Surtees

Surtees

Tým byl založen Johnem Surteesem, čtyřnásobným šampionem motocyklové kategorie 500 ccm a mistrem světa formule 1 z roku 1964, v roce 1966. Jeho cílem bylo soutěžit v nově vzniklé „neomezené“ sérii závodů sportovních vozů CanAm (Kanadsko-americký Challenge Cup). Surtees vstoupil do soutěže jako majitel a jezdec, přičemž hned v prvním roce vyhrál šampionát s vozem Lola T70.

V roce 1969 se Surtees přihlásil do další nové série, Formule 5000, poté, co převzal projekt, který zahájili Len Terry a Roger Nathan. Jeho tým poprvé navrhl vlastní vozy a dosáhl velkého úspěchu – vyhrál pět závodů v řadě na okruzích Mondello Park, Koksijde, Zandvoort, Snetterton a Hockenheim během sezóny s dvanácti závody.

Tento úspěch inspiroval Surteese k rozšíření týmu do Formule 1. Po neúspěšné sezóně 1969 s týmem BRM se rozhodl vrátit jako majitel-jezdec. Tým absolvoval celou sezónu 1970, ale Surtees musel první čtyři závody odjet s vozem McLaren, protože konstrukce vlastního monopostu se zpozdila. Nový vůz, sponzorovaný společností BP, získal první (a jediné) body sezóny ve Velké ceně Kanady.

V roce 1971 tým nasadil druhý vůz pro německého jezdce Rolfa Stommelena a třetí vůz příležitostně pro různé jezdce. Surtees, Stommelen a motocyklový šampion Mike Hailwood získali po třech bodech.

Po sezóně 1971 Surtees ukončil svou jezdeckou kariéru a tým pokračoval se třemi novými stálými jezdci pro rok 1972: Hailwoodem, Australanem Timem Schenkenem a Italem Andreou de Adamichem, který přinesl sponzorské peníze. Hailwood zajistil týmu první umístění na stupních vítězů ve Velké ceně Itálie, když skončil druhý za Emersonem Fittipaldim. Tým obsadil páté místo v Poháru konstruktérů.

V roce 1973 byl Schenken nahrazen Brazilcem Carlosem Paceem a tým zredukoval své aktivity na dva vozy poté, co de Adamich odešel na začátku sezóny. Pace obsadil třetí místo v Rakousku a čtvrté v Německu, což byly jediné body týmu za sezónu. Hailwood body nezískal a po sezóně odešel do McLarenu.

Rok 1974 byl pro tým obtížný. Pace odešel v polovině sezóny a jeho náhradník Derek Bell se často nekvalifikoval do závodů. Sezóna byla poznamenána smrtelnou nehodou Helmuta Koinigga při Velké ceně USA. Jediné body získal Pace díky čtvrtému místu na domácí dráze.

S omezeným rozpočtem pro sezónu 1975 tým nasadil jediný vůz pro Johna Watsona, ale bez jakýchkoliv bodů. Rok 1976 přinesl zlepšení díky kontroverznímu sponzorství od značky Durex. Australan Alan Jones obsadil páté místo v Belgii a na Brands Hatch a čtvrté místo v Japonsku. Tým skončil desátý v Poháru konstruktérů.

Jones následně odešel do týmu Shadow a finanční problémy donutily tým zredukovat ,pro rok 1977, své aktivity na jedno auto pro Vittoria Brambillu. Brambilla získal několik bodů, ale ani to nezabránilo dalším finančním problémům. V roce 1978 tým přidal druhý vůz pro Ruperta Keegana, ale výsledky byly stále slabé.

Neschopnost získat dostatek financí vedla k tomu, že tým po sezóně 1978 opustil Formuli 1, přestože byl připraven vůz pro sezónu 1979. Tento vůz byl krátce použit v britském šampionátu Aurora (dříve F5000), ale poté byla činnostSurtees Racing Organization definitivně ukončena.

Sdílejte na:
Zavřít

Autor článku:

Založil jsem web SvětFormule.cz v roce 1999, v té době pod jiným jménem. Formuli 1 sleduji a miluji už od druhé poloviny 70. let.

Další články autora →