SvětFormule.cz 
Daniel Ricciardo strávil ve formuli 1 dlouhých třináct let, přesto se nedočkal důstojného rozloučení. Pouze se mu dostala slova díků za „krádež“ bodu za nejrychlejší kolo Landu Norrisovi. Zrovna u Red Bullu jsme byli zvyklí na pompéznější farewally. Svůj konec nepřímo potvrdil sám v emotivním pozávodním rozhovoru. Oficiální oznámení pak přišlo téměř o týden později.
Závodník s nejširším úsměvem na roštu se poprvé objevil ve formuli 1 v roce 2011 v barvách týmu Hispania Racing Team (HRT). Počínaje Velkou cenou Velké Británie jakožto náhrada za Naraina Karthikeyana. HRT mělo nejhorší auto na startovním roštu, čemuž odpovídaly také výsledky. Byť Australan skončil za týmovým kolegou Vitantoniem Liuzzim kvůli méně odjetým závodům, tak z pěti závodů, které oba dokončili, byl Ricciardo čtyřikrát tím rychlejším. Jeho výkony vedení Toro Rosso, u kterého působil na začátku sezóny jako testovací jezdec, natolik uchvátily, že mu poskytli stálou sedačku pro nacházející ročník.
Dvouletá výchova v juniorce zajistila sedačku u Red Bullu
Italové ho posadili vedle dalšího nováčka Jeana-Érica Vergneho, se kterým svedl velmi vyrovnaný interní souboj. Zatímco Francouz skončil v konečném hodnocení o příčku víc s 16 body na konci, tak „Honey Badger“ měl sice o šest bodů méně, ale bodoval paradoxně vícekrát. Další rok svůj um ještě vypiloval, aby dostal místenku u čtyřnásobných šampionů, Red Bullu.
U rudých býků přišla jeho chvíle na výsluní. Pro sezónu 2014 se stal týmovým kolegou již čtyřnásobného mistra světa Sebastiana Vettela. Nicméně jeho angažmá nezačalo zrovna růžově, jelikož hned v první velké ceně před domácím publikem přišel o své debutové pódium kvůli diskvalifikaci za překročení maximálního přítoku paliva. První stupně vítězů získal v pátém závodě sezóny na okruhu ve španělské Barceloně, když dojel třetí.
První vítězství mu jeho osobitý jízdní styl známý tím, že chodil pozdě na brzdy a „divebomboval“, přinesl v Kanadě. Do konce ročníku si na své konto připsal ještě další dva back-to-back triumfy v Maďarsku a Belgii a tři třetí místa. Úřadujícího šampiona z Německa porazil o 71 bodů. Zatímco rodák z Petrhu se umístil na třetí příčce, tak Vettelovi patřilo až páté místo.
V nadcházející sezóně došlo k propadu formy Red Bullu a s pouhýma dvěma stupni vítězů skončil až za svým novým týmovým kolegou Daniilem Kvjatem. V šampionátu jezdců byl Red Bull dokonce poražen i Williamsem.
V roce 2016 došlo v RB13 vedle Ricciarda k výměně pilotů, když nebyli spokojeni s výkony Rusa a symbolicky právě Velkou cenou Španělska jej nahradil Max Verstappen. Tehdy odstartoval začátek Ricciardova konce v Milton Keynes. Ačkoliv byl tabulkově před Verstappenem kvůli nizozemcově nerozvážnosti, tak už se ukazovalo, že právě mladý závodník bude miláčkem Red Bullu a „Honey Badger“ bude odsunut na druhou kolej. Přesto v roce 2018 přišel pomyslný vrchol jeho kariéry v Red Bullu, když vyhrál v legendárním Monaku. Pro Australana to byl poslední triumf v barvách rakouské stáje.
Nečekaný přestup do Renaultu – „Bylo to nejtěžší rozhodnutí“
Odchod Ricciarda z Red Bullu přišel jak blesk z čistého nebe. Mnohem více překvapující to bylo z toho důvodu, že šel do trápícího se Renaultu, kterému se upsal na dva roky. Byť neměl k dispozici zrovna nejspolehlivější techniku, tak z ní dokázal vymačkat maximum. Ve druhém žlutém voze se během těchto dvou let vystřídal Nico Hülkenberg a Esteban Ocon. Zatímco s Němcem na tom byli výkonově víceméně stejně, tak Ocona porazil na plné čáře.
Hororová štace ve Wokingu
Jestli si někdo myslel, že angažmá v Renaultu byl pro Ricciarda přešlap, tak netušil, co bude následovat. Sice se to zprvu mohlo zdát, jako dobré rozhodnutí jít do tradiční stáje z Wokingu, ale právě tam došlo k Ricciardovu absolutnímu vyhoření. Vůz mu nesedl a neskutečně se trápil. Přesto si v Itálii alespoň trochu zlepšil reputaci, když si okruh v Monze podmanil. Nicméně to byl jediný záblesk v jeho dvouletém působení u McLarenu.
Tehdy nováček na startovním roštu Lando Norris jej zcela zničil, byť se očekávalo, že Ricciardo bude lídrem týmu. Vždy usměvavý Australan za sezónu 2021 získal pouze jedno pódium, mezitím co Norris si jich připsal pět. Ani o rok později se Dannyho forma nezlepšila. Spíše naopak. Ricciardo se pohyboval v zemi nikoho a podařilo se mu bodovat sedmkrát a rozdíl mezi ním a Britem tak činil propastných 82 bodů. Výsledkově to byla naprostá katastrofa, a tak se McLaren rozhodl, jej propustit.
Návrat ztraceného syna s nedůstojným koncem
Pro sezónu 2023 sedačku nenašel a už to vypadalo, že kariéra jednoho z nejoblíbenějších pilotů v paddocku nadobro skončila. Red Bull si jej však vzal zpět pod svá křídla, když se stal třetím jezdcem stáje. Ale spíše se mluvilo o tom, že tam je hlavně z marketingového hlediska jako tahák.
Nicméně se na něj usmálo štěstí a dostal šanci svoji cestu v královně motorsportu resuscitovat. Psal srpen 2023 a Red Bull se opět uchýlil k dalšímu brutálnímu řezu ve svých řadách, přesněji ve svém „béčku“, AlphaTauri. Vedení stáje dalo ultimátum Nyckovi de Vriesovi – pokud se nezlepší, tak bude nahrazen. Jelikož ke zlepšení výkonů nedošlo, tak mladého Nizozemce s okamžitou platností pro Velkou cenu Maďarska vyměnili právě za Ricciarda. Na Hungaroringu Australan zazářil a svého týmového kolegu Júkiho Cunodu porazil.
Ihned se psalo, že Ricciardo je zpátky. Ovšem v Zantvoortu ve druhém tréninku ošklivě havaroval, během čehož se zranil a Red Bull musel narychlo hledat náhradníka. Stal se jím Liam Lawson, který v době Ricciardovi rekonvalescence zářil a dokonce jednou dojel na bodech. Na Lawsonovy výkony Ricciardo navázal. Dokonce byl spojován s místem u Red Bullu, kde byl spojován se sedačkou Sergia Péreze, který naopak značně zaostává za Vestappenem. Mexičan si ale nějakým zázrakem místo udržel.
Byť se v úvodu probíhající sezóny stále spekulovalo o výměně Ricciarda s Pérezem, tak nakonec padl Černý Petr na Ricciarda. Také 35 letý závodník se s aktuálním monopostem VCARB01 pral a nestačil ani na Cunodu, který měl zkrátka navrch ve většině případů.
Na začátku víkendu v Singapuru začal celá situace okolo Ricciarda nabírat reálné obrysy, přestože Laurent Mekies, ale i vedení Red Bullu mlžilo. V souvislosti s jeho místem bylo skloňováno Lawsonovo jméno. Nadějný Novozélanďan měl ke všemu oproti zkušenému matadorovi eso v rukávu v podobě údajné části smlouvy, která mu měla zaručovat závodní sedačku.
Po závodě už Ricciardo nepřímo potvrdil, že to byl nejspíše jeho poslední velká cena. V rozhovoru se ohlížel za svou kariérou. Kromě toho odcházel jako poslední a se všemi se loučil. Ovšem Red Bull nadále mlčel. Až téměř týden po VC Singapuru přišel VCARB se strohým oznámením, že Ricciardo končí a nahrazuje jej Lawson. V oficiálním prohlášení však nebylo zahrnuto Ricciardovo vyjádření, což je poněkud zvláštní.
Sice je pravda, že od přestupu do McLarenu to nebyl Ricciardo, které ho jsme znali z Red Bullu. Přesto by si bezpochyby zasloužil mnohem důstojnější rozloučení než přes sociální média. Přeci jenom ve formuli 1 nebyl jen do počtu, což dokazují i statistiky – 8 vítězství, 32 pódií a 1329 bodů.
