Pohlednice z historie: 1959 Napínavé finále Jacka Brabhama

Pohlednice z historie: 1959 Napínavé finále Jacka Brabhama

Jack Brabham získal v napínavém finále svůj první titul mistra světa Formule 1. Britská dominance v poháru konstruktérů pokračovala, tentokrát vyhrála stáj Cooper. Vůz Cooper byl první, který získal titul s motorem uloženým vzadu.

Poté co Stirling Moss a Tony Brooks obsadili v předešlé sezóně druhé a třetí místo, očekávali další skvělou spolupráci s týmem Vanwall i v sezóně nadcházející. Jenže šéf týmu Tony Vandervell všechny šokoval, když v lednu 1959 oznámil, že z důvodu špatného zdravotního stavu ukončuje činnost týmu Vanwall. Brooks proto odešel do Ferrari a Moss vystřídal dva týmy. Tým BRM mu poskytnul vůz na závody ve Francii a Velké Británii a ostatní závody odjel Moss s vozem Cooper týmu Roba Walkera. Phil Hill, který v minulé sezóně jezdil příležitostně pro Ferrari, u týmu zakotvil na plný úvazek. Ani této sezóně se nevyhnula tragická událost, když na německém Avusu, v doprovodném závodě sportovních vozů, zahynul Jean Behra.

Týmy i v tomto roce mohly použít motory buď o objemu 750cc s kompresorem a nebo 2500cc bez kompresoru. Délka závodů byla maximálně 300 km, a nebo 2 hodiny.

V roce 1959 se jelo 8 Velkých cen a 500 mil Indianapolis. Bodováno bylo 5 nejrychlejších jezdců v závodě systémem 8, 6, 4, 3, 2 a 1 bod získal jezdec s nejrychlejším kolem během závodu. Do šampionátu se započítalo pouze 5 nejlepších výsledků ze všech 9 závodů. V poháru konstruktérů probíhalo bodování stejným způsobem jako u šampionátu  jezdců, a to systémem 8, 6, 4, 3, 2 body. Také bylo započítáno 5 nejlepších výsledků a z každého závodu se započítal výsledek pouze jednoho vozu týmu, to byl ten, který se umístil nejlépe. Do poháru konstruktérů nebyly zařazeny vozy, které startovaly v závodě 500 mil Indianapolis.

Kalendář sezóny 1959

Datum Název   Okruh
10.5.1959 Velká cena Monaka 1959 Monte Carlo
30.5.1959 Velká cena Indianapolis 500 1959 Indianapolis
31.5.1959 Velká cena Nizozemska 1959 Zandvoort
5.7.1959 Velká cena Francie 1959 Reims
18.7.1959 Velká cena Velké Británie 1959 Aintree
2.8.1959 Velká cena Německa 1959 Avus
23.8.1959 Velká cena Portugalska 1959 Monsanto
13.9.1959 Velká cena Itálie 1959 Monza
12.12.1959 Velká cena Spojených států 1959 Sebring

 

Velká cena Argentiny, která se pravidelně konala v lednu, byla zrušena. Tím pádem měl kolotoč Formule 1 svojí premiéru v květnu, v ulicích Monte Carla, při Velké ceně Monaka. Celý závod ovládli jezdci s vozy Copper a Ferrari. Pole Position získal Stirling Moss s vozem Cooper a v první řadě spolu s ním stáli Jean Behra s Ferrari a Jack Brabham opět s Cooperem. Behra měl skvělý start a dostal se do čela závodu, jenže ve 24. kole pro poruchu motoru odstoupil. Na první místo se posunul Moss následován Brabhamem. Problémy s převodovkou donutily i Mosse odstoupit a do čela se tak dostal Jack Brabham, který své vedení uhájil až do cíle. Druhý dojel Tony Brooks s Ferrari a v cíli byl totálně vyčerpaný. Ukázalo se totiž, že do jeho kokpitu unikaly výfukové plyny a přiotrávený Brooks, i přestože během jízdy zvracel, dokázal dojet do cíle. Třetí skončil Maurice Trintignant s Cooperem.

 

 

 

 

 

Další na řadě byl 30. května závod 500 mil Indianapolis, kde již tradičně startovali jen američtí jezdci s vozy speciálně upravenými pro tento typ závodu. Zvítězil Rodger Ward s vozem Watson.

Již o jeden den později se konala Velká cena Nizozemska na okruhu v Zaandvortu. První pozici na startu si vybojoval Jo Bonnier s vozem BRM, který dokázal překvapivě zvítězit i v závodě. Bylo to první vítězství vozu BRM za jeho devítileté působení ve Formuli 1. Druhý v závodě skončil Jack Brabham a třetí Masten Gregory, oba s vozy Cooper.

 

 

 

 

 

Další na řadě byla velká cena Francie na okruhu Reims. Tento vysokorychlostní okruh měl spíše vyhovovat vozům Ferrari, což se nakonec potvrdilo. Na startovní rošt se mezi prvního Brookse a třetího Hilla s Ferrari sice vmáčknul Brabham s Cooperem, ale v závodě na italské vozy nestačil a skončil třetí. Zvítězil Tony Brooks před týmovým kolegou Philem Hillem. V této Velké ceně se stalo ještě několik zajímavostí. Při závodě bylo velké vedro, které zapříčinilo odstoupení Američana Masten Gregoryho pro úplné vyčerpání. Navíc se začal horkem drolit i povrch silnice a odlétající kousky asfaltu způsobovaly problémy jezdcům jedoucím za nějakým vozem. Stirling Moss byl ze závodu diskvalifikován, protože dostal hodiny, zhasl mu motor a vůz nastartoval nedovoleným způsobem. Jean Behra v šíleném horku uštval motor a zastavil v boxech. Bylo to podruhé v této sezóně, co Behrovi odešel motor, a tehdejší šéf týmu Ferrari Romulo Tavoni se na něj rozkřikl, že ničí jejich materiál. Behra si to nenechal líbit a umlčel Tavoniho ranou pěstí. Ihned po tomto incidentu dostal Behra od Ferrari výpověď. V tomto závodě také debutovala americká legenda Dan Gurney s vozem Ferrari.

 

 

 

 

 

Na britské ostrovy k Velké ceně Velké Británie, která se konala na okruhu Aintree, nedorazila stáj Ferrari, protože v Itálii probíhala stávka dělníků. Jenže Tony Brooks chtěl doma startovat za každou cenu, a tak si půjčil vůz Vanwall, ale kvalifikoval se s ním až na 17. pozici a závod pro poruchu zapalování nedokončil. V kvalifikaci zvítězil Jack Brabham s vozem Cooper, vedle něj na druhé místo se postavil Roy Salvadori s debutujícím vozem Aston Martin a třetí na startu stál Harry Schell s vozem BRM. Po startu se na čele usadil Brabham a celý závod nakonec i vyhrál. Na druhé a třetí místo se postupně probojovali Stirling Moss a Bruce McLaren. Moss ale musel zajet na výměnu pneumatik do boxů, zatímco McLaren mohl odkroužit celý závod s lehkým Cooperem bez výměny. Ke konci závodu se Moss dotáhl na McLarena a perfektním manévrem se před něj dostal. Do cíle dojeli s odstupem dvě desetiny vteřiny.

 

 

 

 

 

Na začátku září se jela Velká cena Německa. Poprvé a naposledy na okruhu Avus. Tento okruh byl vybudován na dálnici k Berlínu a jeho profil tvořily pouze dvě dlouhé rovinky a dvě zatáčky. Jedna zatáčka byla klasická vracečka, do které se muselo prudce brzdit a druhá zatáčka byla ohromná klopenka s úhlem klopení 44°, která byla navíc vydlážděná z cihel. Jako doprovodný závod se zde jel v sobotu závod sportovních vozů. Při tomto závodě již tak kluzkou silnici začal omývat déšť. Několik jezdců mělo problémy a tragedie na sebe nenechala dlouho čekat. Jean Behra startoval s vozem Porsche, a když se během závodu dostal za druhého Wolfganga von Tripse, nacházeli se právě před obávanou klopenou zatáčkou. Behra nechtěl na nic čekat a rozhodl se předjet von Tripse horní stopou. Jenže kluzké cihly a déšť způsobily, že se Porsche Behry stalo neovladatelným a začalo klouzat ven ze zatáčky, kde narazilo na betonový podstavec. Jean Behra byl katapultován z vozu a po letu vzduchem vrazil do vlajkového stožáru, který přerazil. Na následky svého zranění Jean Behra zemřel.

Závod Formule 1 byl netradičně rozdělen do dvou třicetikolových jízd. V první jízdě vedli závod Tony Brooks a Dan Gurney s Ferrari. Masten Gregory s Cooperem se jich překvapivě držel. Ale jen do 23. kola, kdy musel odstoupit pro poruchu motoru. První jízda skončila vítězně pro Ferrari, když jeho jezdci obsadili první tři místa. První byl Brooks, druhý Gurney a třetí Phil Hill. Ve druhé jízdě se pořadí na startu určovalo podle výsledku prvního závodu. Celkově zvítězil Tony Brooks, druhý skončil Dan Gurney a třetí Phil Hill, všichni s vozy Ferrari.

Nedaleko Lisabonu na okruhu Monsanto se jela Velká cena Portugalska. Stirling Moss se svým Cooperem předváděl famózní jízdu a zajížděl jeden rekord okruhu za druhým. V 5. kole udělal hodiny Phil Hill a zajel do boxů. Když vyjížděl zpět do závodu, překvapil projíždějícího Graham Hilla, který dostal smyk, oba jezdci se střetli a museli ze závodu odtoupit. Stirling Moss s Cooperem nakonec celý závod vyhrál. Druhý skončil Masten Gregory také s Cooperem a třetí Dan Gurney s Ferrari.

 

 

 

 

 

Velká cena Itálie se konala na okruhu v Monze. Rychlá trať měla vyhovovat rychlým Ferrari, ale závod rozhodly pneumatiky. Lehké Coopery totiž nemusely na výměnu do boxů, zatímco rychlé, ale těžké Ferrari by celý závod v kuse neodjely. V závodě zvítězil opět Stirling Moss s vozem Cooper a potvrdil tak svojí narůstající formu. Druhý skončil Phil Hill s Ferrari a třetí Jack Brabham s Cooperem. Moss po tomto závodě ztrácel v celkovém pořadí šampionátu na prvního Brabhama pouze 5 a půl bodu.

Velké finále se konalo 12. prosince na okruhu Sebring na Floridě, kde se poprvé jela Velká cena USA. Na závod Formule 1 se přišlo podívat pouze 15000 diváků. První pozici na startu vybojoval Stirling Moss, vedle něj stál na startu Jack Brabham a jako třetí je doplnil Harry Schell, všichni ve vozech Cooper. Z posledního 19. místa startoval Rodger Ward s vozem Kurtis Kraft. Ward v této sezóně dojel druhý v závodě 500 mil Indianapolis, ale jeho vůz Kurtis Kraft byl oválový speciál a proti závodním speciálům neměl šanci. Do závodu nejlépe odstartoval Moss, ale ani v této sezóně mu nebylo dopřáno, aby získal titul mistra světa. V 5. kole pro poruchu převodovky musel ze závodu odstoupit. Štěstí se začalo přiklánět na stranu Jacka Brabhama. Další soupeři měli problémy, když Brooks brzdil do jedné ze zatáček příliš brzo a za ním jedoucí von Trips nestačil zareagovat a vrazil do něj. Oba jezdci se ocitli mimo trať. Von Trips se hned vrátil zpátky a pokračoval v závodě, Brooks zajel do boxů opravit vůz. Po návratu na trať začal svoji stíhací jízdu. Na čele zatím v poklidu jezdil Jack Brabham, kterého na druhém místě jistil kolega Bruce McLaren. Pak přišlo poslední kolo závodu, ve kterém stále vedl Brabham, jenže motor jeho Cooperu začal kuckat a za chvíli úplně stichl. Brabhamovi došlo palivo a zůstal stát 400 metrů před cílem. Za ním jedoucí McLaren začal zpomalovat, ale Brabham na něho mával, ať jede dál. McLaren zvítězil jen o šest desetin vteřiny před Trintignantem a ve věku 22 let a 104 dní se tak stal v té době nejmladším vítězem Velké ceny Formule 1. Třetí v závodě skončil Tony Brooks. Jack Brabham celých 400 metrů tlačil svůj vůz do cíle a nakonec byl klasifikován na 4. místě, což mu zajistilo titul Mistra světa. Kdyby Brooks neměl nehodu s von Tripsem, závod mohl vyhrát a získal by titul on.

 

 

 

 

 

Skromný a tichý Jack Brabham vyhrál titul Mistra světa a zapsal se do historie jako první Australan, který dokázal získat toto ocenění. Tým Cooper vyhrál pohár konstruktérů a svojí lehkou konstrukcí vozu s motorem umístěným vzadu všem jasně ukázal, kudy se má nadále ubírat směr vývoje vozů.

Na celkové pořadí šampionátu 1959 se můžete podívat v naší encyklopedii ZDE.

Shrnutí sezóny 1959 – 1. část

Shrnutí sezóny 1959 – 2. část

 

Předchozí díly tohoto seriálu naleznete ZDE.

Sdílejte na: