Jim Clark a jeho cesta za rekordními osmi grand slamy

Mnoho významných rekordů formule 1, které padly v její počátečním období, zůstává dosud nepřekonaných. Mezi ně patří i počin v dosažení nejdelší série dosažených grand slamů.

Ten si dodnes pro sebe uchovává Jim Clark, jenž tragicky skonal 7. dubna 1968 při závodě formule 2 na německém Hockenheimringu ve věku 32 let. Během své kariéry v F1 i po jejím příliš brzkém konci se však etabloval jako jeden z nejpůsobivějších jezdců v celé historii sportu.

Tuto poctu si zasloužil svou dominancí v závodech a nebývalou excelencí za volantem vozu formule 1. Jen v tříletém období, v němž si vybojoval své dva tituly mistra světa, si celkem osmkrát kompletně podmanil průběh velké ceny.

Níže představujeme ty závody, které dokončil s maximální možnou úspěšností a díky kterým se Jim Clark nevymazatelně zapsal do pomyslné síně slávy F1.

Velká cena Velké Británie 1962

Pátý závod sezóny 1962 se uskutečnil na britském okruhu Aintree, jenž se v době své přítomnosti v kalendáři F1 takřka pravidelně střídal se sesterskou tratí Silverstone. Pro Aintree to ovšem mělo být naposled, kdy se na něm měly prohánět vozy mistrovství světa.

Jim Clark opanoval tréninkovým jízdám, přičemž v kombinovaném žebříčku časů vévodil pole soupeřů minimálně o více než šest desetin sekundy. Jeho Lotusu 25 vyhovovala podoba místního okruhu, což se nemohlo posléze v závodě projevit jinak než neohroženou dominancí.

Clark udával tempo po celou dobu trvání velké ceny a vedl ji od startu do cíle, jehož dosáhl takřka 50 sekund rychleji než druhý John Surtees. Závod sice nijak diváky celkově nenadchl, předznamenal však začátek jedné velké rekordní série.

Velká cena Nizozemska 1963

V předchozím roce mu titul unikl, v sezóně 1963 si však Clark nemohl takřka vysnít jeho lepší průběh. Do nizozemského Zandvoortu vstupoval Brit s vítězstvím z předchozího závodu na svém kontě.

Ačkoliv se ještě mohlo zdát po jeho slabém osmém místě v Monaku, že je souboj o titul stále otevřený, Clark hodlal ukázat, že rok 1963 bude patřit jemu. Opět se mu podařilo získat pole position s náskokem šesti desetin a po startu kroužil po okruhu alespoň půl sekundy rychleji než konkurence.

V polovině závodu na 80 kol si tudíž držel úměrný náskok 20 sekund na zbytek pole. VC Nizozemska nakonec vyhrál s náskokem celého kola, jeho nejbližší soupeře totiž na trati potkaly různorodé problémy, které je zdržely.

Velká cena Francie 1963

Hned v následujícím závodě na francouzském okruhu Remeš zopakoval Clark téměř do puntíku vše, co dokázal předtím na Zandvoortu. V trénincích znovu s přehledem kraloval, čekala však na něj alespoň po startu odlišná výzva oproti tomu na utažené trati nedaleko přímořské pláže.

Předlouhé rovinky a minimum náročných zatáček nahrávaly na Remeši tuhým bojům ze slipstreamu podobně jako na Monze. Pro soupeře Clarka se tak nabízela velká šance vyvézt se po startu za ním a držet se co nejblíže za jeho zadními koly tak dlouho, jak jen to je možné.

Clark si však tohle vše uvědomoval a již na konci prvního kola uniknul na rozdíl více než tří sekund. Jeho náskok během závodu svižně vyrostl, což se mu muselo náramně hodit, když jej na trati potkaly náhlé problémy s motorem. Ty však přímo na místě zmírnil, a dosáhl tak jasného vítězství.

Velká cena Mexika 1963

Premiéra na okruhu Hermanos Rodríguez v hlavním městě země se vyznačovala třetím ziskem grand slamu pro Clarka v jedné sezóně. Vysoký počet táhlých, středně rychlých zatáček a vozy tehdejší doby sice zvýrazňoval rozdíly mezi jednotlivými jezdci a konstruktéry, stejně tak ale utvrzoval, kdo právě vévodil formuli 1 a jak daleko za dotyčným zaostává konkurence.

Clarkova extratřída tak mohla zářit ještě více než na mnohých jiných okruzích tehdejšího kalendáře. Již jistý mistr světa pro ročník 1963 vyškolil v trénincích své rivaly o více než 1,7 sekundy.

Jen Clark sám dokázal jak v trénincích, tak i v závodě obkroužit mexickou trať pravidelně pod dvě minuty, a to s přehledem. Jeho náskok tudíž v cíli činil více než minutu a půl na druhého Jacka Brabhama, přičemž třetí Ritchie Ginther mohl být rád, že od Clarka nedostal kolo.

Velká cena Velké Británie 1964

Pravděpodobně nejtěsnější a nejnapjatější zisk grand slamu pro Clarka přišel na okruhu Brands Hatch, v pátém závodě sezóny 1964 a vůbec prvním na této trati v dějinách F1. Úřadující šampion zdolal v kombinovaných časech z tréninků krajana Grahama Hilla o dvě desetiny.

Malé rozdíly mezi těmito dvěma jezdci panovaly i v samotné velké ceně. Clark sice po startu z pole position vedl, Hill však využil chyby do té doby druhého Dana Gurneyho, a mohl se tak rázem přilepit na záda Clarka.

První polovinu závodu dělila dvojici jen nanejvýš dvě sekundy. Až jezdci o kolo či více později hodili do jejich duelu vidle a rozkmitaly mezeru mezi nimi. Clark musel celý závod vnímat nedalekou hrozbu Hilla, nakonec se však nenechal rozhodit a zvítězil s rozdílem 2,8 sekundy.

Velká cena Jižní Afriky 1965

Tento závod na okruhu Kyalami by se mohl naprosto v pořádku přiřadit k příběhu sezóny předcházející. Samotná velká cena se konala 1. ledna s tréninkovými jízdami odježděnými ještě v předchozím kalendářním roce.

Týmy tak stihly nasadit jen ty vozy, se kterými jezdily v sezóně 1964. Ovšem možná jediný, kdo již stihl obrazně přeřadit na další stupeň pojmenovaný jako rok 1965 a zanechat za sebou ten minulý, byl Clark.

Stále jezdec Lotusu napařil v trénincích druhému na roštu takřka celou sekundu a během velké ceny nepustil nikoho jiného před sebe. Pro svůj šestý grand slam si dojel s náskokem bezmála půl minuty.

Velká cena Francie 1965

Sedmý grand slam na sedmém různém okruhu. Velká cena Francie 1965 se odjela na okruhu Clermont-Ferrand, jehož bývalá silniční podoba se točila okolo místního vyhaslého vulkánu.

Stejně jako v případě tehdy nového okruhu Hermanos Rodríguez v Mexiku se na okruhu Clermont-Ferrand jelo v ten rok úplně poprvé pod hlavičkou MS formule 1. A stejně jako v Mexiku kraloval na neznámé trati po celý víkend Clark.

Během velké ceny na trati, jež lemovaly stromy a jejíž zatáčky byly místy naprosto slepé, se mohl Clark soustředit jen výhradně na sebe a na občasné pomalejší jezdce, náhle rojících se z neviditelných zatáček. Clark vyhrál o 26 sekund, třetí ztratil více než dvě a půl minuty.

Velká cena Německa 1965

Na poslední grand slam své kariéry jezdce F1 dosáhl Clark na bájném okruhu Nürburgring, respektive na jeho severní smyčce. Po jeho dosažení si vedle vítězné trofeje vyzvednul i svůj druhý titul mistra světa.

Na více než 22 kilometrů dlouhém okruhu získal Clark pole position s relativně malým, přesto stále pohodlným náskokem 3,4 sekund. S koncem druhého kola závodu se ovšem druhý Graham Hill stále držel na dostřel.

Clark nakonec v druhé půli velké ceny ustřelil od Hilla na bezpečnější odstup, který v cíli činil necelých 16 sekund. Po dojezdu se mohl těšit z mnoha věcí, i z těch, o kterých ani vůbec nemohl tušit. Například z toho, že jeho rekord osmi kariérních grand slamů nikdo nepřekoná ani po více než 60 letech.