SvětFormule.cz 
Ne každá rivalita mezi týmovými kolegy má dlouhého trvání. Dnes si připomeneme jednu z těch nejkratších – bohužel s tragickým koncem. Zavítáme na počátek 80. let do garáže Ferrari, kterou spolu sdíleli Gilles Villeneuve a Didier Pironi…
Jedním z protagonistů našeho dnešního příběhu je Didier Pironi. Francouzský závodník zahájil svou profesionální kariéru v roce 1972. Po řadě úspěchů v nižších kategoriích se roku 1978 přemístil do formule 1, kde získal sedačku u týmu Tyrrell.
Ve své první sezóně dokázal překvapit svou jezdeckou vyspělostí. Téhož roku se dokonce zúčastnil s vozem Renault Alpine A442B legendárního závodu na 24 hodin v Le Mans. Se svým týmovým kolegou Jeanem-Pierrem Jaussaudem dokázal s náskokem 5 kol zvítězit.
Po zisku 7 bodů v první sezóně Pironi zaútočil na lepší výsledky v roce 1979. V belgickém Zolderu s nadšením oslavil své první stupně vítězů, které zopakoval ještě na konci sezóny ve Watkins Glen. O rok později podepsal s Ligierem, u kterého získal svou premiérovou výhru na okruhu, kde o rok dříve poprvé stanul na pódiu. Pět pódií a 32 bodů jej vynesly na 5. místo v poháru jezdců.
Pironiho výsledky zaujaly mnoho týmů – především ale velkého Il Commendatore Enza Ferrariho, který nabídl 28letému Francouzi smlouvu na rok 1981.
Didier Pironi během GP USA 1978 za volantem Tyrrellu 008
Za Pironiho se přimluvil také hvězdný Gilles Villeneuve, který pro Ferrari závodil už čtvrtým rokem. O Gillesi Villeneuvovi toho bylo napsáno už tolik, že pouze ve zkratce připomeneme nejdůležitější okamžiky jeho kariéry.
Do formule 1 vstoupil raketový Kanaďan v roce 1977. Zúčastnil se GP Velké Británie s vozem McLaren M23 a dokončil na jedenáctém místě. Na konci roku už dostal příležitost od samotného Enza Ferrariho a počínaje domácí GP Kanady nahradil v kokpitu vzpínajícího se koně Nikiho Laudu.
Prvního vítězství se Villeneuve dočkal během domácí GP Kanady 1978. Nejúspěšnější sezónou v jeho kariéře byl ročník 1979, ve kterém třikrát zvítězil a v celkovém pořadí mistrovství světa dokončil na druhém místě. Ročník 1980 byl ale opravdovou mizérií a ani jeho týmový kolega, úřadující šampion Jody Scheckter, nedokázal na komplikované Ferrari 312T5 najít recept.
Svítá na lepší zítřky?
Ferrari se po odchodu Jodyho Schecktera rozhodlo najmout mladou francouzskou krev Didiera Pironiho, který měl v kombinaci s Villeneuvem dovést maranellskou stáj k opětovnému vyhrávání.
Důležitým faktorem byl samotný monopost – Ferrari 126CK, ve kterém už nebublal typický dvanáctiválcový boxer (motor, v němž se písty pohybují horizontálně proti sobě), ale turbodmychadlem přeplňovaný vidlicový šestiválec.
Ačkoliv se Enzo Ferrari dlouhá léta zdráhal snižovat počet válců, šestiválcový turbomotor velmi rychle vystřelil mezi nejsilnější pohonné agregáty. Problém byl u nového vozu úplně jinde – byl takřka neřiditelný.
Gilles Villeneuve získal v Monaku 1981 důležité vítězství
S novou koncepcí se trápil jak Gilles Villeneuve, který začínal být formou své stáje frustrovaný, tak i příchozí Didier Pironi. Francouz si velmi vážil Villeneuvovy podpory, Kanaďan svého nového kolegu přivítal s otevřenou náručí. Pironi se nechal slyšet, že „Villeneuve je u Ferrari jako doma“.
Dokud nevyhráváš, je to dobré
Gilles Villeneuve byl k Pironimu přátelský a snažil se Francouzovi v integraci do týmu pomoct. I přesto byl Kanaďan v roce 1981 jednoduše řečeno lepší a rychlejší – zatímco Pironi dojel na bodech pouze čtyřikrát (přičemž ani jednou neskončil na pódiu), Villeneuve zvítězil ve dvou závodech a získal tři pódiová umístění.
Celkově byl pro Ferrari ročník 1981 komplikovaný, na druhou stranu je třeba poukázat na fakt, že po katastrofální sezóně 1980 byl každý krok kupředu vítaný.
Gilles Villeneuve, z dvojice jezdců jednoznačně rychlejší, skončil s dvěma výhrami na sedmém místě v poháru jezdců. Naopak Pironi, který nezískal ani jedno pódium, získal pouhou třináctou příčku.
Hororový start do nové sezóny
Ferrari představilo v roce 1982 monopost 126C2, který měl vychytat všechny zbývající neduhy svého předchůdce. Jak se ve finále ukázalo, tak se to v Maranellu podařilo, ale ze začátku sezóny se oba jezdci trápili.
V Jižní Africe dojel Pironi až na osmnáctém místě a Gilles Villeneuve, který startoval třetí, musel odstoupit pro problémy s turbem. První bod získalo Ferrari s Didierem Pironim během GP Brazílie, šesté místo ale rozhodně nebylo uspokojující. Villeneuve dlouho vedl, ale roztočil se a ze závodu odstoupil.
V Long Beach dojel Villeneuve třetí, ale nakonec byl ze závodu pro porušení technických regulí diskvalifikován. Žádná sláva se nekonala ani u Pironiho, který skončil, stejně jako Villeneuve v Brazílii, v hodinách.
Nepochopený pokyn „zpomal“
Formule 1 se po třech závodech přesunula zpět na starý kontinent do italské Imoly, kde se konala GP San Marina. Ještě před začátkem víkendu vyvrcholila válka mezi FISA a FOCA (o detailech později v jiném článku), což vedlo k bojkotu všech týmů sympatizujících s FOCA. Do GP San Marina tak odstartovalo pouhých 14 monopostů namísto obvyklých 26.
Ferrari a Renault nyní měly velkou šanci na úspěch. V kvalifikační rychlosti měly navrch renaulty, René Arnoux porazil svého kolegu Alaina Prosta o necelou půl sekundu. Třetí Villeneuve ztratil na pole-sittera jednu sekundu, Pironi byl pozadu o 2,2 sekundy.
V závodním tempu bylo ale Ferrari značně rychlejší, oba renaulty vypadly a Villeneuve s Pironim se ocitli bezkonkurenčně v čele závodu.
Didier Pironi Villeneuva předjel, což zkušený Kanaďan nepovažoval jako vážný útok na první pozici. Ferrari si uvědomovalo, že bude klíčové získat ztracené body z prvních závodů. Na tabuli tak stál pro oba jezdce jednoznačný pokyn „zpomal“. Cílem bylo pošetřit palivo a zamezit zbytečnému odstoupení v posledních kolech.
Gilles Villeneuve a Didier Pironi v souboji, o jehož důležitosti Gilles nevěděl
Gilles Villeneuve na Pironiho znovu neútočil, jelikož byl přesvědčený, že mu Pironi první místo ke konci závodu vrátí. Později uvedl, že Francouzův útok považoval jako snahu pobavit fanoušky.
Jenže Pironi, kterému se naskytla skvělá příležitost, svou pozici nevrátil. Dojel si pro své druhé vítězství v kariéře a pro své první s Ferrari. Villeneuve po dojetí zuřil a ani nechtěl dorazit na pódiovou ceremonii.
Villeneuve s Pironim už nikdy nepromluvil
Pironi u Villeneuva po této zkušenosti skončil. Jeden z designerů tehdejšího monopostu Ferrari Harvey Postlethwaite uvedl, že si Villeneuve přál, aby mu bylo vítězství podáno na zlatém podnose.
V závodě se jezdci Ferrari nepředjeli jen jednou, došlo k několika výměnám pozic, což Postlethwaite vysvětlil takto: „Turbodmychadlo bylo velmi složité na ovládání. Mohli se předjíždět, protože někdy foukalo 4 bary, jindy 4,2 a někdy vyletělo až na 4,5. Nebylo to až tak napínavé, jak to v televizi vypadalo.“
Podle šéfmechanika Paola Scaramelliho si před závodem jezdci sedli a domluvili se, že v případě dvojitého odstoupení Renaultu spolu přestanou závodit a dojedou na těch pozicích, na kterých se zrovna budou nacházet.
Pironi se po závodě bránil, že svého kolegu předjel ještě před týmovým rozkazem, aby oba vozy zpomalily. „Poprvé jsem Villeneuva předjel, protože vyjel mimo trať. První tabuli mi ukázali o několik kol později.“
V roce 2007 se k situaci vyjádřil i tehdejší marketingový ředitel Marlbora John Hogan. „Gilles byl překvapen, že ho někdo dokáže předjet, byl prostě v šoku.“
Tragický konec pro oba
Rivalita u Ferrari tehdy neměla dlouhého trvání. Gilles Villeneuve během kvalifikace na další závod, GP Belgie, ošklivě havaroval a na následky zranění zahynul. Didier Pironi do závodu vůbec nenastoupil.
V následujících závodech začal Pironi sbírat body, které ho vynesly do boje o mistrovský titul. Během šesti závodů získal pět pódií a vyhrál GP Nizozemska.
Ani Pironi ale neměl dostatek štěstí, aby to dotáhl až na samotný mistrovský titul. Na startu GP Německa měl stát první, po kvalifikaci se ale zúčastnil časově neomezeného testu pro výrobce pneumatik Goodyear.
Pironi ten den jezdil jako šílenec. Přesně takhle popisovali Francouzovu jízdu všichni přítomní novináři. Pironi nezpomalil ani ve chvíli, kdy před sebe neviděl, což vedlo k velmi ošklivým následkům.
Pironi se pokoušel v jednu chvíli předjet pomalu jedoucího Dereka Dalyho na williamsu, už si ale při předjížděcím manévru nevšiml Alaina Prosta, který byl též značně pomalejší. Vzájemná srážka vymrštila Pironiho do vzduchu. Nehoda byla podobně ošklivá jako ta, při které zahynul o několik měsíců dříve Gilles Villeneuve.
Francouze tehdy ochránila snad jen vyšší moc. Nehodu přežil, ale prodělal několikanásobné zlomeniny na obou dolních končetinách. Jeho kariéra pilota formule 1 byla u konce.
Sezónu i přes neúčast v posledních závodech dokončil na druhém místě, mistrem světa se tehdy stal Keke Rosberg. Pironi o svém návratu v roce 1986 uvažoval, jeho cesta ale vedla směrem závodů na lodích. Toto rozhodnutí bylo osudné – Pironi zahynul v jednom ze závodů v roce 1987.
Villeneuve se přeci jen stal mistrem světa
Gilles Villeneuve po sobě zanechal manželku a dvě děti, syna Jacquese a dceru Mélanii.
Jacques se rozhodl jít v otcových stopách, v roce 1995 získal titul v americké závodní sérii IndyCar, vyhrál i slavnou pětistovku v Indianapolis. O rok později se vrátil do Evropy, kde ve formuli 1 zaujal místo u Williamsu po boku Damona Hilla. V roce 1997 získal mistrovský titul, dodnes zůstává posledním jezdcem, který se stal šampionem pro Williams.
Přítelkyně Didiera Pironiho porodila několik měsíců po přítelově smrti dvojčata. Své syny pojmenovala na počest obou rivalů Didier a Gilles. Druhý jmenovaný si též našel cestu do formule 1, volant ale vyměnil za nářadí – počátkem roku 2014 vstoupil do inženýrského týmu Mercedesu.
