Nehody, které změnily svět F1: Jules Bianchi

Jules Bianchi 1989 – 2015

Jules Bianchi, celým jménem Jules Lucien André Bianchi, se narodil 3. srpna 1989 ve francouzském Nice Phillipemu a Christine Bianchovým. Jeho dědeček Mauro Bianchi byl v 60. letech závodníkem GT a také si zkusil závody formule 1 v nemistrovských velkých cenách. Zato jeho prastrýc Lucien Bianchi se zúčastnil devatenácti velkých cen F1 a v roce 1968 vyhrál 24hodinový závod v Le Mans. O rok později zemřel na následky nehody, která se stala při testech nového vozu Alfa Romeo T33, kdy Lucienův vůz sjel z trati a skončil v telegrafním sloupu. Jelikož Julesův otec vlastnil motokárový okruh, závodnická budoucnost malého Julese byla jasná. Jezdit začal již ve třech letech, závodil v pěti a brzy se stal členem motokárového klubu Maranello. Díky přátelství jeho otce s Hervém Leclercem poznal nejen svého nejlepšího přítele Lorenza, ale stal se mentorem a kmotrem pilota Ferrari Charlese Leclerca.

V sedmnácti letech se rozhodl motokáry opustit a započal svoji kariéru ve francouzské formuli Renault 2.0. Hned první rok svého působení v šampionátu byl úspěšný a dokázal jej vyhrát. S týmem ART Grand Prix podepsal v roce 2007 smlouvu a pokračoval ve formuli 3 Euro, kde se v roce 2009 stal šampionem. Další rok s týmem ART Grand Prix pokračoval v sérii GP2, kde slavil velké úspěchy. V roce 2011 změnil nejen tým, ale i sérii – formule Renault 3.5. S týmem Tech 1 Racing dokázal získat celkové druhé místo.

O Julesovi se mluvilo ve spojení s italským týmem Ferrari, pro který byl v letech 2010 až 2011 rezervním pilotem a členem jejich jezdecké akademie. Mnoho lidí právě v něm vidělo budoucnost a věřili, že až přijde správný čas, Jules bude pilotem Ferrari a bude vyhrávat jeden závod za druhým a pokud ne za Ferrari, tak za jiný velký tým F1. Byl rychlý a konkurenceschopný a mnoho lidí vidělo, že je talentovaný. V roce 2012 byl zapůjčen týmu Force India, kde také testoval a měl se stát jejich budoucím jezdcem, což se ale nestalo a jeho místo dostal zkušenější Adrian Sutil. V roce 2013 dostal šanci a byl oznámen jako druhý jezdec týmu Marussia.

Bob Fearnley, tehdejší šéf týmu Force India, řekl: „Jules měl fenomenální juniorskou kariéru a ve svém roce jako rezervní pilot se u nás jasně osvědčil. Nedávno byl zářící hvězdou Marussie. Není pochyb o tom, že byl na radaru každého týmu. Marussia udělala s Julesem správnou věc. Vzali ho pro jeho talent, spíše, než aby hledali peníze od řidiče se sponzory, a on měl obrovský talent. Byl jednou z těch vzácných výjimek. Nejen, že byl mimořádně talentovaný, byl také úžasným člověkem. Vždy se usmíval a bylo absolutní potěšení mít ho v týmu. Piloti v F1 se tak soustředí na výkon, takže bylo hezké mít někoho, kdo byl skutečně dobrý člověk.“ Ve Velké ceně Monaka v roce 2014 dokázal pro tým Marussia získat první body.

Six years ago today in Monaco, Jules made history 🏁

Nowadays, his fighting spirit, his commitment and his smile go on and will forever ❤#ForzaJules pic.twitter.com/TL082BaaN0

— Jules_Bianchi (@Jules_Bianchi) May 25, 2020

Japonská Suzuka

Velká cena Japonska roku 2014 byla pro Julese osudnou. Celý závodní víkend ovlivňoval prudký déšť, protože se nad okruh Suzuka přibližoval tajfun Phanfone. Probíhaly i debaty ohledně přesunutí závodu na jiný čas, ale nakonec od této myšlenky bylo upuštěno a pokračovalo se v původním plánu odjet závod v neděli 5. října. Déšť ovlivnil start a celý průběh závodu. Ve 43. kole narazil do bariéry Adrian Sutil a pro jeho Sauber přijel vyprošťovací jeřáb. Bohužel v tu samou chvíli ztratil kontrolu nad svým vozem i Jules Bianchi a narazil do vyprošťovacího jeřábu. Tato děsivá nehoda způsobila přetížení 254 G. Jules byl ihned přepraven do nemocnice, v bezvědomí a v kritickém stavu. Po přemístění do nemocnice byl operován, aby se zabránilo silnému lebečnímu krvácení. CT ukázalo, že došlo k vážnému zranění hlavy a k traumatickému poškození mozku. Po sedmi týdnech byl převezen z Japonska do Nice na jednotku intenzivní péče. Dýchal sám a jeho orgány nepotřebovaly pomoc přístrojů, ale vědomí nikdy nenabyl. Jules Bianchi zemřel devět měsíců po nehodě, 17. července 2015. Pohřeb se konal 21. července v katedrále v Nice a jeho ostatky byly zpopelněny. Jeho popel spočívá na hřbitově v Monte Carlu.

Piloti formule 1 mu tehdy vzdali hold nejen na sociálních sítích, ale i na Velké ceně Maďarska v roce 2015, jelikož se konala po jeho pohřbu. Závod tehdy vyhrál Sebastian Vettel za tým Ferrari a svoji výhru ihned věnoval Julesovi: „Děkujeme Julesi, navždy budeš v našich srdcích a víme, že dříve nebo později bys byl součástí tohoto týmu!“ Phillipe Bianchi na synovu počest založil nadaci na podporu mladých talentů. Charles Leclerc na svého kmotra často vzpomíná a jeho jméno má i na helmě. „Určitě toho mělo přijít mnohem víc. Výsledky jako v Monaku, když byl s Marussií, nám hodně řekly o jeho talentu. Místo ve Ferrari si rozhodně zasloužil víc než já, ale bohužel za něj rozhodly jiné věci. Jsem si docela jistý, že by ukázal pravděpodobně víc než to, co já. Byl nesmírně talentovaný,“ vzpomínal poté, co získal místo ve Ferrari. Daniel Ricciardo byl Julesovým dobrým přítelem a dle něj ho jeho smrt ovlivnila víc, než by si přál. V roce 2016 dokázal vyhrát Velkou cenu Malajsie a výhru věnoval právě Julesovi. „Tuhle výhru chci věnovat Julesovi. Čekal jsem na vítězství a čekal jsem, až mu ho věnuji. Můj život se po tom incidentu definitivně změnil. Jsem nesmírně vděčný a oceňuji vše, co mám. Věnuji to jemu.“ FIA nehodu začala vyšetřovat a došlo na změny bezpečnostních pravidel týkající se vyprošťovacích jeřábů. Julesovo číslo 17 bylo navždy vyřazeno z formule 1.

Julesova smrt odstartovala myšlenku na zlepšení bezpečnosti monopostů. Po jeho nehodě FIA začala výzkum, který měl vyvinout uzavřený monopost. Místo toho přišel systém halo, který chrání převážně pilotovu hlavu a několikrát se již osvědčil. Jeho přijetí se neobešlo bez protestů jak týmů, tak i samotných pilotů. Romain Grosjean po své nehodě v Bahrajnu v roce 2020, kdy narazil do bariéry a jeho na dvě poloviny rozlomený monopost se ocitl v plamenech, řekl: „Jules Bianchi mi zachránil život díky halo. I já jsem byl rozhodně proti jeho zavedení. Jaký jsem byl idiot… Jules mi zachránil život, zachránil životy ostatních jezdců. Budu mu navždy vděčný.“

„Udělám vše, co je v mých silách, abych se jednoho dne stal mistrem světa. A pokud se mi to nepodaří, nebudu litovat.“ – Jules Bianchi

Never forgotten. Always in our hearts.#JB17 #ForzaJules pic.twitter.com/PVp3ZcvXtt

— Formula 1 (@F1) July 17, 2019