Omezení rádiové komunikace. Správný krok, nebo FIA něco přehlédla?

Omezení rádiové komunikace. Správný krok, nebo FIA něco přehlédla?

V posledním týdnu je hlavní novinkou ve Formuli 1 částečný zákaz rádiové komunikace platný od Velké ceny Singapuru. Tento krok od Mezinárodní automobilové federace je některými vnímán jako zajímavý krok, ale jinými je také považován za poněkud kontroverzní.

To vše za účelem zatraktivnit závody pro diváka a udělat ze závodníků opět neohrožené gladiátory, ale je to ten správný krok? Nebyla by nějaká lepší varianta?

Není sporu o tom, že Formule 1 bojuje o svou budoucnost. Nových fanoušků v poslední době moc nepřibývá a to kvůli nedostatku atraktivity a také ne zrovna jednoduchosti moderních závodů. Zejména v letošní sezóně všechno pochopit není zrovna jednoduchý úkol, ale naštěstí se dá těžit ze zajímavých soubojů a rivality mezi jezdci Mercedesu, na rozdíl od předchozích let, kdy šampionáty provázela dominance jediného závodníka. Pro většinou lidí se velkým problémem zdá zejména přístup Bernieho Ecclestona, dříve vizionáře a člověk, který udělal z tohoto sportu exkluzivní a velice drahou obchodní značku, který však není velkým příznivcem internetu, sociálních médií a nových médií obecně. A k tomu přidejte ještě přesuny Formule 1 na placené televizní kanály i na klíčových trzích, jakými jsou Velká Británie, Itálie či Španělsko. Je tedy jasné, že jakékoliv snahy o zlepšení sportu přijdou ze sportovní a technické stránky, spíše než z té mediální.

Mezinárodní automobilová federace (dále jen FIA) se před týdnem rozhodla k velice radikálnímu kroku, když rozhodla výrazně omezit to, co smějí týmy se svými jezdci řešit přes rádiovou komunikaci. K tomu došlo zejména v důsledku toho, co jsme slyšeli například v rozhovoru mezi Nicem Rosbergem a Mercedesem, kdy se německý pilot dotazoval na to, kde na trati má jet jak rychle. Tato zpráva rozčarovala celou řadu fanoušků, pro které pilot Formule 1 je něco jako gladiátor a hrdina, neobyčejný člověk, u něhož by neměl být pochyb o neobyčejné odvaze a neskutečném talentu k řízení vozů. A proto je Formule 1 naprostou špičkou motorsportu. Takový postoj zaujal posléze i tisk a tak se rozhodlo, že FIA vyjde vstříc fanouškům alespoň takovýmto způsobem a už od tohoto závodního víkendu se již nedočkáme rádiových zpráv o tom, jak má jezdec projíždět zatáčky, jak má nastavit vůz do jednotlivých zatáček, rady ohledně brzd či stability vozu či různá porovnání s ostatními jezdci, kde oni mají své brzdné body či kde zrychlují na výjezdu ze zatáček. Navíc se zdá, že příští rok k tomu přibudou i informace technického rázu o nastavení vozu obecně, stavu paliva, nastavení spojky a další. Takže zprávám jezdeckého charakteru odzvonilo a již brzy bude pasé i zprávy technického rázu.

Dopad na jezdce a tým bude obrovský. Jezdci budou muset kompletně spoléhat jen sami na sebe a na svůj LCD displej ve voze a i když by to nemělo nijak ovlivnit výkony jezdců, tak rozhodně pocit jezdce bude hrát prim. Jenže je to správný krok? Nebo FIA přehlédla nějaký mnohem větší problém? Možná ano. Velká vlna kritiky se na rádiovou komunikaci snesla již po Velké ceně Velké Británie, kdy na první pohled fantastickou bitvu Sebastiana Vettela na Red Bullu a Fernanda Alonsa s Ferrari kazily neustálé komentáře a stížnosti jezdců. Jezdci sami později přiznali, že za všechno mohla záplava adrenalinu, ale ten hořký pocit fanoušků zůstal. Neměla by tedy FIA udělat něco s tímto? Proč nezakázat tyto stížnosti když stejně veškeré dění na trati stejně sledují a případně si nevyžádat vyjádření jezdce sami a později? Udělit penalizaci po závodě by nebyl problém, i když to dělají neradi a tak či tak jsou komisaři benevolentní, když dojde na souboje a sem tam přimhouří očko, pokud někdo opravdu nezpůsobí incident či nezíská někde nedovolenou výhodu. Naopak informace o tom, kde má jezdec na trati výhodu a kde by měl zrychlit, to je zkrátka součást moderní Formule 1. Tým má k dispozici detailní telemetrii a je to stále týmový sport, kdy nejde jen o dva jezdce, ale i o všechny mechaniky a inženýry. Je to součástí procesu jak zvítězit. Možná, kdyby Nico Rosberg zvolil vhodnější terminologii, nevznikl by takový poprask. Jenže jezdci mají ve voze dost práce a ještě aby vymýšleli, jak a co přesně říct, aby nebyli na titulních stránkách po další dva týdny. A co kdyby byla ještě jedna a mnohem snadnější varianta?

Ano, jedna existuje. Ptáte se, proč vlastně mají piloti v kokpitu tolik práce? Protože během kola neustále něco na volantu něco nastavují, aby byl vůz perfektně připravený na následující zatáčku, aby se choval přesně podle představ závodníka a to pomocí celé řady tlačítek a multifunkčních „cvakátek“, ale co kdyby FIA místo rádia omezila právě tato tlačítka na volantu? Jezdcům by zůstala základní tlačítka a jen pár přepínačů na ovládání motoru, brzd a velice hrubé nastavení vozu do různých povětrnostních podmínek, ale žádné jemné dolaďování, žádných 20 nebo i 200 voleb skrývajících se pod dokonce i multifunkčními přepínači multifunkčních přepínačů – ano, i takové volanty byly. Tím by se zabilo hned několik much jednou ranou. Zaprvé jezdci by opravdu byli závislí pouze na svých pocitech a schopnostech, jelikož by měli mnohem více starostí s ovladatelností vozu. Bojování s vozem v každé zatáčce, změna chování vozu při menším množství paliva v nádrži či sjetých pneumatikách by se nedalo vykompenzovat přecvaknutím několika přepínačů a pouze dokonalá koordinace „citlivého zadku“ a rychlých reakcí by zaručovala vítězství. Neduhy monopostu by se také projevily mnohem více, jelikož slabiny v pomalých zatáčkách, na brzdách či na cílové rovince by se nedaly ani částečně kompenzovat laděním různých prvků na voze. Dále by pak odpadlo hodně rádiové komunikace. Pravdou je, že týmy posílají svým jezdcům desetkrát víc příkazů, než my v televizi slyšíme a většinou jde právě o nesrozumitelné vzkazy odkazující na různá tlačítka či přepínače. A občas tyto zprávy v televizi také zazní, takže jistě víte, o čem to mluvím.

Pokud jste někdy viděli nějaké závody z minulosti a například i legendárního Ayrtona Sennu v jeho nejlepších letech, pak jistě alespoň trochu tušíte, jak to tehdy bylo. Senna měl na voze pouze pár tlačítek, nastavení turba a nastavení brzd. To mu stačilo a také všem ostatním jezdcům ve startovním poli, kdykoliv se vydali na start. Ani ve snu je nenapadlo si vůz ladit, aby jim vyhovoval, jinde než v garáži. Pro ně bylo závodění o tom nejprve soupeřit se svým vozem a ovládnout ho a až teprve potom se vydat na cestu za věčnou slávou a šampaňským. Právě proto dříve byli formuloví jezdci považováni za hrdiny a gladiátory, riziko nebylo jen v tom, že se jezdilo rychle, ale v tom, že se jezdilo tak rychle, jak jezdec byl ochoten riskovat s vědomím, že vůz nemá zcela pod svou kontrolou. A není pochyb o tom, že tohle by si přáli i současní jezdci, kteří by se k těm slavným minulým érám vrátili. Poslední otázkou tedy zůstává, proč něco takového nenapadlo také FIA?

Sdílejte na:
Zavřít