Na Moscow Raceway

Do této mé návštěvy jsem Rusko znala maximálně z videí „Meanwhile in Russia“. Měla jsem tedy o této zemi dost zkreslené představy, ale nutno dodat, že právě na to všechno jsem se docela těšila. Na místě jsem však trochu se zklamáním zjistila, že Rusko je úplně normální země s normálními lidmi. Moskva vůbec nevypadala na to, že by měla 12 milionů obyvatel.

Z Prahy do Moskvy se mi cestovalo snadno, letadlem samozřejmě. Využila jsem letiště Domodědovo, což je nejvytíženější letiště v Rusku, přesto ale bylo malé, a vyznal se v něm i tak věčně zmatkující cestující jako jsem vždy já. Z letiště pak jezdil přímo do Moskvy k metru vlak aeroexpress. Když Moskvu srovnám s dalšími místy, kam jezdím na závody, jako třeba Monako nebo Barcelona, tak mi z toho Moskva vychází jako ta dostupnější. Ani si tam nemusíte zvykat na jiné prostředí, jako bylo třeba příšerné španělské vlhko, které jsem zažívala loni.

Pro fanouška ale může být kamenem úrazu cesta z Moskvy na okruh. Ač okruh nese jméno Moscow Raceway, vedle Moskvy ho nehledejte. My jsme tam od okraje Moskvy cestovali dvě hodiny vlakem a pak ještě deset minut autobusem. U vlaku ale nečekejte žádný pohodlný rychlík, zde už šlo o typický starý ruský vlak, který měl být již třicet let ve šrotu. A zkuste si v tom vedru a smradu dvě hodiny stát… (Nutno dodat, že to byla opravdu jediná ošklivá věc, kterou jsem v Moskvě viděla.)  

A také se obávám, že by si zde běžný zahraniční fanoušek nehovořící rusky nedokázal na pokladně koupit lístek. Moskva byla na cizí návštěvníky zařízená, zde se však už s cizinci nepočítalo.  Ale myslím, že kdybyste věděli kam přesně jedete a naučili se nazpaměť nějakou tu frázi, zvládnout by se to dalo. Já osobě tam byla s ruskými přáteli, a ti vše vyřídili za mě. 

A jací jsou ruští fanoušci? Já vždy měla za to, že Rusové moc velcí formuloví fanoušci nejsou, a že tento sport nemá v Rusku tradici. Ale mýlila jsem se. Rusové motorsportu opravdu rozumí, a ani Formule Renault nebyla vyjímkou. Na tribunách bylo plno, ale na rozdíl od jiných zemí se nejednalo o návštěvníky, kteří na akci přijdou jen proto, že je to zadarmo… Ve startovním v poli FR 3.5 byli čtyři domácí závodníci Mikhail Aleshin, Nicolay Martsenko, Daniil Move a Sergey Sirotkin – ti se těšili velké podpoře a popularitě místních, ale rozhodně to neznamenalo, že by rusové kvůli nim zanedbávali jiné piloty. Oni věděli kdo tam jsou ty hlavní hvězdy, kdo bojuje o titul, a kdo potřebuje vyhrát (také to v jiných zemích nebývá úplně zvykem). Myslím, že oni si závod Světové série Renault určitě zaslouží a i F1 bude příští rok v Sochi ve správných rukou. Prázdné tribuny rozhodně nečekejte.

Samotný okruh Moscow Raceway byl otevřen teprve minulý rok (právě závody Světové formule Renault) a je to klasický tilkedrom, tedy typ tratě kterou opravdu nemám ráda. Ale když jste přímo na okruhu, tak to naštěstí nevadí. Většina lidí tu stejně nevidí víc než hlavní tribunu, cílovou rovinku a paddock, a toto zázemí je všude stejné. 

Závody, které se ten víkend konaly, byly Formule Renault 3.5, Formule Renault 2.0 a Megane Trophy. Závody  FR 3.5 se nesly ve znamení favoritů. První kvalifikaci tradičně vévodili Vandoorne, Da Costa a Magnussen. Třetí jmenovaný však byl na startovním roštu odsunut až na 17. místo jako trest za blokování soupeřů. Na stupních vítězů tak Vandoorneho a da Costu doplnil Melker. Závod poznamenala hrůzně vypadající nehoda Lucase Forestiho, který se střetl s Martsenkem (můžete se podívat zde). Naštěstí Lucas z nehody vyvázl v pořádku, ani z ruky, která vypadala že je poraněná, nakonec nic nebylo. Jen auto bylo v takovém stavu, že už se nedalo spravit, a nedělní závod tak musel Lucas vynechat.

V nedělním závodě opět zvítězil Vandoorne, druhý Magnussen, třetí Stevens. České týmy významnější úspěch nezaznamenaly. Výrazněji se neukázali ani ruští piloti, největším úspěchem zde bylo páté místo Aleshina ve druhém závodě.

Na Moscow Raceway jsem prožila krásný víkend, a v příštích letech se tam chystám znova. Jet do Moskvy jen kvůli závodům? Já říkám rozhodně ano!