
Ještě před tím, než získal Stoffel Vandoorne angažmá u McLarenu, šéf Mercedesu Toto Wolff řekl: „Když by byli v McLarenu tak praštění a Stoffela nevzali, tak pro něj najdu místo já.“ Stáj z Wokingu si byla však vědoma Belgičanova obrovského talentu a rozhodla se jej posadit v letošní sezóně do kokpitu vedle Fernanda Alonsa. Jenže po pár závodech, ve kterých byl Stoffel poměrně nevýrazný, byli mnozí skeptičtí, zda si sedačku vůbec zasloužil…
Vandoorne neměl vůbec jednoduchý start své kariéry ve Formuli 1, neboť přišel do stáje, která se měla – a stále má – velké problémy s poruchovostí pohonné jednotky od Hodny a navíc mu situaci nezlehčoval ani fakt, že na druhé straně garáže stál dvojnásobný mistr světa Fernando Alonso.
Bojovat o vítězství? Na to zapomeň, budeš rád za body…
Kromě japonského agregátu a jeho silného týmového kolegy byl problém také v tom, že z počátku pokulhávala spolupráce s týmem na odstranění problémů, které pak vedli k tomu, že strávil více času v boxech než na trati. „Je to moje první sezóna ve Formuli 1, proto nebylo vždy lehké se s potížemi vypořádat. Také s ohledem na to, jak předám informace inženýrům, aby pochopili, co od auta chci,“ prozrazuje Vandoorne. „Proto to na začátku trvalo déle. Ale teď už žádné problémy nejsou. Myslím, že jsem poměrně konkurenceschopný. Je skvělé, že se všechna ta práce s týmem ve fabrice a na trati vyplatila a udělali jsme krok vpřed. Myslím, že tam je ještě do budoucnosti dostatek potencionálu.“
Vandoorne po vstupu do královny motorismu musel spolknout hořkou pilulku, protože najednou nebojoval o umístění na stupínku nejvyšším, ale bojoval o to, aby se vůbec dostal do nejlepší desítky.
„Na začátku sezóny to bylo těžší než teď. Jak už jsi řekl: člověk si zvykne v každé sérii bojovat o vítězství, když odvádí dobrou práci a nedělá chyby. Tento rok jsem poprvé v situaci, kdy přijedu na závod a vím, že samotná šance na body je opravdu malá. Zpočátku to bylo těžké, ale koneckonců… člověk se učí různé věci, soustředí se během víkendu na něco jiného.“
Auto na míru jezdeckému stylu
V posledních závodech už se však forma zlepšila a dokonce už Alonsa jednou v kvalifikaci porazil. Může za zlepšení jiný jezdecký styl?
„Samozřejmě, že můj jezdecký styl je jiný než Fernandův a také jiný než byl minulý rok ten Jensonův. Pro tým také bylo nové s tím pracovat. Myslím, že jsme museli oboustranně od něčeho upustit. Já přizpůsobil můj jezdecký styl, ale tým rovněž auto přizpůsobil mému stylu. Teď je to přirozenější,“ vysvětluje Vandoorne.
O Alonsovi je obecně známo, že je agresivním jezdcem, kdežto Button byl ke svému vozu jemnější. Vandoorne klade důraz hlavně na brzdy: „Chci mít při brzdění důvěru v auto. Pokaždé brzdím poměrně pozdě, poměrně hluboko v zatáčce. A když něco nesedí správně, tak se to v následujících zatáčkách zesumarizuje, což vám vadí. To jsme vyřešili a v posledních závodech to bylo velmi pozitivní.“
Vandoorne spolu s týmem totiž přišel na to, v čem byl zakopaný pes. Celý problém spočíval v tom, že jednoduše nedokázal najet do zatáčky, aniž by neztratil nějaký čas. To se však díky tomu, že mu další vývoj byl uzpůsoben na míru, zlepšilo. Krok vpřed udělali nejen v oblasti čisté rychlosti, ale také způsobu přípravy na závodní víkend.
„Cítím se lépe, protože vím, co od auta potřebuji. V tomto směru se práce s inženýry masivně zlepšila. Když teď něco v datech spatří, tak vědí, jak reagovat,“ pochvaluje si pětadvacetiletý závodník.
Z hrdiny nulou?
Byť se o nováčcích se říká, že potřebují čas, než se pořádně v týmu adaptují, tak Vandoorne vloni ukázal přesný opak, když při svém debutu v Bahrajnu (tehdy zaskakoval za zraněného Alonsa) dokázal získat jeden mistrovský bod. Proto od něj měli všichni vysoká očekávání, jenže historie se neopakovala…
„Letošní auta jsou trochu citlivější, co se nastavení týká, ale také pokud jde o chování pneumatik, jak je dostat do správného okna. To nebylo na začátku sezóny jednoduché pro nikoho. Stále jsou závody, ve kterých je těžké pneumatiky do něj dostat,“ porovnává loňské monoposty s letošními.
Kdo z koho: Vandoorne vs Alonso
Ačkoliv je Alonso tím, který má v týmu stále na vrch, tak mu pomalu ale jistě začíná Stoffel šlapat na paty. To, že je Španěl tahounem dokazoval fakt, že zpočátku dostával aktualizace mnohem dříve než jeho parťák. Ovšem podle Vandoornových slov to kýžené ovoce nakonec nepřineslo, neboť je neustále doprovázely technické problémy.
„Vůbec ne,“ reaguje na otázku, zda o sobě někdy pochyboval. „Vím, že na papíře vypadala ztráta na Fernanda, že je poměrně velká, ve skutečnosti to tak ale nikdy nebylo. Mohly za to důvody, která sám nedokážu vysvětlit. Ale věděl jsem, že až to jakž takž bude fungovat, nebudu se muset za Fernanda schovávat.“
Zároveň si uvědomuje, že i když se za něj nemusí schovávat, tak stojí proti jednomu z nejzkušenějších pilotů na současném startovním poli. „Teď mám vedle sebe extrémně silného jezdce. Je to velká výzva a myslím si, že se na sebe tlačíme oboustranně. To se odráží na výsledcích. Auto nefunguje, jak by mělo. Mít dva silné jezdce v jednom týmu je výhoda,“ hodnotí Vandoorne v rozhovoru s německým portálem Motorsport-Magazin.com.
Sebedůvěru jsem nikdy neztratil
Když Kevin Magnussen ještě reprezentoval barvy McLarenu, tak se nechal slyšet, že v týmu pocit sebedůvěry nikdy nezískal. A jak to má mladík z belgického Kortrijku?
„Nikdy jsem nepřestal věřit a také jsem si nikdy nedělal starosti, protože mě na začátku sezóny v těžkých chvílích extrémně podporoval,“ vzpomíná Vandoorne a zároveň zdůrazňuje, že za jeho úspěchy může částečně také právě McLaren: „Tým znám už roky, od časů v juniorských sériích. Mají extrémní podíl na mých úspěších. Není to tak, že by mě na základě jednoho špatného závodu okamžitě odkopli. Spíše naopak. Dali do toho ještě víc, aby dostali problémy pod kontrolu a pochopili, co od sebe chtějí. Byla to velmi komfortní situace. Nikdy jsem nepochyboval. Jsem opravdu šťastný, jak se s tím vypořádáváme.“