Charles Leclerc: Dobře se cítím jen s helmou na hlavě

Téměř 130 velkých cen ve formuli 1, 28 pódií, 22 pole position a 5 vítězství. Ve svých dvaceti šesti letech se Charles Leclerc již zapsal do historie. Mezi jeho nejoblíbenější piloty patří hlavně Ayrton Senna. „Ale je jich mnoho, které obdivuji. Alain Prost, Niki Lauda, James Hunt, Michael Schumacher a Lewis Hamilton. Nicméně Ayrton Senna je mým největším idolem. Z toho, co jsem viděl v dokumentárních filmech, které vyprávějí jeho příběh, a z rozhovorů s lidmi, kteří ho znali za života, jsem zjistil, že to byl velmi výjimečný člověk, a to nejen za volantem. Byl to možná nejlepší pilot v historii, ale také to byl skvělý člověk.“

Dětství Monačana je poznamenáno hlubokým poutem s jeho otcem Hervém, jehož jméno nosí na své helmě a který byl také pilotem. „Táta byl můj fanoušek číslo jedna.“ Hervé bohužel zemřel v roce 2017. „Byly mi čtyři roky, řekl jsem otci, že se necítím dobře a nechci jít do školy. Samozřejmě jsem to předstíral, jako to dělají všechny děti. On to však z nějakého důvodu vzal s humorem a vzal mě na motokárovou dráhu svého nejlepšího kamaráda Philippa Bianchiho. Při pohledu na ostatní děti, které na dráze závodily, jsem to chtěl také zkusit. Pro svoji první motokáru jsem si vybral červenou barvu. A myslím, že jsem si tento sport zamiloval už po třech kolech.“ Na této motokárové dráze si Charles Leclerc prožíval svůj sen stát se jednou pilotem formule 1 a potkal tam svého celoživotního přítele Julese Bianchiho, syna Philippa.

V motokárách také sbíral jedno vítězství za druhým a jako důvod uvedl: „Neznal jsem pojem brzdění.“ V sedmnácti letech, v roce 2014, vstoupil do formule Renault 2.0 s týmem Fortec Motorsports. Vystoupal na sedm stupňů vítězů a posbíral dvě vítězství, čímž získal druhé místo v šampionátu. V roce 2015 přestoupil do formule 3 a navzdory nehodě na nizozemském okruhu Zandvoort, která ohrozila jeho konečné umístění v hodnocení, a červencové smrti svého přítele Julese Bianchiho po nehodě v Suzuce 5. října 2014, neztratil chuť závodit. „Formule 1 zabila lidi, které jsem miloval, ale já se bez ní neobejdu,“ prohlásil.

Jaká byla jeho vůbec první velká cena? „Macau v roce 2015 (ve formuli 3 – pozn. red.). Ale rád vzpomínám na to, kdy jsem závody viděl úplně poprvé. Byl jsem ještě dítě, měl jsem kamaráda, jehož byt měl balkon s výhledem na okruh v Monte Carlu. Samozřejmě jsem už tehdy fandil červeným autům, i když jsem ještě nevěděl, že jsou to vozy Ferrari. Byla to prostě moje nejoblíbenější barva.“ V sezoně 2016 GP3 získal s týmem ART Grand Prix titul, i když se během posledního závodu šampionátu v Abú Zabí rozhodl odstoupit.

Pociťuje pilot někdy strach? „Jsem člověk, i když závodím rychlostí 300 kilometrů za hodinu. Střídám krásné okamžiky s velmi těžkými, nejsem superhrdina. Právě v roce 2017, kdy jsem si myslel, že se pilotem formule 1 nestanu, jsem pocítil opravdový strach.“ Právě v tom roce přišel zlom. O rok dříve se Charles Leclerc zúčastnil akademie pilotů Ferrari. Prvním volným tréninkem na Velkou cenu Velké Británie v roce 2016 zahájil své zkušenosti jako testovací pilot pro Haas a poté pro Ferrari. V průběhu následujícího roku o sobě dával stále více vědět díky řadě vítězství, včetně jednoho v šampionátu formule 2, a četným ukázkám dovedností za volantem svého vozu. V šampionátu 2017 se zúčastnil se Sauberem čtyř volných tréninků, z nichž první se jel za prudkého deště na okruhu Sepang v Malajsii, a právě se švýcarským týmem se stal pilotem formule 1.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Charles Leclerc (@charles_leclerc)

Na palubě vozu Sauber C37 navzdory některým potížím prokazoval konzistentnost a sezónu 2018 skončil na třináctém místě v Poháru jezdců s 39 body. Co se ale děje před závodem formule 1? „Před závodem je velké napětí. Dělám dechová cvičení, už od dětství. Pomáhají mi zůstat v klidu, abych dosáhl takové úrovně koncentrace, která maximalizuje můj potenciál. Příprava tvoří 90 procent celkové práce v závodě.“ Před nástupem do vozu je prostor i pro rituální chvilku. „Cítím se dobře, jen když si nasadím helmu a všichni vyjedou z boxové uličky. Kokpit je jako hnízdo, nemám žádné pocity, nulové napětí. Při čekání na závod si tam odpočinu.“

V září 2018 bylo oznámeno, že monacký pilot nahradí Kimiho Räikkönena ve Ferrari a bude závodit po boku Sebastiana Vettela. „Byl jsem na lodi v Monaku. Dal jsem telefon na tichý režim, a pak přišel hovor od Maurizia Arrivabeneho (tehdejšího šéfa týmu Ferrari – pozn. red.). Řekl jsem kamarádovi, se kterým jsem byl, aby vypnul motory, že mi volal šéf Ferrari a že špatně slyším. Uvědomil jsem si, že mě do Ferrari nevezme. Cítil jsem se trochu divně, že mi volá, aby mi to řekl, byl jsem zklamaný. O patnáct vteřin později mi zavolal zpátky a řekl mi, že si dělal legraci. Zavěsil jsem a skočil jsem do vody, všechno mi to připadalo tak neskutečné. Já ve Ferrari.“

Poprvé se v Maranellu objevil už o několik let dříve, jak prozrazuje v knize s názvem Le prodige, kterou napsal Rémi Boudoul. „Bylo mi jedenáct, ale nešel jsem dovnitř. Seděl jsem na parkovišti a představoval si budovu podobnou té, kterou jsem viděl ve filmu Karlík a továrna na čokoládu. A kolem ní pobíhají Umpa Lumpové.“

V sezóně 2019 skončil v prvním závodě v Austrálii na pátém místě, ale skutečný průlom přišel až s Velkou cenou Bahrajnu, kde získal svou první pole position a závod dokončil na třetím místě. Sezóna pokračovala vzestupy a pády. Po prvním vítězství v Belgii přišel triumf na okruhu v Monze, před domácím publikem Ferrari. Získal pole position také v Singapuru a v Rusku a sezónu zakončil na čtvrtém místě s 264 body, čímž si upevnil pověst jednoho z nejslibnějších talentů formule 1. Rok 2020 začal druhým místem v Rakousku. V následujících závodech však monopost Ferrari SF1000 vykazoval jistá omezení. Musel odstoupit z Velké ceny Štýrska a v Maďarsku skončil mimo bodové umístění. Ošklivá nehoda v Monze, z níž vyvázl bez zranění, byla kritickým momentem nevýrazné sezóny 2020, ve které nakonec skončil na osmém místě v Poháru jezdců.

V následujícím roce se nový vůz Ferrari SF21 ukázal jako konkurenceschopnější a umožnil Monačanovi, který nově tvořil týmovou dvojici s Carlosem Sainzem, podávat výkon k dobrým výsledkům, včetně čtvrtých míst v Imole a ve Španělsku. V Monaku získal pole position, ale před závodem odstoupil kvůli poškození vozu. Jediné umístění na stupních vítězů získal ve Velké Británii a sezónu zakončil na celkovém sedmém místě. Rok 2022 hodnotí více než pozitivně. Vyhrál Velkou cenu Bahrajnu, následovalo druhé místo v Saúdské Arábii a vítězství v Austrálii a Rakousku. V Poháru jezdců skončil na druhém místě za Maxem Verstappenem. Minulá sezóna s vozem SF23 byla více problematická.

Kromě závodění se Charles Leclerc snaží trávit co nejvíce času se svými přáteli. „Ricardo, Alex, Thomas, Guillaume, Nico, Hugo, Joris. Jsem s nimi šťastný, chodíme na pláž, do restaurací, hrajeme stolní fotbal, všichni sportujeme a trénujeme spolu. Ale máme každý jiný život, zatímco oni studují, já žiju svou vášní. Ale miluji závodění a miluji Ferrari.“