Rozhovor se Števem Eiselem aneb to čo bolo!?

Nedávno to bylo 10 let, co jsi odkomentoval svůj první závod formule 1 s Josefem Králem. Jaký je největší rozdíl v komentování dnes a před 10 lety? Protože na fotce z 2013 lze za tebou vidět 3 monitory a na letošní fotce máš těch monitorů více.

Števo Eisele: A já, že jsi si všiml dříve více vlasů na mojí hlavě. To je asi největší vizuální rozdíl… Ale komentátorské řemeslo se za 10 roků až tak nezměnilo v porovnání s extra 10 roky, kdy v podstatě ještě nefungovaly sociální sítě a internet jako takový. Vzpomínám si na historky bývalých komentátorů, jak měsíc čekali na propašovaný časopis zpoza železné opony a dělali si z něho výstřižky. Aktuálně podle mě bojujeme s opačným fenoménem: nezahltit diváka kvantem informací, které jsou k dispozici. Samostatná F1, respektive Liberty Media neustále přichází s nějakými novými „fíčurami,“ ale moje základní strategie zůstává stejná – jedním okem neustále sledovat dění na trati, komentovat spisovně, emotivně i vtipně podle situace a druhým okem využívat live timing, vlastní poznámky a aktuality z Twitteru. No a v neposlední řadě být ve správný čas i trochu ticho.

VC Holandska bude tvůj jubilejní dvoustý závod, který budeš komentovat. Kdybys měl vybrat tři závody, na které nejvíce vzpomínáš a proč.

ŠE: Moje úplně nejupřímnější odpověď je, že po skončení jedné velké ceny se už nemůžu dočkat té další. Ale 200 je opravdu číslo o jakém se mi v roce 2013 ani nezdálo. Zvláštní místo má samozřejmě premiérový Hungaroring 2013 s Pepou (Králem – pozn. red.) a VC Belgie 2021, kdy se vlastně 4 hodiny kvůli dešti nejezdilo, ale přesto jsme si to se Štofim Rosinou náramně užili. A například i loňská VC Velké Británie byla komentátorská lahůdka ve dvou dějstvích. Nejprve strašidelná nehoda Čoua a potom nezapomenutelný závod plný akce a překvapení.

A teď top 3. Je to poměrně jednoduché:
1. VC Abú Zabí 2021 a šílené poslední kolo, které kontroverzním způsobem rozhodlo o titulu pro Verstappena.
2. VC Bahrajnu 2020 – výbuch monopostu Romaina Grosjeana v přímém přenosu považuji dodnes za nejvíce surreální moment a stále nechápu, jak se to mohlo stát a že to Romain přežil.
3. Je to bohužel smutná záležitost, z které mám dodnes husí kůži. VC Japonska 2014 a nehoda Julese Bianchiho se smrtelnými následky. V ef jedničce je vždy nepříjemnost, jestli vám režie neukazuje žádné opakované záběry či konkrétní místo nehody. V tomto případě jsme hodinu věděli, že se stalo něco hrozného. Viděli jsme kamenné tváře pilotů a mechaniků v boxech. Na stupni vítězů se nestříkalo šampaňským. Stále to mám před očima.

Jak dlouho se připravuješ na závodní víkend?

ŠE: V podstatě 24/7. Nedokážu to už přesně definovat, protože si vlastně už nepamatuji den, kdy jsem na F1 nepomyslel. Je to vážná vášeň a povolená droga v jednom. Je však o mně známé, že si dělám poznámky a zápisky na každý závod, ale i na běžný trénink. Ty přece sledují hardcore fanoušci, takže i já si dávám extra záležet. A v tomto momentu nastupuje to nejpodstatnější: F1 je týmový sport. Nejen na trati, ale i s mikrofony. Takže s experty máme za ty roky už nadstandartní vztahy. Voláme a píšeme si kontinuálně. Spolupracuje se na tom, aby celkový výstup byl co nejlepší. Josef Král, Richard Gonda, Štofi Rosina, Martin Trenkler, Pavel Fabry jsou všichni profíci, týmoví hráči a jsem rád, že se spolu dokážeme potáhnout k lepší výkonům.

Forbes Slovensko tě zařadilo mezi top 20 influencerů na sociálních sítích, konkrétně jsi skončil devatenáctý. Jak moc tě to překvapilo?

ŠE: Hmm, velmi mě to potěšilo, nebudu lhát. Není to totiž žádný žebříček krásy či kvantity, ale sestavený podle velmi přísné metodiky. Zároveň však stále platí, že jsem v první řadě televizní komentátor. Ale ocitnout se v tak prominentní společnosti osobností je velmi potěšující a zavazující zároveň. A v neposlední řadě mám tak přímo od Forbesu teď už verifikované, že formulová rodina nejen existuje, ale je velmi soudržná, za co patří každému fanouškovi moje velké díky.

Spravuješ 5 sociálních sítí, kolik času jim denně zhruba věnuješ?

ŠE: Zeptej se mojí manželky. Dělám si legraci, už v tom mám celkem systém. Ale teda vždy mě umí naštvat, když mám náhodou volno, jdeme na výlet nebo jsme na dovolené a najednou vyjde, že Ricciardo se vrací, Alonso podepsal Aston anebo Binotto končí. Ale fakt si nestěžuji. Úplně mám v živé paměti, jak jsme s manželkou, mojí dvorní kameramankou nahrávali těsně před večeří v Toskánsku dlouhé video o Kimiho konci nebo na svatební cestě sekvenci o tajemném systému DAS. Poslední rok je to celkem vtipné, když potřebuji doma něco nahrát, ale můj malý syn chce být též toho součástí.

Suma sumárum, vůbec si nestěžuji, protože stále často poslouchám, jak jsou sociální sítě toxickým místem. V naší komunitě se však denně střetávám s tolika úžasnými fanouškovskými příběhy, které mě naplňují neskutečnou energií a inspirací. Jen za poslední týden jsem gratuloval k třem svatbám, čtyřem narozeným dětem a zájezdu do Abú Zabí, který bude pro někoho velkým překvapením.

Letos jsi odhalil dvě formule, konkrétně se jedná o sérii Formule Student, která je zaměřena na vysokoškolské studenty, kteří si tak ověřují nabyté znalosti v praxi. Čím tě série a studenti ČVUT a VUT nejvíce překvapili?

ŠE: Netušil jsem jaké komplexní už v současnosti projekty Formule Student jsou. A zároveň jakou korelaci poskytují se samostatnou F1 či stavem společnosti. Peníze a rozpočty hrají v případě 600 univerzit světa důležitou úlohu. Klobouk dolů před studenty na sedmi univerzitách v ČR a jedné na Slovensku. Navzdory značným limitům se dokáží umístit na předních příčkách. Už to jen více zpropagovat a ocenit. V tom má naše společnost stále obrovské mezery. Ale zpět k pozitivům. Studenti na vlastní kůži přinášejí relevantní inovace ověřené nekompromisní praxí a soutěžemi v tvrdé konkurenci. No a hlavně teoretické poznatky využijí do dalších kariérních příležitostí. Podle mých informací už několik absolventů za ty roky našlo uplatnění ve vícerých F1 týmech.

Právě studenti ČVUT se zúčastnili natáčení velmi povedeného videa Red Bullu „From Castle to Castle.“ Jak na tento projekt vzpomínáš ty?

ŠE: Wow, tak teď jsi mi osvěžil paměť. Začnu od konce. Měl jsem tu čest moderovat v Praze slavnostní premiéru, na kterou jsem si ale zapomněl doma svoje tradiční dioptrické brýle. Zrak nemám zlý, jsou to jen 0,5, ale nosím je už roky hlavně, aby zakryly moje kruhy pod očima. Nedělám si legraci!

No a samotné natáčení bylo pekelně náročné. Vládl totiž těžký covid, takže přísné bezpečností opatření byly samozřejmostí. Ale nejtěžší na tom všem byl ten maximální stupeň utajení. Mně v ty dny doslova vybuchl Instagram, ale ani vlastní rodině jsem nemohl prozradit co, kdy a kde se chystá. Nakonec se jedna nepříjemnost stala, kdy lidé vyhledali podle oficiální ohlášky policie o uzavření cesty, že se bude natáčet na Spišském hradě. Shromáždily se tam stovky, možná tisíce fanoušků, až to produkce nakonec musela zabalit. Jej a kdo byl vlastně ten pilot, ptají se všichni dodnes. Přece David Coulthard ne?

Klobouk dolů před Markusem Krugem a celým štábem, že to nakonec zvládli. A ve výsledku, jakou úžasnou reklamu udělali oběma zemím. Ten kaskadérský kousek s Martinem Šonkou je neskutečná paráda a zvuk atmosférického motoru byla slast. I když se jim jeden v Bratislavě připekl… ale nikomu to prosím neříkejte.

V prosinci to bude již pět let od doby, kdy jste společně s Josefem Králem nahráli první EisKing na YouTube. Čím tě formulová rodina nejvíce překvapila?

ŠE: Možná to někoho překvapí, ale hlavně svojí zvědavostí a přejícností. Už jsem to vzpomínal, ale je to vzájemná nabíječka energie. Podle mě bylo klíčové, že jsme si hned na začátku jasně definovali „traťové limity,“ takže jsme se zbavili těch pár primitivů a hejterů, co za ty roky kočují po všech stránkách a ztrpčují fanouškům v diskuzích život. A to mělo přesně efekt, v jaký jsme doufali, že drtivou většinu slušných fanoušků přiláká tato naše bezpečná garáž.

Nikdy by mě nenapadlo, že se semnou budou chtít fotit v supermarketu nebo na vlakové stanici. Nejlepší debaty mám v poslední době na pískovišti s ostatními tatínky. Formule 1 lidi baví, protože nabízí celé spektrum příběhů a zážitků. Charizmatičtí piloti, slavné značky, špičková technika, marketing, kontroverze, bulvár a samozřejmě pravá sportovní rivalita, občas vybičovaná na hranu emocí.

Ale pro mě je to stále nekonečná studnice, takže se pravidelně stává, že mě nějaká otázka úplně zaskočí. Takže automaticky máme hned náměty na další videa a diskuze. Velmi rád mám také ta otevřená témata, na které neexistuje jediná správná odpověď, ale sto fanoušků umí vyargumentovat svůj originální pohled a posouvat debatu dál. Sami dáváme pravidelně různé předpovědi, ale napříč tomu dokáže svět F1 vždy překvapit nějakou „šíleností,“ přestupem nebo mediální bombou.

Když zmíním EisKing TOUR, který se ti vybaví jako první a proč?

ŠE: To se nedá, to je jako když se rodiče zeptáš, které ze svých dětí má nejradši. Samozřejmě úplně první, když jsme v lednu 2020 jen tak vyhodili na sociální sítě a čekali jsme v Bratislavě tak 25 lidí. A přišlo 120. Sami jsme chystali židličky, rozdávali tombolové lístky.

Minule jsem to akorát počítal a našich 9 show vidělo už více jako 5000 fanoušků. Neuvěřitelné! Podobně jako při komentování velkých cen mě baví ta nepředvídatelnost živého eventu. Jasně, že máme nějaký scénář a týdny příprav, ale vždy se objeví nějaká komplikace. V Brně jsme například žehličkou vyhodili pojistky 20 minut před začátkem v celé budově. Velmi nervózní jsme byli s umístněním monopostu Force Indie v Lucerně a samozřejmě s příchodem Davida Coultharda. Přiletěl jen kvůli nám na otočku, večer už neletělo další letadlo zpět, takže logistika byla naplánovaná na minutu přesně. No a nemůžu zapomenout na zaplněný ostravský Gong. 1500 formulových fanatiků na jednom místě, srdce mi bilo jako zvon, když jsme šli na stage. Šli no. Vždyť jsme tam parkovali s novou Praga Bohemou a hlavní provozovatel nám důrazně opakoval, že nesmíme parkovat ani o metr dále, protože se scéna může propadnout. Brnkačka, jasné. Akorát v té tmě a dýmu nám nebylo všechno jedno.

Příště s naší TOUR zavítáme 24. 9. opět do jednoho krásného prostoru někde v České republice, máte se na co těšit…

Jak reaguji na EisKing TV v zahraničí? Objevil se v něm například David Coulthard.

ŠE: David byl super. Totální profík a příjemný chlapík v zákulisí. Hned jak sešel z pódia, tak si ze šatny sebral 4 plzničky, které mu zůstaly a šup na letiště. Nebo legendární Stig – Ben Collins. Nikdy by mě nenapadlo, že ho můžu potkat. Úplně přirozeně pokecal i s fanoušky, dokonce zůstal a dokoukal celou show a následně v zákulisí přiznal, že by klidně přišel znovu. Tak uvidíme. Jsme velmi rádi, že EisKing je už relevantní značka, která otevírá dveře k dalším vzrušujícím spolupracím. Představte si, jak jsem měl vykulené oči, když mi najednou na Instagramu napsal Esteban Ocon, protože viděl „svoji“ Force Indii a chtěl by ji koupit… A později při testech v Bahrajnu jsem ho mohl v klidu oslovit a podebatovat i naživo.

Do EisKing týmu přibyl nový člen – Karolína Bulišová. Na co nového se můžeme těšit?

ŠE: Na ještě lepší a zábavnější formulový obsah na Instagramu a nově i na TikToku. Karolína je nejenom formulová fanatička, ale i velmi šikovný profík a má skvělé nápady, na které už my „starci na chmelu“ nestíháme. Velmi se nám líbil její Twitter a po jednom brainstormingu do našeho týmu perfektně zapadla. Nesmíme zapomenout na Mira Gažiho, který už druhý rok připravuje fantastické epizody EisKing TECH. Invencí a střihem posunul laťku formulových videí o dva levely výše a přitom stále vysvětluje složité technikálie srozumitelným jazykem.

Na který rozhovor z formule 1 vzpomínáš nejraději?

ŠE: Dáváš mi těžké otázky, protože zase mám chuť se rozkecat. Pro mě je zážitek poslouchat Pepovy analýzy a zkušenosti. Někdy doopravdy jen sedím a čumím. Velmi jsem se těšil z rozhovoru s Robertem Kubicou. Jediná smůla byl omezený čas. Protože v průběhu testovacího dne na Paul Ricard jsme se stihli neformálně oťukat a mimo kamery zabrousit i do témat, které nemůžu publikovat. Takže když se zapnuly kamery, tak mi už celkem důvěřoval a na jazyku jsem měl asi ještě dalších 1000 otázek. Stejně to bylo s Marcem Priestleym, bývalým mechanikem McLarenu. Natáčeli jsme v zaplněném knihkupectví ještě před oficiálním otevřením, takže pro návštěvníky to byl nečekaný bonus a přísahám, že jsem několikrát slyšel spadnout i jehlu z toho, jaké to tam bylo zvědavé a poslouchavé ticho. No a nemůžu zapomenout ani na návštěvu Valtteriho Bottase na konci minulého roku. I když jsem velmi rychle pochopil, že z něho moc nedostanu, protože přiletěl se zpožděním a mírnou opicí po týmové party. Ale byl absolutně profi. A vidíš, zase jsem se rozkecal. A to jsem nezmínil fantastickou Petru Vlhovou, Mariána Hossu či Patrika Schicka v našich EisKing VIP. Formulí 1 žije kvantum profesionálních sportovců, často obrovské hvězdy ve svých oborech. Ale na konci dne vím, že to bude znít jako klišé, tak je hrdinou každý jeden fanoušek. Letošní střetnutí na Red Bull Ringu a Hungaroringu byly epické. Snažili jsme se každému věnovat, prohodit aspoň pár slov. Podobně i na Instagramu. Pamatuji si jako jsem měl po šíleném Abú Zabí 2021 tuším v inboxu 4000 zpráv a nakonec jsem odepsal na všechny. Sice mi to trvalo dva měsíce, ale tehdy jsem ještě stíhal.

V současné době se více překládají do češtiny a slovenštiny knihy věnované královně motorsportu. Kterou knihu máš osobně z F1 nejradši?

ŠE: A zase! Jane, s tebou se fakt nedá. Zase spustím a lidi usnou… Tak nejprve vyjmenuji povinnou četbu, ok?

Adrian Newey – Jak postavit monopost F1
Marc Priestley – Mechanik
Gerald Donaldson – James Hunt
Ross Brawn – Nemilosrdný šampionát
Niki Lauda – Do pekla a zpět
James Allen – Cesta na vrchol (Michael Schumacher)
Enzo Ferrari – Mé strašné radosti

Tyto všechny vyšly v českém i slovenském jazyce v posledních letech a mám je poctivě přelouskané. Jako oddechovka je fajn i Kimi a Max. No a na dalších skvostech se právě pracuje. Já jsem se dost zlobil na vydavatele, jak zanedbávali náš společný trh. Teď je toho zase příliš. Najednou i vydavatelství orientující se na detektivky vydávají různé šílené F1 encyklopedie a zbytečně tak zahlcují trh. Nevím, co čekat od knihy Günthera Steinera, ta tu bude za 2 měsíce. Směrem k Vánocům se ještě chystají nějaké překvapení, o kterých zatím nemůžu hovořit nahlas. Každopádně jako obrovský milovník knih se těším z toho, že se fanouškové rozečetli. Já na vůni knihy nedám dopustit.

Byl bych velmi rád, kdyby se určitě ještě podařilo přeložit autobiografii Jackieho Stewarta a taky i další fantastickou kniho o Gillesovi Villeneuveovi. I tu napsal Gerald Donaldson a já jsem se nevěděl půl roku dostat k licenci. Ani na Jamese Hunta. Psal jsem maily po celé zeměkouli. Od Prahy, přes Nový Zéland, Londýn i Kanadu. Až nakonec jsem se vydal na loňskou VC Holandska a zaúřadovala karma, protože pan Gerald Donaldson seděl v press centru hned vedle mě! Chápeš? Asi tři sta novinářů a fotografů… Dali jsme se do řeči, pan Donaldson už má úctyhodný věk, ale napříč tomu si pamatoval moje jméno z Twitteru. V pátek jsme si vyměnili vizitky a v úterý byly licence dohodnuté.

Po závodech dáváš na sociální sítě, aby fanoušci ohodnotili daný závod třemi slovy. Jaké tři věci musí mít závod, abys ho ohodnotil jako povedený?

ŠE: TO ČO BOLO!?

Jakou radu bys dal těm, kteří by chtěli v budoucnu komentovat? Na stejnou otázku David Croft doporučoval komentování Esportu.

ŠE: Je to myslím druhá nejčastější otázka, kterou dostávám. Hned poté, komu fandím. A paradoxně se mi na ni odpovídá mnohem obtížněji. Protože fandím Berndovi Mäylanderovi a doopravdy mi je jedno, kdo vyhraje, ideálně 20 různých vítězů za 20 velkých cen.

Takže velmi nerad bych dával prvoplánové rady jako z kuchařské knihy. Můžu dát jen svůj příklad. Makejte na sobě, buďte vytrvalí, kreativní, nebojte se ničeho a už vůbec ne hejtu. A možná to zní banálně, ale hlavně třeba (nějak, někde, kdekoliv) začít! Zůstat sám sebou, mít svůj vlastní styl, nekopírovat a na konci dne se nebrat až tak velmi vážně. Protože se můžeš snažit, jak chceš, připravit se dokonale, ale nikdy nevyhovíš všem… Je to občas kruté, ale též nejsem Nutella, abych každého udělal šťastným.