyslím. Je skutenčně velmi těžké sledovat, že tady vaši blízcí nejsou kvůli sportu, který milujete. Ale nepřemýšlím o tom, že bych přestal.“ Pro jeho matku je realita závodění těžká. Hlavně proto, že v motorsportu má dvě děti. Charles ale neví, co jí má říct, aby ji uklidnil a cítila se lépe. Nehodlá si dávat pozor a chce vždy podat stoprocentní výkon Je šťastný ve svém voze a když si nasadí helmu, ocitá se ve své vlastní bublině.

Tíha odkazu

Během sezón s Ferrari zažíval Charles Leclerc pády i vrcholy. Nejblíže k boji o titul byl v roce 2022, ale osud tomu nebyl nakloněn. Zatím se mu nepodařilo pokořit ani domácí Velkou cenu Monaka, kde nikdy neskončil na pódiu. Jeho neúspěchy v rodném Monaku se označují za kletbu, která se přenesla i na Arthura. Láska k červené barvě je však natolik silná, že odhodlaně bojuje za návrat Ferrari na vrchol. i přes to, že by došlo na situaci, kdy by v týmu mohl být nešťastný. Nebo i přes to, že by mohl být nešťastný kvůli chybám v týmu. Nese na sobě tíhu odkazu Julese Bianchiho. On sám si to uvědomuje a Julesův odkaz přijal.

Smrt blízkých Charlese rozhodně změnila. Když se Sergio Pérez umístil na třetím místě v domácí Velké ceně Mexika 2021, Charles mu po závodě zavolal: „Checo, ani nevíš, jakou jsem měl radost, když jsem viděl tvé rodiče takhle slavit. Vyhrkly mi slzy do očí, byl bych rád, kdyby mě otec viděl.“ Svému otci dluží všechno za to, že je nyní ve formuli 1. Jules Bianchi jeho kariéru sice zachránil, ale byl to právě Hervé, který v malém Charlesovi zažehl plamínek vášně pro tento sport. Možná by se stal pilotem, protože si myslí, že závodění má v krvi, ale kdyby otec neučinil jisté oběti, nebyl by v královně motorsportu. A co kdyby Jules Bianchi nezemřel a opravdu by se stal pilotem Ferrari? Jistě by Charlesovi i nadále pomáhal a sdílel by s ním tajemství o jízdě ve formuli 1. Možná by nakonec byli týmovými kolegy a společně by tvořili novou historii Ferrari. Jiný by mohl být i Charlesův úděl. Vnímali by lidé Charlese stejně? Kdo ví.

Nehody, které změnily svět F1: Jules Bianchi

Nehody, které změnily svět F1: Jules Bianchi

Formule 1 je nebezpečný sport, a i přes mnoho bezpečnostních prvků jsme během několika dekád byli svědky děsivých nehod. Bohužel některé z nich měly špatný konec. Smrt Julese Bianchiho navždy bude připomínat přidání halo, proti kterému někteří jezdci protestovali. To ještě netušili, že mnohým z nich zachrání život.

Zdroje článku:

Redakce SvětFormule.cz a časopisu Racing Journal (Helena Chovancová)

Sdílejte na:
Zavřít

Autor článku:

Jako malá jsem z televize slyšela hlavně jméno Michael Schumacher. Svoji cestu k formuli 1 jsem si ale musela najít sama. Nejvíce mě baví životní příběhy pilotů, jedinečné příběhy z paddocku a kus historie, který tento sport za sebou zanechal. Ve formuli 1 je totiž možné vše. Kromě formule 1…

Další články autora →

Další články