V naší rubrice autorských článků redaktorů Svět Formule naleznete jedinečné pohledy a analýzy na královnu motorsportu.
Velká cena Monaka je pro mnoho lidí nudnou záležitostí. Trať je na dnešní velké monoposty úzká a předjíždění je tím pádem skoro nemožné. Přesto si Monako zaslouží být v kalendáři formule 1 a my jsme se rozhodli na vlastní pěst zjistit proč.
Český motorsport viděl už mnoho talentů. Mezi ně rozhodně patří i Adam Kout, který se na startovním roštu potkal se současnými piloty formule 1. Věčně usměvavého závodníka jsme se zeptali na jeho formulovou kariéru, současnou i minulou formuli 1 a na jeho plány.
Zlatým hřebem Monaco Grand Prix Historique 2024 bylo ostré zápolení na 18 kol vozů F1 postavených v letech 1981 až 1985. Také zde se hodlalo kvalifikovat 30 pilotů.
O monopostech Série F, tedy vozů z let 1977 až 1980 platí to stejné, co o sérii E: I tyto skvosty přijedou do Brna, i tyto skvosty ztělesňují to nejlepší, co F1 kdy nabídla. Rovnými 30 účastníky našlapaná třída čerpala v Monaku z věčné krásy Lotusů, Tyrrellů, Ferrari, Williamsů, Arrowsů, Ensignů a Copersucarů.
Třída vozů F1 z let 1973 až 1976 se letos představí i v Brně a do Monaka přilákala pestré pole 25 účastníků. Reprezentujíc snad nejlepší éru F1 se zde jako již před 50 lety znovu střetly McLareny, Lotusy, Tyrrelly, Ferrari, Heskethy, Shadowy, Loly, Penske a Ensigny. Co může chtít srdce příznivce skutečné F1 více?
Počínaje modernějšími a rychlejšími vozy F1 z let 1966-72 prodlužuje pořadatel délku závodu. V sérii D to je na 12 kol. Přihlásilo se zde sice jen 16 účastníků, mezi nimi ale několik velkých jmen.
Když se ve světě velkých cen nadobro prosadily vozy s motory za zády pilota, nastalo období 60. let a takzvaných „doutníků“. V Monaku se jich přihlásilo senzačních 36. Většina jich byla vybavena motory Climax a nejpočetněji zastoupeny byly značky britských „garažistů“ Cooper, Lotus a Brabham – prostě tak, jak tomu před 60 lety na Nürburgringu, v Monze, ve Spa a v Monaku skutečně bývalo.
Enzo Ferrari nenavštěvoval závody. Závodní víkendy trávil buď doma nebo v továrně, a o dění na trati jej informovali přes telefon. Po dekádě mimo trať se ale jednoho dne vrátil, aby sledoval testování svého oblíbeného pilota. Tím pilotem byl Gilles Villeneuve. V dnešním díle si připomeneme tohoto kanadského pilota, jehož život tragicky skončil během kvalifikace v belgickém Zolderu.
Prvního května 1994 před Velkou cenou San Marina položil Ayrton Senna do kokpitu svého vozu rakouskou vlajku, se kterou chtěl vlát při projíždění cílovou čárou. Chtěl tak učinit na počest Rolanda Ratzenbergera, který zemřel během kvalifikace. Ayrton Senna však šachovnicovou vlajku toho dne již neviděl. S dnešními bezpečnostními opatřeními by oba piloti nejspíše své nehody přežili. Pojďme si připomenout dvě smrti, které se udály během závodního víkendu v Imole roku 1994, a jaká bezpečnostní opatření následovala v letech po jejich smrti.
SvětFormule.cz