Rubens Barrichello: Depresivní příběh domácího závodu

Titul největšího smolaře historie formule 1 lze připsat mnoha jezdcům. Ať už těm, kterým vícekrát proplul titul mistra světa mezi prsty více či méně jejich vinou, kteří odešli daný rok od týmů, jež následně začali zničehonic vítězit či kterým zasadil osud devastující ránu předtím, než dokázali ukázat své kvality.

Této smůle je však objektivně nadřazena smůla, jež přesahuje samotnou sportovní stránku F1 a která má sociální vliv na širokou veřejnost často zajímající se o sport čistě z nacionalistických podnětů, když se atlet z jejich země účastní mezinárodních klání. Právě z tohoto důvodu a mnohem víc vyčnívá neblahá šnůra výsledků Rubense Barrichella v domácí VC Brazílie.

Kletba VC Brazílie se rodí

První představení Barrichella před domácím publikem na světové scéně formule 1 se odehrálo v roce 1993 s týmem Jordan. Slušné čtrnácté místo na roštu tehdy 20letý mladík postupně vylepšoval během závodu, ze kterého jej však v čtrnáctém kole vyřadila hydraulika, jež zlobila jej a jeho vůz už během tréninkových jízd.

Následující rok se Barrichello náramně vytáhl na konečné čtvrté místo po startu opět ze čtrnácté příčky na gridu, jež tentokrát jezdce Jordanu zklamalo po formě týmu v předsezónních testech. Po sekvenci předjížděcích manévrů a odpadnutí Ayrtona Senny po hodinách dokázal Rubens alespoň svým výsledkem těsně pod pódium ukonejšit brazilské publikum. Jeho tým ještě zkoušel podat protest proti legalitě benettonu vítězného Michaela Schumachera, ale neúspěšně.

Tady však štěstí pro Barrichella vyprchalo, a to na celých deset let. A ne, že by se neúčastnil některých VC Brazílie v tomto časovém rozmezí. Rodák z São Paula, města, kde sídlí okruh Interlagos, nedokončil jediný místní závod v deseti případech v řadě.

Smrt Senny v roce 1994 nepředstavitelně dolehla na brazilské fanoušky, které Barrichello o rok později hodlal jako potenciální nástupce Senny opět potěšit. Tlak domácího hřiště však na něj dolehl a závod po problémech s převodovkou nedokončil poté, co svůj jordan kvalifikoval na šestnáctém místě přemírou snahy.

VC Brazílie 1996 přinesla pro Barrichella první skutečnou příležitost stanout na domácím pódiu. Kvalifikace dopadla pro Brazilce náramně po umístění v první řadě startovního roštu. Rubens sice ztratil dvě pozice v úvodních kolech, většinu závodu však strávil boji s Jeanem Alesim a později s Schumacherem. Brzdy přehřáté těmito souboji jej však šest kol před koncem zradily a Barrichello skončil v kačírku ze čtvrté pozice.

Pro sezónu 1997 přestoupil k týmu Stewart, s jehož vozem se první dvě sezóny nesmírně trápil. Nejprve ve VC Brazílie toho roku mu přidělala problémy elektronika při prvním startu závodu, po jehož restartu selhalo zavěšení. O dvanáct měsíců později byla na řadě opět převodovka, respektive nebezpečně rostoucí teplota oleje v ní.

Ani ve třetí a závěrečné sezóně se Stewartem nespatřil Barrichello v domácím závodě šachovnicovou vlajku. Ovšem nyní se tak stalo po umístění na třetí pozici v kvalifikaci, a dokonce i posunem do vedení. K němu přispěli jezdci McLarenu, když David Coulthard nevyrazil z roštu a Miku Häkkinena potkala chvilková porucha jeho převodovky. Ani nedokonalá strategie týmu jej neměla připravit o stupně vítězů. O ně Barrichella připravila jeho pohonná jednotka, která třicet kol před koncem selhala.

Dva dojezdy ve dvanácti závodech

Brazilec přestoupil pro sezónu 2000 do Ferrari, kde od začátku nosil vodu Schumacherovi. Na začátku toho roku se však zatím jevil jako jeho schopný soupeř a po odstoupení, respektive diskvalifikaci obou pilotů McLarenu by býval měl nakročeno k druhému místu, nebýt vlastní smůly s hydraulikou.

Zapomenout chtěl Barrichello i na domácí závod v roce 2001. Před jeho startem mu vypověděl službu motor, což si žádalo Brazilcův rychlý přesun pro náhradní vůz, nastavený však pro Schumachera. Následně po startu ztratil pozice, a aby toho nebylo málo, ve třetím kole sestřelil vůz Michaelova bratra Ralfa.

Ani ve výsledku dominantní sezóna 2002 pro Ferrari nepřinesla Barrichellovi stupně vítězů ve VC Brazílie po odstoupení vlivem poruchy hydrauliky. Tomu mohl přispět i fakt, že Rubens jel starý model rudého monopostu, kdežto kolegovi Schumacherovi svižně přivezli na Interlagos nový model, aby odrazili nebezpečí v podobě Williamsu.

Série odstoupení Barrichella ve VC Brazílie se v roce 2003 natáhla na devět případů v řadě. Kdyby bývalo ale Ferrari vědělo, kolik mají natankovat do jeho vozu, aby mohl Brazilec konečně slavit před svým obecenstvem… A to předtím dosáhl na první domácí pole position a ve 45. kole převzal vedení závodu. O dvě kola později však jeho snahy přišly vniveč.

Štěstí mu úplně nepřálo ani v sezóně 2004. Barrichello si opět vyjel pole position, jeho pneumatikám se však při proměnlivých podmínkách nechtělo dostatečně zahřát a až jak ztratil příčky vůči Juanu Pablu Montoyovi a Kimimu Räikkönenovi, dokázal jet vyrovnané tempo s lídry závodu.

Třetí místo v cíli tak představovalo pro Brazilce jak zklamání s pohledem na průběh závodu, tak zadostiučinění, že se mu konečně podařilo nejen dokončit domácí velkou cenu, ale velmi opožděně stát i na domácích stupních vítězů. Jednalo se však teprve o druhý finiš v závodě na Interlagosu během jeho dvanáctileté kariéry.

Smůla domácího závodu pokračuje v jiném kabátu

Rok 2005 zastavil několikaletou dominanci Ferrari, respektive přinesl konec nadvlády Schumachera v F1. Jeho důsledky přišly v podobě zasloužilých dojezdů jak Němce, tak brazilského kolegy pod pódiem.

Barrichello mohl částečně litovat odchodu z Ferrari pro sezónu 2006. S jeho bývalým vozem zvítězil jeho krajan Felipe Massa v závodě, který Rubens tak dlouho dobýval, až se jen zmohl v celkovém narativu na nevýrazné třetí místo v předchozím roce. Sám Barrichello se svým novým monopostem Honda si přisvojil jen konečnou sedmou pozici.

Honda nedokázala Barrichellovi poskytnout v letech 2007 a 2008 dostatečně silný vůz. Zatímco v prvním zmíněném roce opět závod nedokončil vinou pohonné jednotky, v chaotickém finále druhé zmíněné sezóny nevytěžil risk s pneumatikami do extrémního mokra a dojel až patnáctý z osmnácti klasifikovaných.

Příležitost na další domácí úspěch za pět dvanáct s ohledem na Barrichellovu krátící se kariéru v F1 poskytl pohádkový rok stáje Brawn GP. Rubens získal svou třetí pole position na domácí půdě a i když držel vedení závodu v jeho úvodní části, propad tempa a následný defekt po kontaktu s mclarenem Lewise Hamiltona znamenaly pro Brazilce skličující osmé místo v cíli.

Na sklonku svého dobrodružství v královně motorsportu zvolil Barrichello angažmá ve Williamsu, které ale nemělo rychlostně na top týmy. Přesto dokázal v Brazílii jeho mladý kolega Nico Hülkenberg postavit svůj vůz na pole position, kdežto Rubens se kvalifikoval jako šestý. Oba se následně v závodě propadli, ovšem Barrichella postihl navíc problém během zastávky v boxech a kontakt s jiným vozem, jenž mu přivodil defekt a konečný dojezd na čtrnácté pozici.

Svůj poslední závod své kariéry absolvoval v roce 2011 doma, již bez jakýchkoliv nadějí na kouzelné zakončení devatenáctileté štace ve formuli 1. Konkurenceschopnost Williamsu se v té sezóně dále propadla a Barrichello se při své derniéře jako jezdec královny motorsportu zmohl jen na čtrnácté místo v cíli. Melancholický konec možná nejprokletějšího jezdce historie F1 na domácí půdě.