Pohlednice z historie: 1957 Třetí neúspěch Mosse

I přesto, že Fangio získal minulý rok titul s Ferrari, odešel frustrovaný z tamních poměrů a nechal se zlákat týmem Maserati, který mu nabídnul zcela nový model svého vozu s označením 250F. U Maserati vystřídal Stirlinga Mosse, který se nechal zlákat vlasteneckou myšlenkou na čistě anglický tým a přestoupil k Vanwallu. Hawthorn napotřetí přišel zpět k Ferrari, tentokrát od BRM. V této sezóně také vstoupil do Formule 1 německý závodník Wolfgang von Trips.

V roce 1957 se jelo 7 Velkých cen a 500 mil Indianapolis. Bodováno bylo 5 nejrychlejších jezdců v závodě systémem 8, 6, 4, 3, 2 a 1 bod získal jezdec s nejrychlejším kolem během závodu. Do šampionátu se započítalo pouze 5 nejlepších výsledků ze všech 8 závodů.

 Kalendář sezóny 1957

V lednu se konala Velká cena Argentiny a opět se na startu objevily pouze vozy Maserati a Ferrari. Moss si proto vypůjčil vůz Maserati, aby se mohl Velké ceny zúčastnit. Jenže na startu zlomil pedál plynu a opravou ztratil 10 kol. Snažil se dohnat, co se dalo, a zajel alespoň nejrychlejší kolo závodu. Tím získal jeden bod. Hawthorn, Musso i Collins, všichni jezdci Ferrari, měli problémy se spojkou a závod nedokončili. První čtyři místa získali jezdci s vozy Maserati a rozbili tím všechny ambice Ferrari. Zvítězil Juan Manuel Fangio, druhý skončil Jean Behra, třetí Carlos Menditeguy a čtvrtý skončil Harry Schell.

Před další Velkou cenou Monaka zahynuli dva jezdci Ferrari. Teprve šestadvacetiletý Ital Eugenio Castellotti, který se zabil při testovacích jízdách v Modeně, a Španěl Alfonso de Portago se svým spolujezdcem Edmundem Nelsonem zahynuli při závodě Mille Miglia ve sportovním Ferrari. Při této havárii přišlo o život i 10 diváků. To byla velká rána pro Enza Ferrariho a jeho tým.

19. května se jela Velká cena Monaka a diváci byli ve 4. kole svědky hromadné nehody, která vyřadila Collinse, Mosse a Hawthorna. Do vedení se dostal Fangio s Maserati následovaný Brooksem s Vanwallem, třetí jezdil von Trips s Ferrari, ale v 96. kole mu explodoval motor a na třetí místo se dostal Jack Brabham se slabým Cooperem. Bylo pro všechny velké překvapení, ale nedlouho potom mu vypovědělo službu palivové čerpadlo a propadl se na konečné šesté místo. Třetí nakonec skončil Američan Masten Gregory s Maserati. Druhý se umístil překvapivě Tony Brooks s Vanwallem a Velkou cenu Monaka vyhrál Fangio s Maserati.

Na konci května se jel závod 500 mil Indianapolis, jehož se opět zúčastnili pouze Američtí jezdci. Zvítězil Sam Hanks s vozem Epperly – Offenhauser.

7. července následovala již 60. Velká cena, která se konala ve francouzském Rouen. Stirling Moss byl nemocný a do Francie neodcestoval, soustředil se na domácí Velkou cenu, která následovala. V Rouen opět zvítězil Juan Manuel Fangio s Maserati a rázně vykročil k zisku dalšího titulu. Druhý skončil Luigi Musso s Ferrari a třetí jeho kolega Peter Collins.

Poté se všichni přesunuli na britské ostrovy k Velké ceně Velké Británie na okruh Aintree. Stirling Moss se svým Vanwallem vedl závod a diváci šíleli, Fangio odstoupil pro poruchu motoru a stejný problém postihl i Vanwall Stirlinga Mosse. Ten ale zastavil v boxech a převzal vůz od svého kolegy Tonyho Brookse. Do závodu opět vyrazil na šestém místě, a když jeho soupeřům nastaly technické problémy, začal se prokousávat startovním polem směrem vzhůru. Collinse postihl únik vody a převzal vůz od Trintignanta, Behra také zničil motor a Hawthorn na jeho úlomcích píchl pneumatiku. Stirling Moss nakonec dokázal zvítězit a bouřlivé ovace publika neměly konce. Vždyť naposledy v britské Velké ceně zvítězil domácí vůz v roce 1923. Druhý skončil Luigi Musso s Ferrari a třetí dojel Mike Hawthorn také s Ferrari.

Velká cena Německa byla šestá v pořadí a jelo se na okruhu Nürburgring a společně s vozy Formule 1 závod absolvovaly také vozy Formule 2. Fangio před startem sledoval mechaniky a jezdce týmu Ferrari, a když viděl, jaké si chystají pneumatiky a kolik paliva tankují do vozů, došlo mu, že chtějí pravděpodobně jet celý závod bez zastávky v boxech. Rozhodl se proto, že použije měkčí směs pneumatik a pojede jen s půlkou nádrže. Měl v plánu vybudovat si takový náskok, aby mu to vynahradilo ztrátu při zastávce v boxech. Závod skutečně vedl, a než ve 13. kole zajel do boxů, měl náskok 28 vteřin před Hawthornem a Collinsem. Jenže zastávka v boxech byla pohromou, mechanikům se nedařilo uvolnit jedno z kol a Fangio vyrazil do závodu na třetím místě se ztrátou 48 vteřin na druhého Collinse. V následujících 10 kolech zajel 9x nejrychlejší čas závodu. Hned v prvním kole po výjezdu z boxů stáhl ztrátu na vedoucího Hawthorna o 15,5 vteřiny a v následujícím kole o 8,5 vteřiny. Na začátku 21. kola se Fangiovi podařilo předjet Collinse a dostal se na druhé místo a potom dostihl také Hawthorna. Ten se bránil, ale Fangio se před něj přesto dostal. V posledním kole jel Fangio na prvním místě, Hawthorn se nechtěl smířit s druhým místem a marně na Fangia dotíral. Juan Manuel Fangio s vozem Maserati zvítězil ve Velké ceně Německa a tohoto vítězství si považoval jako nejlepšího z celé své závodní kariéry. Po závodě řekl: „V celém mém životě jsem nejel rychleji než dnes a nemyslím si, že toho někdy budu schopen“.

18. srpna se jela v Itálii Velká cena Pescara na stejnojmenném okruhu, byla to náhrada za zrušené Velké ceny Belgie a Nizozemska, jejíž pořadatelé měli finanční problémy. 200 000 diváků, takový ohromný dav přišel sledovat Velkou cenu na nejdelší okruh v historii Formule 1, který měřil 26 kilometrů. Měl dvě dlouhé rovinky, na kterých byly umělé šikany a spousta zatáček. Trať byla úzká a hrbolatá, byla to asi nejnebezpečnější trať v celé historii Formule 1. Enzo Ferrari se rozhodnul, že jeho jezdci nebudou v tak nebezpečném závodě startovat, a tak Hawthorn a Collins do závodu nenastoupili. Luigi Musso byl nešťastný, protože stále mohl bojovat o titul mistra světa, a tak si půjčil Ferrari soukromě. Ten závod vedl, ale z jeho vozu začal unikat olej a v 9. kole odstoupil. Do čela se dostal Stirling Moss s Vanwallem a závod nakonec vyhrál. Druhý skončil Juan Manuel Fangio s Maserati a třetí Harry Schell také s Maserati. Fangio si tímto druhým místem zajistil předčasně titul mistra světa Formule 1.

První zářijový týden, jako již tradičně, se jela Velká cena Itálie, byl to poslední podnik sezóny 1957 a diváci byli svědky velkolepého souboje Maserati a Vanwallu. Tento souboj vyhrál Stirling Moss s Vanwallem, druhý skončil Juan Manuel Fangio s Maserati a na třetím místě dojel nadějný německý závodník Wolfgang von Trips s Ferrari.

Ferrari nevyhrálo ani jednu Velkou cenu a do další sezóny mělo na čem pracovat. Tuto práci jim částečně ulehčil tým Maserati, když oznámil, že ve Formuli 1 pro nedostatek financí končí. Juan Manuel Fangio v tomto roce získal svůj pátý titul mistra světa a čtvrtý titul v řadě za sebou.

Celkové pořadí šampionátu 1957

Shrnutí sezóny 1957 – 1. díl

Shrnutí sezóny 1957 – 2. díl

Předchozí díly tohoto serálu naleznete ZDE.