Pohlednice z historie: 1961 Pod kontrolou Ferrari

Pohlednice z historie: 1961 Pod kontrolou Ferrari

Po tragické nehodě Wolfganga von Tripse v Monze vyhrál Phil Hill jako první Američan titul mistra světa Formule 1. Ferrari se svým vozem 156, zvaným Sharknose, získalo přesvědčivě Pohár konstruktérů.

Jack Brabham po získání druhého titulu mistra světa i pro tuto sezónu zůstal spolu s Brucem McLarenem u týmu Cooper. Tým Lotus také zůstal u osvědčené dvojice jezdců, kterými byli Jim Clark a Innes Ireland. Stejně se zachovali i u BRM, kde závodili Graham Hill a Tony Brooks. Do této sezóny výrazněji promluvil tým Porsche, který vsadil na Jo Bonniera a Dana Gurneye. Ferrari mělo trojici jezdců, kterými byli Richie Ginther, Wolfgang von Trips a Phil Hill. Stirling Moss i nadále jezdil s vozy Lotus a v jednom případě s vozem Ferguson v soukromém týmu Roba Walkera.

Nová technická pravidla stanovila od tohoto roku 1,5 litrové motory bez kompresoru a minimální váha vozů byla stanovena na 450 kg. Britské týmy ale neměly včas připraveny nové motory a tak žádaly FIA o odsunutí tohoto pravidla. FIA ale byla neoblomná a vysloužila si nařčení, že zvýhodňuje Ferrari, protože tento tým měl motor již připraven a odzkoušen ze závodů Formule 2. Britské týmy proto nastoupily se 4 roky starými motory Coventry-Climax s nižším výkonem a vyšší váhou, než mělo k dispozici Ferrari. Délka závodů byla maximálně 300 km, a nebo 2 hodiny.

V roce 1961 se jelo 8 Velkých cen. Bodováno bylo 6 nejrychlejších jezdců v závodě systémem 9, 6, 4, 3, 2, 1 bod. Do šampionátu se započítalo pouze 5 nejlepších výsledků ze všech 8 závodů. V Poháru konstruktérů probíhalo bodování systémem 8, 6, 4, 3, 2, 1 bod. Také bylo započítáno 5 nejlepších výsledků a z každého závodu se započítal výsledek pouze jednoho vozu týmu, to byl ten, který se umístil nejlépe.

Kalendář sezóny 1961

Datum Název   Okruh
14.5.1961 Velká cena Monaka 1961 Monte Carlo
22.5.1961 Velká cena Nizozemska 1961 Zandvoort
18.6.1961 Velká cena Belgie 1961 Spa-Francorchamps
2.7.1961 Velká cena Francie 1961 Reims
15.7.1961 Velká cena Velké Británie 1961 Aintree
6.8.1961 Velká cena Německa 1961 Nürburgring
10.9.1961 Velká cena Itálie 1961 Monza
8.10.1961 Velká cena Spojených států 1961 Watkins Glen

 

První závod sezóny se jel 14. května v ulicích Monte Carla. Na startovní rošt Velké ceny Monaka se do první řady postavily dva vozy Lotus a jednen patřící Ferrari. Pole Position vybojoval Stirling Moss, vedle něj se postavil Richie Ginther a Jim Clark. Ještě v kvalifikaci havaroval Innes Ireland, když mu u jeho Lotusu praskla na výjezdu z tunelu pneumatika. Z havárie vyvázl se zlomenou nohou, což mu nedovolovalo startovat ve dvou dalších Velkých cenách. Do závodu nejlépe odstartoval Ginther následován Mossem. Clark se ve třetím kole propadl až na 14. místo, když měl poruchu s palivovým čerpadlem. V 15. kole předjel vedoucího Ginthera Moss a za chvíli i Bonnier, ten se ale na třetím místě neudržel, protože ho předjel Phil Hill. Ginther i Hill se snažili dohnat vedoucího Mosse, ten ale se svým Lotusem nedal nikomu šanci a dojel si pro vítězství v premiérové Velké ceně ročníku 1961. Druhý skončil Richie Ginther a třetí Phil Hill, oba s vozy Ferrari.

 

 

 

 

 

Za týden se jela Velká cena Nizozemska na okruhu Zandvoort. Trevor Taylor zde nahradil zraněného Innese Irelanda v kokpitu Lotusu. Kvalifikaci s přehledem ovládli jezdci Ferrari, když zvítězil Phil Hill, druhý byl Wolfgang von Trips a třetí Richie Ginther. Von Trips se po startu dostal do čela a na druhé místo poskočil z pátého místa Graham Hill s vozem BRM. Německu jako první jezdec zajistil první vítězství ve Velkých cenách Wolfgang von Trips, když od startu až do cíle vedl závod. Na druhém místě skončil Phil Hill a třetí byl Jim Clark. Zvláštností tohoto závodu bylo to, že všichni jezdci, kteří do závodu vystartovali, také závod dokončili.

O měsíc později se jela Velká cena Belgie na okruhu Spa-Francorchamps. Po zranění z Velké ceny Monaka se opět vrátil Innes Ireland, a stejně jako Clark, i on dostal příležitost závodit v novém voze týmu Lotus s označením 21. Jenže kvalifikace se jim moc nepovedla, Moss byl osmý a Clark až šestnáctý. První tři místa opět obsadili jezdci Ferrari. První Phil Hill, druhý Wolfgang von Trips a třetí domácí Olivier Gendebien, kterému dal šanci Enzo Ferrari, pro něhož Gendebien závodil se sportovními vozy Ferrari a 4x s vozem Ferrari zvítězil v závodě 24 hodin Le Mans. Nejlépe odstartoval Hill, ale ještě v prvním kole se před něj dostal právě Gendebien a začala hra na přetahovanou, která trvala do devátého kola. To se do čela dostal von Trips a pak se s Hillem přetahoval právě on. Z tohoto souboje vyšel vítězně Phil Hill, druhý skončil Wolfgang von Trips a třetí Richie Ginther. Čtvrtý dojel domácí Olivier Gendebien, všichni čtyři s vozy Ferrari.

 

 

 

 

 

Následovala Velká cena Francie, která se konala na okruhu Reims. Ve Francii tou dobou bylo velké horko a na startu v první řadě opět stáli tři jezdci Ferrari. První Phil Hill, druhý Wolfgang von Trips a třetí Richie Ginther. Na dvanáctém místě stál úplný nováček v kolotoči Formule 1 Giancarlo Baghetti s vozem Ferrari. Trio jezdců Ferrari si udrželo vedení, ale Stirling Moss s Lotusem se jich držel a dokonce se dostal i na třetí místo. Tou dobou se ale Giancarlo Baghetti prokousával startovním polem a strhl na sebe pozornost diváků. V devatenáctém kole odstoupil pro poruchu motoru von Trips, v třicátém druhém kole Moss pro poruchu brzd a ve čtyřicátém prvním kole odstoupil Ginther, když mu poklesl tlak oleje ve voze. Na čele se usadil Dan Gurney s vozem Porsche následován kolegou Jo Bonnierem a třetí již byl Baghetti s Ferrari. Bonnier pak začal mít problémy s motorem svého vozu a Baghetti se před něj dostal na druhou pozici. V tuto chvíli by nikdo neuvěřil, že by mohl nováček dojet Gurneyho a zvítězit. Gurney v závěsu s Baghettim projeli do posledního kola a poté celý okruh, který měřil přes osm kilometrů, až k cíli. Ještě 300 metrů před cílem byl Gurney na čele, ale při výjezdu na cílovou rovinku se Baghetti vyvezl za Američanem a proťal cílovou čáru jako vítěz o jednu desetinu sekundy před ohromeným Gurneyem. Nadšené obecenstvo divoce aplaudovalo vítězi Velké ceny Francie, který se stal teprve třetím nováčkem, jemuž se podařilo zvítězit ve své první Velké ceně Formule 1. První, kdo to dokázal, byl Nino Farina v úplně první Velké ceně Velké Británie v roce 1950 a druhým byl Johnnie Parsons, který zvítězil v závodě 500 mil Indianapolis také v roce 1950.

 

 

 

 

 

Další Velká cena se konala na okruhu Aintree jako Velká cena Velké Británie. Tento víkend byl velice mokrý s přívalovými dešti. Na prvních dvou místech na startu stáli jezdci Ferrari, první Phil Hill a druhý Richie Ginther. V první řadě je doplnil Jo Bonnier s vozem Porsche. Po většinu závodu vedl Wolfgang von Trips, který startoval ze čtvrtého místa a nakonec dokázal i zvítězit. Jak se později ukázalo, bylo to poslední vítězství v jeho životě. Druhý skončil Phil Hill a třeti Richie Ginther, všichni s vozy Ferrari. Tato Velká cena byla zvláštní debutem vozu s pohonem všech čtyř kol a zároveň derniérou vozu s motorem vepředu. Shodou okolností se jednalo o jeden a ten samý vůz značky Ferguson, který řídili Jack Fairman a Stirling Moss. Ze závodu nakonec byli diskvalifikováni to, že Moss vystřídal Fairmana ve voze Ferguson, což bylo zakázáno.

Na Velkou cenu Německa na okruhu Nürburgring se přišlo podívat 350 000 diváků, ale počasí jim nepřálo. Krátce před startem se rozpršelo, ale naštěstí pro ně a jezdce to byla pouze přeháňka. První na startovním roštu stál Phil Hil s Ferrari, který jako první jezdec v historii Formule 1 objel v kvalifikaci okruh pod 9 minut. Vedle něho se postavil Jack Brabham s vozem Cooper, v kterém měl nový osmiválcový motor Climax, a třetí pozici vybojoval překvapivě Stirling Moss s vozem Lotus. Po startu se nakrátko dostal do vedení Brabham, ale v jedné ze zatáček udělal chybu a propadl se na třetí místo, o chvíli později havaroval a ze závodu odstoupil. Von Trips špatně odstartoval a byl na čtvrtém místě. Ve vedení se vystřídali Moss a Phil Hill. Již ve druhém kole se ale von Trips dotáhl na Hilla a Mosse a začala divoká honička. Bohužel se strhnula průtrž mračen a Moss, který měl na svém voze obuty pneumatiky do mokra začal oběma soupeřům ujíždět a nakonec si dojel pro vítězství. Von Trips dojel druhý a Phil Hill třetí. Von Trips v cíli slavil, jako by závod vyhrál, protože věděl, že v příštím závodě na italské Monze budou vozy Ferrari ve výhodě a svůj čtyřbodový náskok na Phila Hilla a jedenáctibodový na Mosse může ještě zvětšit a stát se tak mistrem světa. To ale netušil, co ho v následujícím závodě čeká.

 

 

 

 

 

Velká cena Itálie se jela na okruhu v Monze a byl to předposlední závod v sezóně 1961. 150 000 diváků očekávalo souboj domácích vozů za volantem s jezdci von Tripsem a Philem Hillem o titul mistra světa. Stirling Moss sice měl ještě teoretickou šanci na titul, ale v praxi příliš šancí neměl. Enzo Ferrari se před závodem vyjádřil, že dává oběma svým jezdcům volnou ruku v boji o titul a že v závodě nepoužije týmovou režii. Přesto se spekulovalo o tom, že má vyhrát Američan Phil Hill, protože většina produkce italských vozů Ferrari mířila ke svým zákazníkům právě za moře. Von Trips se postavil na Pole Position, vedle něho se postavil Mexičan Ricardo Rodríguez, který v tomto závodě dostal šanci u týmu Ferrari a třetí na startu stál Richie Ginther. Nejlépe odstartoval Hill a von Trips se propadl na sedmé místo. Von Trips ale předjel Brabhama a později i Clarka. Jezdci projeli do druhého kola a čelo závodního pole se dostalo na rovinku před zatáčku Parabolica. Von Trips jel na pátém místě zhruba uprostřed dráhy a za ním jedoucí Clark ho chtěl na konci rovinky zkusit předjet po vnější stopě zleva. Ve snaze si lépe najet do pravotočivé Paraboliky von Trips uhnul doleva právě do dráhy Clarka a oba jejich vozy o sebe zavadily a začaly směřovat ven z dráhy. Ferrari von Tripse začalo rotovat a von Trips z něj vypadl na kraj dráhy. Měl zlomený vaz a na místě svým zraněním podlehl. Jim Clark se svým poničeným Lotusem zůstal stát mimo trať nezraněn. Neštěstí ale mělo větší rozměr. Dříve než vrak vozu von Tripse skončil uprostřed závodní dráhy, zabil čtrnáct přihlížejících diváků u trati. Tento tragický závod, ale nebyl přerušen a pro vítězství si dojel nic netušící Phil Hill s Ferrari, čímž si zajistil zisk titulu mistra světa. Druhý skončil Dan Gurney s vozem Porsche a třetí skončil Bruce McLaren s Cooperem. Phil Hill po závodě řekl, že chtěl bojovat o titul, ale ne za tak strašných událostí.

Smrtelná nehoda Wolfganga von Tripse

Jako poslední se jela Velká cena USA na okruhu Watkins Glen. Ferrari se rozhodlo pod tíhou událostí z minulého závodu, a protože měli zajištěny oba tituly, k tomuto závodu nenastoupit. Pole Position vybojoval Jack Brabham s vozem Cooper, vedle něho se do první řady postavil Graham Hill s BRM a Stirling Moss s Lotusem. Po startu šel do vedení Moss následován Brabhamem. Oba jezdci mezi sebou bojovali o vedení v závodu, ale v 58. a 59. kole oba museli odstoupit pro poruchu s motory. Do čela se dostal Innes Ireland s vozem Lotus a vedení udržel až do cíle závodu. Druhý skončil domácí Dan Gurney s vozem Porsche a třetí Tony Brooks s BRM.

 

 

 

 

 

Titul mistra světa získal jako první Američan Phil Hill a Ferrari získalo Pohár konstruktérů. Po sezóně majitel týmu BRM Sir Alfred Owen prohlásil, že pokud se příští sezónu nedostaví lepší výsledky, tým prodá.

Na celkové pořadí šampionátu 1961 se můžete podívat v naší encyklopedii ZDE.

Shrnutí sezóny 1961

Předchozí díly tohoto seriálu naleznete ZDE.

Sdílejte na: