Rozhovor s Karolínou Bulisovou a Števem Eiselem

Karolína Bulisová

Vloni jste do komentování naskočila v polovině sezóny. Vnímáte s příchodem té letošní nějaký rozdíl, co se týče přípravy?

„Jo i ne zároveň. Vloni, i díky tomu jakou podporu mám od Števa a Pepy, to pro mě bylo v pohodě. Bylo to mnohem víc v pohodě, než jsem očekávala. Letos je to samozřejmě jiné i tím, že sezónu začínáme v Austrálií a už i trochu vím na co se mám připravit. Už to není úplně takové hození do vody. Ale letos se víc těším a už do toho jdu s trošku menším stresem.“

Jak se těšíte na závodní víkendy, na kterých budete přítomna? V čem se liší Vaše příprava oproti tomu, když vysíláte ze studia v Praze?

„Je to náročnější, protože když jsme tady v Praze, tak já nejsem u tréninků, kvalifikací, ale vlastně chodím do studia jenom na neděli. Když jsme na okruhu, tak už od čtvrtka natáčíme a připravujeme předzávodní studio. Je to náročné, i protože se moc nevyspíte. Pořád tam je co dělat, jelikož tam máte přesně dané časy, kdy natáčet můžeme a kdy natáčet nesmíte. Na druhou stranu jsem hodně vděčná za to, že to můžeme dělat, protože v paddocku zase nasajete atmosféru úplně jinak. Dám za příklad třeba loňské Baku, kdy to byl takový vrcholek papaya rules – mohla jsem tam po kvalifikaci sledovat tu atmosféru mezi Landem Norrisem a Oscarem Piastrim. To prostě ze studia nenasajete, takové ty mikro příběhy, které se tam odehrávají.“

Máte nějaký vysněný okruh, na který byste chtěla jet?

„Bylo to pro mě Las Vegas. Chtěla jsem vidět, jak to zapadá dohromady, a to se mi splnilo. Vloni jsem bohužel nebyla s týmem v Monaku, a to by podle mě chtěl vidět každý fanoušek formule 1, jak to v Monaku probíhá. Kdybych měla říct nějaký jiný, řekněme normálnější okruh, než je Monako, tak je to pro mě Silverstone.“

Pokud byste ztroskotala na pustém ostrově se dvěma piloty formule 1, ať už současnými či bývalými, koho byste si vybrala?

„První asi nepřekvapí, vybrala bych si Charlese Leclerca. Důvod není žádný hluboký a druhý, to by byl potřeba někdo zase trochu zručnější, protože Charles není úplně nejpraktičtější člověk do života z toho, co jsem tak navnímala ze sítí. Já bych si asi vybrala Nica Hülkenberga, protože on má takovou osobnost, podle mě je s ním sranda a zároveň si myslím, že je schopen zvládnout i náročné situace, takže bych vzala jeho.“

Števo Eisele

Co bude pro tebe v letošní sezóně tou největší výzvou v rámci komentování?

„Dobrá otázka. Má dvě roviny – první je ta sportovní, a ta, kterou milujeme, bude o odstřižení všech emocí, které nám tato sezóna, předpokládám, přinese. Protože ta loňská ochutnávka – já tomu říkám ochutnávka – to bylo husté. Mít čtyři top týmy v boji o vítězství je věc, o které je snili roky a teď, kdy se k tomu ještě přidá Lewis Hamilton ve Ferrari, ale i Antonelli v Mercedesu, ti dva dravci v McLarenu, to bude podle mě velké. Druhá velká výzva je, taková interní věc, kterou vlastně pocítil celý náš tým minulý rok, například na tom výjezdu ve Vegas, jak energicky náročné je, splnit všechny ty naše ambiciózní cíle a přinášet stále fanouškům více a více i z toho zákulisního obsahu. A po Abú Zabí jsme spolu seděli a říkáme si: ‚fuu, to byl mazec‘, že máme tak dvě procenta baterky, což není stížnost, nic z toho není stížnost a diváka to nemá vůbec co zajímat, že někdo je nemocný nebo cokoliv podobně. Ne, my jsme profíci, ale jen odpovídám na otázku, co je tou největší výzvou. Takže neuvěřitelně obdivujeme všechny mechaniky a inženýry, jak to zvládají, tu cestu okolo světa a přes různá časová pásma, 24 velkých cen. Naší interní výzvou, už jen vycestovat do Austrálie s desetihodinovým posunem bude pecka, mně se o tom už dva týdny zdá. Už vstáváme dříve, abychom se naladili a už máme přibalené zásoby melatoninu. Naší největší výzvou je přinést víc zážitků fanouškům. To je asi taková třetí rovina toho celého a neustále, protože New York a F1 nikdy nespí, hledat nové možnosti, nové zážitky, které můžeme procítit společně s fanoušky.“

Zmínil si Lewise Hamiltona a Ferrari. Co takhle Carlos Sainz a Williams? V předsezónních testech byl nejlepší. Co si o tom myslíš?

„Je to poměrně překvapující, v jakém pozitivním světle se Williams ukazuje, ačkoliv tuto sezónu beru jako přechodovou. Bylo straně silné poslouchat ve Williamsu – oni velmi stáli o Sainze, on odmítl 20 miliónů od Audi. To není málo peněz a šel do Williamsu a přinesl obrovské množství know-how. Nejen z Ferrari ale i konec konců z McLarenu, takže Carlos Sainz je obrovským přínosem. Já mu velmi přeju, aby urval nějaké pódium, a to by byl krásný příběh. Je sice teď ambasadorem L’Oréalu, komerčně mu to jde, ale Carlos Sainz už není úplně nejmladší. Měl trošku smůlu, byl v nesprávný čas na nesprávném místě a věřím tomu, že tak ikonická značka jako Williams, mimochodem druhý nejúspěšnější tým v celé historii, co se týká konstruktérských titulů, se vrátí minimálně do vedení druhé ligy a bude okousávat ty čtyři top týmy.“

Na jaký závod nebo závodní víkend se kromě Austrálie těšíš nejvíc?

„Pro mě je svátkem každá velká cena. Já vím, že to je klišé. Na venek je jasné, že když vidím rozpis vysílání Číny a Japonska a podívám se na ty časy, tak nejdřív protočím oči, ale pak u mě zvítězí takové, že no moment, ale ty tréninky, tak to budou sledovat jen ti největší srdcaři a ti si zase zaslouží něco extra. Takže neexistuje, že bych něco odflákl nebo že teďka to nebude tak poutavé, vážně pro mě je ten ultimátní cíl, snažit se zprostředkovat ty nejlepší zážitky, protože my jsme jen zprostředkovatelé toho hlavního, hvězdy jsou samotní piloti a strašně mě baví ty autentické emoce, ten humor, který podle mě k tomu patří, a i když samozřejmě sport a ten souboj se stopkami je absolutní základ. A ta nepředvídatelnost. Já jsem přežil dominanci, Schumachera jako divák, Vettela, jsem už zažil jako komentátor, a potom sedm let dominanci Mercedesu, a to se komentovalo velmi těžce, takže současná éra je doslova požehnáním.“