Je mnoho jezdců v historii Formule 1, kteří se vystřídali za volanty svých monopostů. Ovšem od vzniku Formule 1, v roce 1950, se pokoušelo o úspěch ve Velkých cenách pouze 5 žen. Jako čtvrtá vyzkoušela závody v monopostech F1 Desire Wilson.
Narodila se 26. listopadu 1953 v Jihoafrické republice.
Desire byla mnohými považována za nejtalentovanější závodnici všech dob. Sbírala jeden vavřín za druhým v závodech Formule Ford v Jihoafrické republice, skvěle si vedla v závodech Aurora, vyhrála závod 1000km v Monze i pětihodinovku v Silverstonu.
V roce 1980 přišla do Formule 1, kde se dohodla se soukromým týmem Brands Hatch Racing a usedla do vozu Williams FW07 se startovním číslem 43. První její závod měla být Britská Grand Prix na okruhu Brands Hatch. Nekvalifikovala se a jak sama přiznala, technická vylepšení pro sezónu 1980 byla nad její síly. Velké problémy jí dělalo přetížení v zatáčkách.
Wilsonová se přesto nevzdala a sháněla sponzora pro další závody. Až před začátkem sezóny 1981 se objevil Ken Tyrrell s nabídkou aby usedla do jeho kokpitu a zkusila štěstí ve Velké ceně Jižní afriky v Kyalami. V kvalifikaci dosáhla šestnáctého nejlepšího času, ale závod nedokončila pro poruchu převodovky. Později byl závod v Kyalami prohlášen za nemistrovský a vyřazen z kalendáře F1. Oficiálně sezóna 1981 začala až závodem v Long Beach, kde už pro Wilsonovou nezbylo místo v závodním kokpitu. Nahradil jí Američan Kevin Cogan.
Wilsonová později už nesehnala žádného sponzora a tak z F1 definitvně odešla. Ken Tyrrell a Eddie Cheever se později vyjádřili, že byla nejtalentovanější ženou v historii F1 a že její kariéra skončila dříve, než vůbec začala.