
Otec závodníka Julese Bianchiho popisuje každodenní mučení, které jeho rodina při čekání na zprávy o zdravotním stavu jejich syna zažívá. Optimismus je bohužel na ústupu.
Jules utrpěl vážná poranění hlavy při nehodě na japonské Suzuce v říjnu roku 2014, kdy se svým vozem Marussia vrazil do jeřábu, který právě odtahoval jiné auto. I nadále zůstává v kómatu, statistiky ale nejsou vůbec povzbuzující. Při takovém poranění mozku se 90 % zraněných již neprobudí.
V rozhovoru pro Franceinfo.fr otec závodníka Philippe připouští, že čekání na zprávy o zdravotním stavu jejich syna jsou každodenním mučením. „Je to nesnesitelné. Pro mě osobně je to horší, než kdyby při nehodě zemřel, vzhledem k tomu, že v současné situaci mu nemáme jak pomoci,“ přiznává otec pilota.
„Obecně platí, že do šesti měsíců od nehody musí být zaznamenán výraznější pokrok. Je to devět měsíců, Jules se stále neprobral a nedočkali jsme se ani žádného velkého pokroku. Jak čas plyne, jsem stále méně optimistický. Dva až tři měsíce po nehodě jsem to viděl jinak, protože byla mnohem větší šance na jeho uzdravení,“ přiznává Philippe.
„Je těžké každé ráno vstávat a nevědět, jestli váš syn ještě vůbec bude žít. Tohle zažíváme každý den. V určitém okamžiku musíte být nohama na zemi a uvědomit si, jak vážná situace je.“
Otec pilota také prozradil, že se svým synem už dříve diskutoval o tom, jak náročné by pro něj bylo žít s postižením. „Pokud by měl žít s výrazným zdravotním postižením, bylo by to pro něj neskutečně těžké. Řekl nám, že pokud by jednou měl nehodu podobnou té Michaela Schumachera a měl mít třeba jen malý handicap, který by mu bránil závodit, bylo by pro něj neskutečně těžké s tím žít. Závodění totiž bylo celý jeho život,“ dodal.