Pohlednice z historie: 1960 Brabham obhájil titul

Jack Brabham po zisku titulu mistra světa i v této sezóně pokračoval ve spolupráci s týmem Cooper a s kolegou Brucem McLarenem utvořili silnou dvojici. Rob Walker, majitel soukromého týmu, i pro tuto sezónu poskytl vůz Stirlingu Mossovi. U Ferrari zůstali Phil Hill a Wolfgang von Trips, zatímco Dan Gurney přestoupil k týmu BRM a stal se kolegou Grahama Hilla a Jo Bonniera. Stáj Lotus vsadila, kromě Innese Irelanda, na nováčka Jima Clarka. S Lotusem si svou premiéru ve Formuli 1 odbyl motocyklový šampion John Surtees. Ani této sezóně se nevyhnuly tragické události. Velká cena Belgie na okruhu ve Spa-Francorchamps se stala jednou z nejčernějších v historii. V trénincích těžce havarovali Mike Taylor a Stirling Moss a v samotném závodě se smrtelně zranili Chris Bristow a Alan Stacey.

Týmy i v tomto roce mohly použít motory buď o objemu 750cc s kompresorem, a nebo 2500cc bez kompresoru. Délka závodů byla maximálně 300 km, a nebo 2 hodiny.

V roce 1960 se jelo 9 Velkých cen a 500 mil Indianapolis. Bodováno bylo 6 nejrychlejších jezdců v závodě systémem 8, 6, 4, 3, 2, 1 bod. Do šampionátu se započítalo pouze 6 nejlepších výsledků ze všech 10 závodů. V Poháru konstruktérů probíhalo bodování stejným způsobem jako u šampionátu jezdců, a to systémem 8, 6, 4, 3, 2, 1 bod. Také bylo započítáno 6 nejlepších výsledků a z každého závodu se započítal výsledek pouze jednoho vozu týmu, to byl ten, který se umístil nejlépe. Do Poháru konstruktérů nebyly zařazeny vozy, které startovaly v závodě 500 mil Indianapolis.

Kalendář sezóny 1960

První Velká cena sezóny se opět jela na začátku ledna v argentinském Buenos Aires. Stirling Moss s Cooperem vybojoval Pole Position a v první řadě ho doplnili Innes Ireland s Lotusem a Graham Hill s BRM. Moss špatně odstartoval a do čela se dostal Ireland. Letní počasí, které tou dobou panovalo v Argentině, bylo tak nesnesitelné, že z naprostého vyčerpání museli odstoupit tři jezdci. Jo Bonnier také kvůli vedru musel zastavit v boxech, po krátkém odpočinku pokračoval, ale na body již nedosáhl. Závod vyhrál Bruce McLaren s vozem Cooper, druhý skončil překvapivě Cliff Allison s Ferrari a třetí skončili Maurice Trintignant a Stirling Moss s vozem Cooper. Moss v závodě odstavil svůj vůz ve 40. kole pro technickou poruchu, ale nevydržel dlouho nečinně stát, a když přijel vyčerpaný Trintignant převzal od něj vůz a dojel do cíle. Pravidla ale již nedovolovala střídání jezdců a proto ani Moss, ani Trintignant body za třetí místo nedostali.

Na konci května se konala Velká cena Monaka, která se jako vždy jela v ulicích Monte Carla. Pole Position opět vybojoval Stirling Moss, ale tentokrát Rob Walker, majitel týmu, věděl, že Cooper, se kterým jel Moss v Argentině, nebude pro Monako nejlepší, a rozhodl se zakoupit Lotus s označením 18. Deštivý závod nebyl vůbec jednoduchý. Jack Brabham nezvládl svůj Cooper a udělal hodiny, horliví pořadatelé ho proti pravidlům roztlačili. Brabham pokračoval dál v závodě a probojoval se až do čela. Za přijetí cizí pomoci byl ale diskvalifikovaný. Další smolař byl Innes Ireland, když jeho Lotus vypověděl službu. Ireland se nechtěl jen tak vzdát, a tak začal svůj vůz tlačit od Casina až do boxů, kde vyčerpáním padl a doktoři ho museli ošetřit. Sedmnáct kol před cílem vypověděl službu vůz BRM Jo Bonnierovi. Stirling Moss s Lotusem dokázal zvítězit a bylo to první vítězství pro vůz Lotus. Paradoxem ovšem je, že tento Lotus patřil soukromému týmu Roba Walkera, a ne továrnímu týmu Colina Chapmana. Druhý skončil Bruce McLaren s Cooperem a třetí byl Phil Hill s Ferrari.

Již o den později se jel závod 500 mil Indianapolis. Byl to poslední závod 500 mil Indianapolis zařazený do kalendáře Formule 1. Tradičně v něm startovali pouze američtí jezdci a vítězem závodu se stal Jim Rathmann s vozem Watson.

Další v pořadí byla Velká cena Nizozemska na okruhu Zandvoort. Do závodu nejlépe odstartoval Jack Brabham, následován Mossem a Irelandem. Na pátém místě jedoucí Dan Gurney s BRM ztratil v 11. kole při brždění do vlásenky vládu nad svým vozem a vyletěl z trati. Naneštěstí přesně do místa, kde stáli diváci, kteří zde neměli co dělat. Jeden z diváků za to zaplatil životem. Dan Gurney zůstal po hrůzostrašné nehodě nezraněn. V 17. kole Brabhamův Cooper utrhl kousek chodníku, o který si prorazil pneumatiku Stirling Moss, a musel zajet do boxů vyměnit poškozenou pneumatiku, čímž ztratil jedno kolo a propadl se na dvanácté místo. Po výjezdu z boxů nasadil šílené tempo a předjížděl jednoho jezdce za druhým. Dokonce předjel i vítězného Barbhama, čímž smazal ztrátu jednoho kola. V cíli skončil nakonec čtvrtý a někteří účastníci závodu označili jeho výkon za nadlidský. Na třetím místě skončil Graham Hill s BRM, na druhém Innes Ireland s Lotusem a vítězství vybojoval Jack Brabham s Cooperem.

Následovala Velká cena Belgie, jedna z nejčernějších Velkých cen v historii Formule 1. Tato Velká cena se konala na okruhu Spa-Francorchamps. Na začátku pátečního tréninku těžce havaroval Stirling Moss. Při rychlosti přes 200 km/h se mu ulomilo zadní kolo, Stirlingův neovladatelný Lotus vylétl mimo vozovku a kutálel se daleko od trati. Moss byl z vozu katapultován a skončil se zlomeninami obou nohou a nosu. V dalším tréninku havaroval Mike Taylor. U jeho Lotusu se zlomila tyč řízení a Taylor také vyletěl z tratě, kde narazil do několika stromů. Utrpěl mnohočetná zranění, která sice přežil, ale znamenalo to konec jeho závodní kariéry. Kvalifikaci nejlépe zvládl Jack Brabham, kterého v první řadě na startu doplnili Tony Brooks a Phil Hill. Brabham nejlépe odstartoval a ujal se vedení v závodě. V 19. kole bojoval Chris Bristow s Willy Mairessem o šesté místo, Bristow ztratil vládu nad svým Cooperem a i s vozem se začal kutálet po trati. Dvaadvacetiletý mladík Chris Bristow zůstal ležet mrtvý přímo na trati, odkud ho odnesli pořadatelé těsně před přijíždějícím Jimem Clarkem, který se k nehodě dostal jako první. Tím ale tato tragická Velká cena ještě neskončila. Ve 25. kole měl nehodu Alan Stacey. Tento šestadvacetiletý jezdec projížděl zatáčku Masta, když se obličejem srazil s prolétajícím ptákem. Neovladatelný vůz vyletěl z trati a v poli, kde se zastavil, začal hořet. Stacey byl na místě mrtev. Tento tragický závod vyhrál Jack Brabham, který vedl od startu až do cíle. Druhý skončil Bruce McLaren a třetí Olivier Gendebien, všichni s vozy Cooper. Podle principu ujeté vzádelnosti by byl na třetím místě klasifikován Graham Hill, ale protože odpadl pro poruchu motoru a neprojel cílovou páskou, je ve výsledkové listině uveden až na sedmém místě.

Tři týdny po tragické Velké ceně Belgie se jela Velká cena Francie na okruhu Reims. Stejně jako v minulém závodě se na Pole Position postavil Jack Brabham s vozem Cooper. Vedle něho stál Phil Hill s Ferrari a Graham Hill s BRM. Graham Hill ovšem na startu zaspal a ve snaze uhnout ostatním jezdcům zkřížil dráhu Trintignantovi, který do něj narazil, takže pro oba závod skončil. Podobně dopadli Tony Brooks a Lucien Bianchi, ale ti měli větší štěstí a v závodě mohli pokračovat. O první místo dlouho bojovali Jack Brabham s Philem Hillem, ale v 19. kole musel Hill pro problémy s převodovkou vzdát a Brabham si tak dojel pro další vítězství v závodě. Druhý skončil Olivier Gendebien a třetí Bruce McLaren, všichni s vozy Cooper.

Velká cena Velké Británie se jela na okruhu Silverstone. Start do závodu odmával zraněný Stirling Moss a jako první vyrazil Jack Brabham, zatímco z druhého místa velice špatně odstartoval Graham Hill a propadl se až na dvaadvacáté místo. Jenže se před domácím publikem nechtěl smířit se špatným umístěním a svou stíhací jízdou předjížděl jednoho jezdce za druhým. Zhruba v polovině závodu již byl na druhém místě, první jedoucí Brabham očividně znervózněl a začal dělat drobné chybičky. K radosti diváků se Graham Hill dostal v 55. kole do čela závodu, jenže začal mít problémy s brzdami až nakonec v 72. kole vylétl z dráhy a v závodě již nemohl pokračovat. Pro další vítězství si dojel Jack Brabham s vozem Cooper. Senzační stříbrnou příčku získal ve svém druhém závodě John Surtees, kterého angažoval Colin Chapman do týmu Lotus, a třetí skončil Innes Ireland také s vozem Lotus.

Velký návrat slavil při Velké ceně Portugalska Stirling Moss v polovině srpna. Téměř dva měsíce po zranění v Belgii usedl do závodního vozu, aby se pokusil získat své další body. V kvalifikaci obsadil 4. místo. Pole Position získal John Surtees s Lotusem, vedle něho stál Dan Gurney s BRM a třetí byl Jack Brabham s Cooperem. Gurney se ujal vedení před Mossem a Surteesem, jenže v desátém kole mu začal unikat olej a ve 26. kole musel odstoupit. Stirling Moss začal mít problémy se svíčkami a musel zastavit na trati a propadl se na zadní příčky. Později byl diskvalifikovaný, protože chtěl nastartovat svůj vůz a pustil se z kopce, jenže proti směru jízdy, což je proti pravidlům. Phil Hill havaroval a John Surtees měl problémy s kluzkými pedály, na které vytékal uvnitř vozu unikající olej. Popáté v řadě zvítězil Jack Brabham s vozem Cooper a tímto vítězstvím si předčasně zajistil titul mistra světa. Druhý v závodě skončil Bruce McLaren s Cooperem a třetí byl Jim Clark s Lotusem.

Předposlední Velká cena se konala tradičně první záříjový víkend na italské Monze. Protože Ferrari v této sezóně nemělo slušné výsledky a pořadatelé se báli, aby přišlo dostatečné množství diváků, rozhodli se uspořádat závod na trati v kombinaci s klopenými zatáčkami, což se ale nelíbilo anglickým týmům, které měly křehká auta s nízko položenou podlahou. Jednání mezi těmito týmy a pořadateli nedospělo k dohodě, a tak BRM, Cooper a Lotus bojkotovaly Velkou cenu Itálie. Aby byl dostatek startujících, byly do závodu Formule 1 připuštěny také týmy Formule 2. První řadu obsadily rudé vozy Ferrari v pořadí od prvního Phil Hill, Richie Ginther a Willy Mairesse. Do cíle dojeli jezdci v přesně stejném pořadí, v němž vystartovali.

Poslední Velká cena se jela až 20. listopadu v USA na okruhu Riverside. Ferrari se už neobtěžovala poslat na poslední závod své vozy, a tak si Phil Hill zajistil vůz BRM a Wolfgang von Trips vůz Cooper. Již zcela uzdravený Stirling Moss zvítězil v kvalifikaci a postavil se na první místo startovního roštu. Vedle něj stáli Jack Brabham a Dan Gurney. Brabham odstartoval nejlépe, ale v pátém kole musel do boxů, protože mu z nádrže vytékal benzín a o horký motor se vzňal. Mechanici ho uhasili a Brabham pokračoval v závodě. Jenže o čtyři kola později musel opět zajet do boxů se stejným problémem. Svůj boj ale nevzdal a nakonec si dojel pro čtvrté místo. Zvítězil Stirling Moss s Lotusem, druhý skončil Jack Brabham s Cooperem a třetí Dan Gurney s BRM.

Jack Brabham dokázal jako třetí jezdec obhájit titul mistra světa a Cooper získal pohár kontruktérů. Tím se završil poslední rok s motory 2500cc a také se v rámci mistrovství světa Formule 1 jel naposledy závod 500 mil Indianapolis.

Na celkové pořadí šampionátu 1960 se můžete podívat v naší encyklopedii ZDE.

Shrnutí sezóny 1960

Předchozí díly tohoto seriálu naleznete ZDE.