Pohlednice z historie: 1960 Brabham obhájil titul

Pohlednice z historie: 1960 Brabham obhájil titul

Podruhé v řadě za sebou získal titul mistra světa Australan Jack Brabham a tým Cooper obhájil Pohár konstruktérů

Jack Brabham po zisku titulu mistra světa i v této sezóně pokračoval ve spolupráci s týmem Cooper a s kolegou Brucem McLarenem utvořili silnou dvojici. Rob Walker, majitel soukromého týmu, i pro tuto sezónu poskytl vůz Stirlingu Mossovi. U Ferrari zůstali Phil Hill a Wolfgang von Trips, zatímco Dan Gurney přestoupil k týmu BRM a stal se kolegou Grahama Hilla a Jo Bonniera. Stáj Lotus vsadila, kromě Innese Irelanda, na nováčka Jima Clarka. S Lotusem si svou premiéru ve Formuli 1 odbyl motocyklový šampion John Surtees. Ani této sezóně se nevyhnuly tragické události. Velká cena Belgie na okruhu ve Spa-Francorchamps se stala jednou z nejčernějších v historii. V trénincích těžce havarovali Mike Taylor a Stirling Moss a v samotném závodě se smrtelně zranili Chris Bristow a Alan Stacey.

Týmy i v tomto roce mohly použít motory buď o objemu 750cc s kompresorem, a nebo 2500cc bez kompresoru. Délka závodů byla maximálně 300 km, a nebo 2 hodiny.

V roce 1960 se jelo 9 Velkých cen a 500 mil Indianapolis. Bodováno bylo 6 nejrychlejších jezdců v závodě systémem 8, 6, 4, 3, 2, 1 bod. Do šampionátu se započítalo pouze 6 nejlepších výsledků ze všech 10 závodů. V Poháru konstruktérů probíhalo bodování stejným způsobem jako u šampionátu jezdců, a to systémem 8, 6, 4, 3, 2, 1 bod. Také bylo započítáno 6 nejlepších výsledků a z každého závodu se započítal výsledek pouze jednoho vozu týmu, to byl ten, který se umístil nejlépe. Do Poháru konstruktérů nebyly zařazeny vozy, které startovaly v závodě 500 mil Indianapolis.

Kalendář sezóny 1960

Datum Název   Okruh
7.2.1960 Velká cena Argentiny 1960 Buenos Aires
29.5.1960 Velká cena Monaka 1960 Monte Carlo
30.5.1960 Velká cena Indianapolis 500 1960 Indianapolis
6.6.1960 Velká cena Nizozemska 1960 Zandvoort
19.6.1960 Velká cena Belgie 1960 Spa-Francorchamps
3.7.1960 Velká cena Francie 1960 Reims
16.7.1960 Velká cena Velké Británie 1960 Silverstone
14.8.1960 Velká cena Portugalska 1960 Porto
4.9.1960 Velká cena Itálie 1960 Monza
20.11.1960 Velká cena Spojených států 1960 Riverside

 

První Velká cena sezóny se opět jela na začátku ledna v argentinském Buenos Aires. Stirling Moss s Cooperem vybojoval Pole Position a v první řadě ho doplnili Innes Ireland s Lotusem a Graham Hill s BRM. Moss špatně odstartoval a do čela se dostal Ireland. Letní počasí, které tou dobou panovalo v Argentině, bylo tak nesnesitelné, že z naprostého vyčerpání museli odstoupit tři jezdci. Jo Bonnier také kvůli vedru musel zastavit v boxech, po krátkém odpočinku pokračoval, ale na body již nedosáhl. Závod vyhrál Bruce McLaren s vozem Cooper, druhý skončil překvapivě Cliff Allison s Ferrari a třetí skončili Maurice Trintignant a Stirling Moss s vozem Cooper. Moss v závodě odstavil svůj vůz ve 40. kole pro technickou poruchu, ale nevydržel dlouho nečinně stát, a když přijel vyčerpaný Trintignant převzal od něj vůz a dojel do cíle. Pravidla ale již nedovolovala střídání jezdců a proto ani Moss, ani Trintignant body za třetí místo nedostali.

 

 

 

 

 

Na konci května se konala Velká cena Monaka, která se jako vždy jela v ulicích Monte Carla. Pole Position opět vybojoval Stirling Moss, ale tentokrát Rob Walker, majitel týmu, věděl, že Cooper, se kterým jel Moss v Argentině, nebude pro Monako nejlepší, a rozhodl se zakoupit Lotus s označením 18. Deštivý závod nebyl vůbec jednoduchý. Jack Brabham nezvládl svůj Cooper a udělal hodiny, horliví pořadatelé ho proti pravidlům roztlačili. Brabham pokračoval dál v závodě a probojoval se až do čela. Za přijetí cizí pomoci byl ale diskvalifikovaný. Další smolař byl Innes Ireland, když jeho Lotus vypověděl službu. Ireland se nechtěl jen tak vzdát, a tak začal svůj vůz tlačit od Casina až do boxů, kde vyčerpáním padl a doktoři ho museli ošetřit. Sedmnáct kol před cílem vypověděl službu vůz BRM Jo Bonnierovi. Stirling Moss s Lotusem dokázal zvítězit a bylo to první vítězství pro vůz Lotus. Paradoxem ovšem je, že tento Lotus patřil soukromému týmu Roba Walkera, a ne továrnímu týmu Colina Chapmana. Druhý skončil Bruce McLaren s Cooperem a třetí byl Phil Hill s Ferrari.

 

 

 

 

 

Již o den později se jel závod 500 mil Indianapolis. Byl to poslední závod 500 mil Indianapolis zařazený do kalendáře Formule 1. Tradičně v něm startovali pouze američtí jezdci a vítězem závodu se stal Jim Rathmann s vozem Watson.

Další v pořadí byla Velká cena Nizozemska na okruhu Zandvoort. Do závodu nejlépe odstartoval Jack Brabham, následován Mossem a Irelandem. Na pátém místě jedoucí Dan Gurney s BRM ztratil v 11. kole při brždění do vlásenky vládu nad svým vozem a vyletěl z trati. Naneštěstí přesně do místa, kde stáli diváci, kteří zde neměli co dělat. Jeden z diváků za to zaplatil životem. Dan Gurney zůstal po hrůzostrašné nehodě nezraněn. V 17. kole Brabhamův Cooper utrhl kousek chodníku, o který si prorazil pneumatiku Stirling Moss, a musel zajet do boxů vyměnit poškozenou pneumatiku, čímž ztratil jedno kolo a propadl se na dvanácté místo. Po výjezdu z boxů nasadil šílené tempo a předjížděl jednoho jezdce za druhým. Dokonce předjel i vítězného Barbhama, čímž smazal ztrátu jednoho kola. V cíli skončil nakonec čtvrtý a někteří účastníci závodu označili jeho výkon za nadlidský. Na třetím místě skončil Graham Hill s BRM, na druhém Innes Ireland s Lotusem a vítězství vybojoval Jack Brabham s Cooperem.

 

 

 

 

 

Následovala Velká cena Belgie, jedna z nejčernějších Velkých cen v historii Formule 1. Tato Velká cena se konala na okruhu Spa-Francorchamps. Na začátku pátečního tréninku těžce havaroval Stirling Moss. Při rychlosti přes 200 km/h se mu ulomilo zadní kolo, Stirlingův neovladatelný Lotus vylétl mimo vozovku a kutálel se daleko od trati. Moss byl z vozu katapultován a skončil se zlomeninami obou nohou a nosu. V dalším tréninku havaroval Mike Taylor. U jeho Lotusu se zlomila tyč řízení a Taylor také vyletěl z tratě, kde narazil do několika stromů. Utrpěl mnohočetná zranění, která sice přežil, ale znamenalo to konec jeho závodní kariéry. Kvalifikaci nejlépe zvládl Jack Brabham, kterého v první řadě na startu doplnili Tony Brooks a Phil Hill. Brabham nejlépe odstartoval a ujal se vedení v závodě. V 19. kole bojoval Chris Bristow s Willy Mairessem o šesté místo, Bristow ztratil vládu nad svým Cooperem a i s vozem se začal kutálet po trati. Dvaadvacetiletý mladík Chris Bristow zůstal ležet mrtvý přímo na trati, odkud ho odnesli pořadatelé těsně před přijíždějícím Jimem Clarkem, který se k nehodě dostal jako první. Tím ale tato tragická Velká cena ještě neskončila. Ve 25. kole měl nehodu Alan Stacey. Tento šestadvacetiletý jezdec projížděl zatáčku Masta, když se obličejem srazil s prolétajícím ptákem. Neovladatelný vůz vyletěl z trati a v poli, kde se zastavil, začal hořet. Stacey byl na místě mrtev. Tento tragický závod vyhrál Jack Brabham, který vedl od startu až do cíle. Druhý skončil Bruce McLaren a třetí Olivier Gendebien, všichni s vozy Cooper. Podle principu ujeté vzádelnosti by byl na třetím místě klasifikován Graham Hill, ale protože odpadl pro poruchu motoru a neprojel cílovou páskou, je ve výsledkové listině uveden až na sedmém místě.

 

 

 

 

 

Tři týdny po tragické Velké ceně Belgie se jela Velká cena Francie na okruhu Reims. Stejně jako v minulém závodě se na Pole Position postavil Jack Brabham s vozem Cooper. Vedle něho stál Phil Hill s Ferrari a Graham Hill s BRM. Graham Hill ovšem na startu zaspal a ve snaze uhnout ostatním jezdcům zkřížil dráhu Trintignantovi, který do něj narazil, takže pro oba závod skončil. Podobně dopadli Tony Brooks a Lucien Bianchi, ale ti měli větší štěstí a v závodě mohli pokračovat. O první místo dlouho bojovali Jack Brabham s Philem Hillem, ale v 19. kole musel Hill pro problémy s převodovkou vzdát a Brabham si tak dojel pro další vítězství v závodě. Druhý skončil Olivier Gendebien a třetí Bruce McLaren, všichni s vozy Cooper.

Velká cena Velké Británie se jela na okruhu Silverstone. Start do závodu odmával zraněný Stirling Moss a jako první vyrazil Jack Brabham, zatímco z druhého místa velice špatně odstartoval Graham Hill a propadl se až na dvaadvacáté místo. Jenže se před domácím publikem nechtěl smířit se špatným umístěním a svou stíhací jízdou předjížděl jednoho jezdce za druhým. Zhruba v polovině závodu již byl na druhém místě, první jedoucí Brabham očividně znervózněl a začal dělat drobné chybičky. K radosti diváků se Graham Hill dostal v 55. kole do čela závodu, jenže začal mít problémy s brzdami až nakonec v 72. kole vylétl z dráhy a v závodě již nemohl pokračovat. Pro další vítězství si dojel Jack Brabham s vozem Cooper. Senzační stříbrnou příčku získal ve svém druhém závodě John Surtees, kterého angažoval Colin Chapman do týmu Lotus, a třetí skončil Innes Ireland také s vozem Lotus.

 

 

 

 

 

Velký návrat slavil při Velké ceně Portugalska Stirling Moss v polovině srpna. Téměř dva měsíce po zranění v Belgii usedl do závodního vozu, aby se pokusil získat své další body. V kvalifikaci obsadil 4. místo. Pole Position získal John Surtees s Lotusem, vedle něho stál Dan Gurney s BRM a třetí byl Jack Brabham s Cooperem. Gurney se ujal vedení před Mossem a Surteesem, jenže v desátém kole mu začal unikat olej a ve 26. kole musel odstoupit. Stirling Moss začal mít problémy se svíčkami a musel zastavit na trati a propadl se na zadní příčky. Později byl diskvalifikovaný, protože chtěl nastartovat svůj vůz a pustil se z kopce, jenže proti směru jízdy, což je proti pravidlům. Phil Hill havaroval a John Surtees měl problémy s kluzkými pedály, na které vytékal uvnitř vozu unikající olej. Popáté v řadě zvítězil Jack Brabham s vozem Cooper a tímto vítězstvím si předčasně zajistil titul mistra světa. Druhý v závodě skončil Bruce McLaren s Cooperem a třetí byl Jim Clark s Lotusem.

Předposlední Velká cena se konala tradičně první záříjový víkend na italské Monze. Protože Ferrari v této sezóně nemělo slušné výsledky a pořadatelé se báli, aby přišlo dostatečné množství diváků, rozhodli se uspořádat závod na trati v kombinaci s klopenými zatáčkami, což se ale nelíbilo anglickým týmům, které měly křehká auta s nízko položenou podlahou. Jednání mezi těmito týmy a pořadateli nedospělo k dohodě, a tak BRM, Cooper a Lotus bojkotovaly Velkou cenu Itálie. Aby byl dostatek startujících, byly do závodu Formule 1 připuštěny také týmy Formule 2. První řadu obsadily rudé vozy Ferrari v pořadí od prvního Phil Hill, Richie Ginther a Willy Mairesse. Do cíle dojeli jezdci v přesně stejném pořadí, v němž vystartovali.

 

 

 

 

 

Poslední Velká cena se jela až 20. listopadu v USA na okruhu Riverside. Ferrari se už neobtěžovala poslat na poslední závod své vozy, a tak si Phil Hill zajistil vůz BRM a Wolfgang von Trips vůz Cooper. Již zcela uzdravený Stirling Moss zvítězil v kvalifikaci a postavil se na první místo startovního roštu. Vedle něj stáli Jack Brabham a Dan Gurney. Brabham odstartoval nejlépe, ale v pátém kole musel do boxů, protože mu z nádrže vytékal benzín a o horký motor se vzňal. Mechanici ho uhasili a Brabham pokračoval v závodě. Jenže o čtyři kola později musel opět zajet do boxů se stejným problémem. Svůj boj ale nevzdal a nakonec si dojel pro čtvrté místo. Zvítězil Stirling Moss s Lotusem, druhý skončil Jack Brabham s Cooperem a třetí Dan Gurney s BRM.

Jack Brabham dokázal jako třetí jezdec obhájit titul mistra světa a Cooper získal pohár kontruktérů. Tím se završil poslední rok s motory 2500cc a také se v rámci mistrovství světa Formule 1 jel naposledy závod 500 mil Indianapolis.

Na celkové pořadí šampionátu 1960 se můžete podívat v naší encyklopedii ZDE.

 

Shrnutí sezóny 1960

 

Předchozí díly tohoto seriálu naleznete ZDE.

Sdílejte na:
Zavřít

Autor článku:

Založil jsem web SvětFormule.cz v roce 1999, v té době pod jiným jménem. Formuli 1 sleduji a miluji už od druhé poloviny 70. let.

Další články autora →