Zemřel vítěz dvou GP formule 1 Patrick Tambay

Pařížský rodák byl jedním z nejúspěšnějších pilotů „francouzské vlny“, která díky příkladné podpoře od firem elf a Marlboro zaplavila formuli 1 od poloviny sedmdesátých let. Dvojnásobný vítěz Grand Prix se narodil 25. června roku 1949, a než mu učarovaly motory, propadl na vysoké úrovni lyžování.

Roku 1972 vyhrál výběr mladých závodníků „Pilote elf“ a dle osvědčeného schématu startoval příští dva roky úspěšně ve formuli Renault. S podporou olejárny elf vyrazil od roku 1974 i s formulí 2, kde v sezóně 1976 poprvé zvítězil a celkově skončil třetí.

Ve formuli 1 debutoval v polovině sezóny 1977 s penězi elfu a Teddyho Yipa na Ensignu N177 v Silverstone. Jeho následující výsledky (bodovaná místa v Německu, Holandsku a Kanadě) poukazovaly natolik na „hvězdnou“ budoucnost mladého Francouze, že mu Marlboro dal při výběru pilota McLarenu přednost před Gillesem Villeneuvem. Stáj Teddyho Mayera se ale právě nacházela v krizi a sezóny 1978/79 jediným čtvrtým místem ve Švédsku Patrickově dobré pověsti právě nedodaly. I přes titul mistra CanAm se do formule 1 mohl po roční přestávce vrátit pouze díky starému spojení s Yipem. Číňan se roku 1981 pokoušel o štěstí s vlastní konstrukcí typu TY01 a Tambay s ní překvapivě úvodem roku zabodoval. Po několika málo úspěšných závodech přešel k týmu Ligier, ani zde se ovšem neprosadil. Zdálo se, že Tambayova kdysi slibná kariéra F1 končí.

I on sám byl vnitřně s formulí 1 hotov, když mu ke comebacku znenadání dopomohla katastrofa: roku 1982 zahynul v Zolderu jeho přítel Gilles Villeneuve a Ferrari hledal pilota, který by Kanaďana do jisté míry nahradil. Od velké ceny Holandska seděl ve Ferrari 126C2 Tambay. Hned potvrdil, že se špičkovým materiálem dokáže adekvátně zacházet: v Anglii dojel třetí, ve Francii čtvrtý a v srpnu vyhrál velkou cenu Německa v Hockenheimu. Právě při tomto podniku se těžce zranil Pironi a z ‚nouzového řešení Tambaye‘ se přes noc stal Ferrariho jediný pilot. Později dojel druhý v Monze, což Scuderie honorovala smlouvou pro další sezónu.

We are all truly saddened by the news of the passing of Patrick Tambay. He was one of the true stars of the 80s winning two races with the Scuderia and contributing to winning the Manufacturers’ titles in 1982 and 1983. #RIPPatrick pic.twitter.com/hn6Yeq1kEe

— Scuderia Ferrari HP (@ScuderiaFerrari) December 4, 2022

Patrick prožíval zrod své druhé kariéry a ročník 1983 se stal jeho nejlepším vůbec: vyhrál v Imole, dojel dvakrát druhý a třetí a celkově skončil na čtvrtém místě tabulky. I když to Ferrarimu nebylo dost, oplýval Tambay i v příštích dvou letech výborným materiálem. Stal se totiž jezdcem Renaultu. Vozy státního podniku ovšem byly konkurenceschopné jen na papíře a vrcholem Patrickova působení u régie zůstala pole position a druhé místo z Dijonu roku 1984.

Renault poté ve formuli 1 vyklidil pole a Tambay rád přijal nabídku Carla Haase, stát se pilotem jeho nové organizace FORCE-Lola. Projekt se ale stal propadákem a Patrick se závodem v Adelaide koncem října 1986 loučil s formulí 1 podruhé a nadobro.

Kariéru závodníka poté nechal vyznít občasnými starty ve sportovních prototypech a pravidelnými účastmi při rallye Paříž-Dakar. Více času ovšem začala zabírat jeho politická dráha a péče o sportovní kariéru nadaného syna Adriena.

S Tambayem jsem se naposledy mohl setkat v Monaku roku 2018 a to již byl Parkinsonovou nemocí velmi poznamenán. Pozvánku ke stejnému podniku (Monaco Historique) letos již nemohl přijmout.