Nehody, které změnily svět F1: Robert Kubica

Kdysi byl kandidátem na místo ve Ferrari, a dokonce se o něm mluvilo jako o budoucím mistru světa. Robert Kubica se narodil roku 1984 v Krakově a nepocházel z rodiny závodníků. Jeho rodiče si museli půjčovat peníze, aby mohli financovat jeho kariéru. Své první auto dostal ve čtyřech letech. „Mělo čtyřtaktový motor, žádný výkon, ale stejně dokázalo jet 40 km/h,“ vzpomíná Kubica. O dva a půl roku později už měl opravdovou motokáru a v deseti letech získal závodní licenci a mohl závodit. Už jeho otec mu v mládí vštěpil myšlenku, že závodí především sám se sebou, a jako první by měl porazit sám sebe. Od svých vrstevníků se lišil tím, že nebyl tolik ambiciózní – nikdy netoužil po tom dostat se do formule 1, nebo být vůbec profesionálem v nějaké jiné disciplíně. Chtěl být prostě jen tím nejlepším řidičem, jakým mohl. Právě jeho mentalita mu pomohla v tom, aby se stal tím nejlepším v juniorských motokárách v Evropě a stal se třikrát šampionem v Německu a Itálii, kde porazil budoucí mistry světa Lewise Hamiltona a Nica Rosberga. „Znám Roberta už dlouho, začali jsme spolu závodit v motokárách v roce 1998,“ prohlásil o něm Lewis Hamilton. „Pro mě je jedním z nejtalentovanějších jezdců, proti kterým jsem závodil.“

V roce 2000 se v motokárovém šampionátu umístil na čtvrté místě, a byl čas postoupit výše. Začal jezdit ve formuli Renault Eurocup a italském šampionátu. V roce 2003 se dostal do evropské formule 3 s týmem Prema, sezóna pro něj ale nezačala dobře kvůli zlomenině pravé ruky, kterou utrpěl při nehodě. Debutoval až ve čtvrtém závodě sezóny –  v dobách, kdy vozy ještě měly řadící páky, se s ortézou na ruce kvalifikoval třetí a v závodě poté dokázal zvítězit.

V roce 2006 se stal rezervním pilotem u BMW Sauber a pomáhal jim s vývojem vozu. V Maďarsku nahradil Jacquese Villeneuva, který se zotavoval z nehody, a debutoval tak ve formuli 1. V kvalifikaci porazil týmového kolegu Nicka Heidfelda a dojel sedmý, ale po závodě byl diskvalifikován, neboť jeho monopost nedosáhl minimální váhy. To však jako debut Sauberu stačilo, a zůstal s nimi další tři roky.

VC Kanady 2007

Velká cena Kanady roku 2007 se zapsala do historie jako první z rekordního počtu vítězství Lewise Hamiltona. Do historie se ale zapsala také kvůli jiné, dramatičtější události toho víkendu.

Robert Kubica se se svým Sauberem kvalifikoval na osmém místě – zklamání oproti jeho týmovému kolegovi Nickovi Heinfieldovi, který se kvalifikoval do druhé řady. Ve dvacátém druhém kole závodu byl na trať povolán safety car kvůli nehodě Adriana Sutila. Formule se během čtyř kol pod vedením safety caru seřadily za sebe, a když safety car zajel zpátky do boxů, mohlo se znovu závodit.

Kubica se snažil předjet Jarna Trulliho, když narazil do jeho Toyoty. Náraz ho odhodil na trávu, kde najel na hrbolek a ten jej mrštil do vzduchu a přímo do bariér před ním. Podle dat z telemetrie do nich polský řidič narazil v rychlosti 230 km/h a s přetížením 75 G. Vůz se poté odrazil a převrátil, a s třemi utrženými koly a bez bočnic se klouzal dál po trati, kde nakonec zastavil na boku o další z bariér. Diváci mohli v místě, kde chyběla přední část vozu, vidět volně viset Kubicovy nohy, a kromě letmého pohybu rukou byl pilot ve voze nehybný.

„Nebyl jsem si jistý, jestli někdo může z takové nehody vyváznout živý, a neměli jsme moc spolehlivých informací. Hned ho vzali do zdravotnického střediska a pak do nemocnice,“ vypráví Mario Theissen, bývalý šéf týmu BMW. „Hned po závodě jsme za ním šli do té nemocnice, kde seděl bez zjevných zranění, byl při plném vědomí a jeho první otázka byla, zda může příští víkend závodit v Indianapolis.“ Kubica utrpěl pouze výron kotníku a otřes mozku – bylo zázrakem, že z takové nehody dokázal vyváznout bez větších zranění.

Vrak Kubicova vozu byl převezen do Indianapolis, kde ho přezkoumal tým bývalého inženýra Lotusu, Petera Wrighta. Došli k závěru, že bezpečnostní opatření – monokok, nárazové prvky, zařízení HANS, opěrka hlavy v kokpitu a přilba, všechna zafungovala bezchybně.

„Ačkoliv jsme byli naprosto šokováni sílou nehody, byli jsme nadšeni, že se Robertovi relativně nic nestalo, a potěšilo nás, jak se šasi zachovala. Nikdy neděláme kompromisy, co se týče šasi, nikdy nejdeme na hranici možností například co se týká hmotnosti. Snažíme se to dělat bez rizika, a to se nám vyplatilo. Nesmíme zapomínat, že monokok je poměrně komplexní, skládá se z více než 1000 dílů uhlíkového vlákna, kevlaru, voštinových struktur a kovu,“ připomínal technický ředitel Sauberu Willy Rampf.

Byl to právě monokok, který Roberta Kubicu zachránil. V angličtině se mu také říká survival cell, záchranná kapsule. Jako záchranný prvek funguje od roku 1981, a jedná se o 6 mm pevný kompozit z uhlíkových vláken s vrstvou kevlaru. Je odolný proti průrazu a struktury, které chrání před nárazem, dokáží absorbovat obrovské množství energie během nehody. Záchranná kapsule je navržena tak, aby byla nezničitelná, a v průběhu času se vyvinula tak, že odolá i těm nejsilnějším nárazům. Monokok je také vybaven protipožárním systémem, který může být aktivován buď pilotem nebo zvenčí, a který kolem monokoku a motoru rozprašuje nehořlavou pěnu. Robert Kubica se stal dalším v řadě pilotů, kterým monokok zachránil život.

Po Kubicově nehodě také znovu prošly revizí bariéry a v roce 2014 byly zavedeny nové testy pro šikmé boční nárazy. Kromě takzvaných T-bone nehod, kdy formule narazí přímo do bariéry, začala FIA prozkoumávat scénář šikmého bočního nárazu, a jako referenci použili právě nehodu Roberta Kubicy. „Kubicova havárie ukázala, že se naprosto vyplatí projít celým procesem a provést všechny testy. Byla to obrovská nehoda a jsem si jistý, že nárazové zkoušky za posledních dvacet let mu zachránily život,“ prohlásil Jo Bauer. On i Charlie Whiting považují Kubicovu nehodu jako důkaz, že se nárazové testy vyplatí i do budoucna. „Vývoj, který jsme zaznamenali za posledních 15 let bezpochyby zabránil poměrně mnoha zraněním. Když se podíváte na testy obručí, při nehodě Roberta Kubicy byl tento prvek vystaven silnému nárazu, a přesto vydržel. Ano, testy jsou poměrně přísné a jsem si jistý, že kvůli nim spoustu inženýrů prožilo bezesné noci. Ale tyto testy se nedělají proto, abychom je frustrovali. Kdybychom je nedělali, měli bychom mnohem více zraněných lidí a nebezpečnější auta.“

Robert po nehodě vynechal pouze jeden závod, aby se zotavil ze svých zranění. O rok později ve Velké ceně Kanady vyhrál a získal tak svou první a jedinou výhru v královně motorsportu. Po nehodě v rallye v roce 2011, která mu téměř amputovala ruku, se do formule 1 jako plnohodnotný pilot vrátil na jednu sezónu až v roce 2019.

🇬🇧The courage to get up…
🇵🇱Odwaga, aby wstać…#CanadianGP 2007 vs. 2008 pic.twitter.com/YliKiAj48n

— Robert Kubica (@R_Kubica) December 18, 2018