Rozhovor s Mikou Häkkinenem

Mělo vaše dětství vliv na vaší pracovní morálku a vztah k financím?

Mika Häkkinen: „Spousta věcí, na které jsem coby dítě přišel, jsem v životě také potřeboval a věděl jsem, jak se s nimi vypořádat. Měl jsem milující rodiče – můj otec Harri působil krátký čas v rádiu, ale povoláním byl taxikář, moje matka byla sekretářkou. Pracovali velmi tvrdě, protože chtěli mě a mé sestře Nině vytvořit co nejlepší podmínky do našeho života.

Za slušné výsledky ve škole jsme byli odměňováni zvýšeným kapesným, stejně tak i za uklizený pokoj a pomoc v domácnosti. Snažili se nám vštípit, že bez tvrdé práce to v životě daleko nedotáhneme. Věděl jsem, že motokáry jsou neuvěřitelně finančně náročným koníčkem, proto jsem byl své rodině velmi vděčný, že mi tuto příležitost dala a dopřála mi to.“

Měl jste někdy v životě obavy, jak s penězi vyjít?

MH: „Ne, protože já nejsem pesimistický člověk, to totiž nikomu nikdy nepomůže. Ať už to bylo v časech, kdy jsem závodil na motokárách, nebo v roce 1991, kdy jsem vstupoval do Formule 1, vždy jsem se soustředil jen na vlastní práci, protože bez tvrdé práce a tréninku bych se opravdu nikdy nikam nedostal. Dokud jsem si mohl dovolit závodit a jíst dobré jídlo, byl jsem se svým životem spokojený.“

Utrácíte hodně, nebo raději šetříte?

MH: „S nakládáním se svými finančními prostředky jsem rozhodně opatrný. Nesmíte vždy myslet na přítomnost, je důležité myslet do budoucna. Je mi dvaačtyřicet, doufám že mám před sebou ještě pěknou řádku let, proto je velmi důležité si své kroky naplánovat.

Život je bohužel čím dál dražší, nikdy vám nikdo nic nedá zadarmo a to je velmi důležité si pamatovat. Pokud ovšem člověk poctivě pracuje, neutrácí za blbosti a nakládá se svými penězi zodpovědně, nemůže se z ničeho nic dostat do problémů.“

Jakou nejtvrdší lekci jste ohledně financí zažil?

MH: „Nemusí to být zrovna špatné lekce, která vás přinutí dávat si na své finanční prostředky pozor. Měl jsem tu čest poznat Formuli 1 z obou stran, coby závodník i jako úplně obyčejný člověk v paddocku. Je zajímavé sledovat, jak lidé jiných národností pracují naprosto odlišně.

Každý si myslí, že Formule 1 je jen jeden velký cirkus, který přijede do země, kde se odjede Velká cena a opět odjede. Je to ale úplně o něčem jiném, měl jsem tu čest poznat Formuli 1 z obou stran, viděl jsem jak většina mechaniků musí tvrdě pracovat, jsou vzhůru i několik desítek hodin a přitom jejich práce nemusí být vždy dostatečně odměněna. To mi asi nejvíce otevřelo oči.“

Je něco, o čem v rámci peněz nerad mluvíte?

MH: „Celkově o penězích nerad mluvím, vlastně nechápu, proč vůbec dělám tento rozhovor! Ale samozřejmě, peníze jsou součástí každého z nás. V životě musíte poznat přátelé, kterým můžete věřit, kteří vám pomohou, pokud se dostanete do problémů. Pokud si svůj život dokážete dobře zorganizovat, máte z poloviny zajištěno, že vás problémy nepotkají.

Ačkoli je můj zájem ohledně finančních trhů velký, není to zrovna můj šálek čaje, takže mám své poradce, kteří mi dokážou poradit, jaká investice je výhodná. Při každé investici musíte počítat s určitým rizikem. Vždy se může stát, že se něco pokazí či nevyjde. Snažím se činit moudrá rozhodnutí, tak abych chod mé rodiny nijak nepoškodil.“¨

Jak často se stýkáte se svými poradci?

MH: „Snažím se být informován co nejvíce to jen jde, ale z důvodu častého cestování to opravdu nemůže být každý týden. Vím, že pokud něco potřebuji, mohu někoho z týmu kontaktovat čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. Za to jsem všem mým poradcům a obchodníkům vděčný.“

Jaké bylo vaše nejlepší obchodní rozhodnutí?

MH: „Zakládám si na tom, že pokud investujete do správných lidí, máte zpětnou vazbu zaručenou. Většina lidí může říci, že mým nejlepším rozhodnutím byl konec mé závodní kariéry, který jsem oznámil v listopadu 2007. I taková rozhodnutí jsem konzultoval se svými poradci, ovšem ne s bankovními manažéry, protože ti myslí v první řadě na sebe, než-li na výnosy svého zaměstnavatele.“

A jaké bylo to vůbec nejhorší?

MH: „Zažil jsem hodně málo věcí, u kterých bych litoval, že jsem do nich investoval, ale každá chyba vás více naučí. Věřím, že čím jsem starší, tím jsem také moudřejší a tudíž dělám i méně chyb. Celkově jsem se vždy snažil pomáhat přátelům kterým se nedařilo. Jednou jsem takhle půjčil značný finanční obnos příteli, který potřeboval vstupní kapitál do svého podnikání, ale peníze jsem již nikdy neviděl. To mě naučilo, že při nakládání s financemi se musím rozhodovat hlavou, nikoli srdcem.“

Jaký je váš nejcennější majetek?

MH: „Není to nic vyloženě cenného, ale pro mne to má hodnotu obrovskou. Jedná se o mé trofeje, které jsem nasbíral za svou závodní kariéru. Ačkoli jsem nemalou část ztratil při požáru mého domu před dvěma lety, i tak jich stále mám velkou řádku. Navíc všechny mé poháry z motokár mám stále, protože jsou u mých rodičů. Není jich rovna málo, protože jsem motokáry řídil až do roku 1986.

Moji rodiče se v průběhu svého života museli neuvěřitelně obětovat, abychom já i Nina měli skvělý život. Je hezké, že si některé chvilky z dětství můžete díky těmto pohárům připomenout.“

Jak nejraději platíte? Hotově, kreditní kartou nebo šekem?

MH: „Velmi často používám kreditní kartu. Je to přehledné a mohu si tak kdykoli zkontrolovat mé výdaje.“

Jak vnímáte internetové bankovnictví?

MH: „Není to pro mne tolik pohodlné.“

Jak máte sestavené priority pro příštích pět let?

MH: „Především si dávám velký pozor, aby můj základní kapitál nebyl v ohrožení, kontroluji, že se mi moje investice vyplácí a že mě dokážou do dalších let zajistit. Motorsport rozhodně do budoucna opustit nehodlám, mám některé vybrané subjekty, se kterými již delší dobu spolupracuji a jsem s tímto partnerstvím velmi spokojený.

Nejdůležitějším faktorem v mém životě je ale má rodina (česká přítelkyně finského pilota porodila 30. listopadu holčičku – pozn. red.), takže část peněz jsem samozřejmě dal stranou pro ně. Můj desetiletý syn Hugo začal asi před rokem se závoděním na motokárách a je do toho opravdu velmi zapálený, aniž bych jej do toho tlačil.

Závodit na vrcholové úrovni je v poslední době neuvěřitelně těžké, zda-li nemáte dostatečný finanční základ. Proto si dává každá stáj pozor na to, kterému pilotovi dá důvěru.“