
Do velkého závodu v La Sarthe letos nastoupilo jen 5 hybridů třídy LMP1, kteří měly reálnou naději na vítězství. Ani jeden z těchto přemrštěných výplodů moderní techniky ovšem maraton nepřestál bez vážných problémů. Favorit Toyota, který do projektu investoval stovky milionů, nakonec vyšel naprázdno a mezi nejrychlejšími dojel jen jediný LMP1: Typ 919 konkurenta Porsche, s Timo Bernhartem, Earlem Bamberem a Brendonem Hartleyem v kokpitu.
Pořadí na startu nehraje ve vytrvalostním závodě na 24 hodin žádnou roli, pole-position v Le Mans ovšem má marketingově cenu zlata. U Toyoty byli odhodlaní, že si tuto první „etapu“ za každou cenu zajistí a „hlavní strategický úkol kvalifikace“ nejlépe splnil bývalý pilot F1, Kamuj Kobajaši. V pátek večer obletěl okruh v La Sarthe nejrychlejším časem dějin podniku 3:14,719. Japonec při tom dosáhl průměru 251,9 km/h a zlepšil tak i dosavadní rekordní průměr Hanse-Joachima Stucka 251,815 z roku 1985, kdy se ještě jezdilo bez šikan na Hunaudieres. Jednalo se (po Brundleovi roku 1999 a Nakajimovu roku 2014) o teprve třetí pole-position Toyoty v Le Mans. Ouvertůra se tedy vydařila: Média hlásala do celého světa úspěch japonského pilota v japonském voze. Nakajima postavil i druhou Toyotu TS050 při noční session do první řady a – samotný závod tedy mohl přijít.
Konkurence od Porsche se spokojila se druhou startovní řadou, následována třetí Toyotou. Oliver Webb postavil jediný existující soukromý prototyp LMP1 Dr. Kollese na dobré 6. místo a hned za ním se seřadila armáda vozů LMP2, ze kterých byl nejrychlejší G-Drive-Oreca s Alexem Lynnem v kokpitu. Mezi vozy třídy GT se prosadil Aston Martin Darrena Turnera. Ligier-LMP2 slovenské stáje ARC Bratislava směl vyrazit z 28. pozice.
Šest prototypů LMP1, 25 vozů LMP2 a 30 vozů GT se v sobotu seřadilo před hlavní tribunou, aby po jednom zahřívacím kole v 15:00h na povel Chase Careyho vyrazily do 85. vydání největšího vytrvalostního klasika světa.
Toyota přísně dle skriptu přítomného top-managementu automobilky ihned převzala vedení. Na špičce se nejdříve držel Mike Conway, od kterého první místo později převzal Sebastien Buemi v sesterském voze. Překvapilo snad jen, že se mezi prvními pěti po startu držel i Webb v Kollesově voze. Show malého týmu z německého Gredingu ovšem trvala jen půl kola, než si Brit pochroumal kapotáž předku. Od té doby již duelu gigantů „do polívky neplival“.
Japonci dále udávali tempo, zatímco – jak se zdálo – Porsche již ve 4. hodině přišlo o polovinu svých nadějí: vůz číslo 2 zavítal do boxů, kde mechanici vyměnili celý přední závěs, protože jejich 919 pozbyl náhonu. Když se Brendon Hartley znovu vydal na trať, měl 17 kol ztráty.
Po 4 hodinách, vedla Toyota Conwaye, Kobajašiho a Sarrazina o 34s před zbylým Porschem Janiho, Lotterera a Tandyho a 55s před prvním ze sesterských TS050 Buemiho, Nakajimi a Davidsona.
Se západem slunce se ovšem začala odehrávat nevídaná blamáž přetechnizovaných raket LMP1 a především Toyoty. Krátce před osmou do boxů zavítal japonský vůz, jenž doposud držel třetí místo. Od předních kol se mu kouřilo a diagnóza techniků byla zdrcující: Tak, jako před tím u Porsche č.2, se jednalo o defekt náhonu, jehož oprava trvala téměř 30 kol. Necelé dvě hodiny později bylo ještě hůře. Jasně vedoucí Kobajaši zůstal uprostřed noci stát na trati. Jeho TS050 se již nedala nastartovat a Japonec se do svého boxu vrátil pěšky. U Toyoty se ještě nestačili smířit s odpadnutím jejich nejrychlejšího vozu, když přišli i o poslední naději. V 22:15h zavadil Lapierre o LMP2 Simona Trummera a tak těžce si poškodil vzadu vlevo vůz, že nebyl schopen, se s ním vrátit do boxů. Se slzami v očích mohli Japonci začít balit – ani letos se jim nepodařilo úspěch v La Sarthe koupit.
Fandové, kteří se ráno začali po krátkém spánku vracet na svá místa kolem trati, asi nevěřili svým očím: Na celkové vítězství si mohl ze šesti zúčastněných vozů LMP1 teoreticky dělat naděje již jen Porsche 919 s číslem 1. Jani, Lotterer a Tandy vedli za rozbřesku s náskokem 11 kol a jejich jediným úkolem bylo, „přežít“ zbývající poslední třetinu podniku.
Samozřejmě, že najednou začalo zajímat i pořadí v LMP2, jejíž špičkové týmy najednou jely i o celkové vítězství. Obě Orecy 07 švýcarského týmu Rebellion posádek Heinemeier/Piquet/Beche a Prost/Senna/Canal, dva identické vozy týmu Jackieho Chana s Laurentem/Tungem/Jarvisem a Changem/Gommendym/Brundlem, Signatech-Alpine Negraa/ Raguese/Panciaticiho a i Ligier týmu United Autosports s Albuguerquem/Owenem/de Sadeleerem měly navzájem odstupy jen dvou kol a pro každého z nich byla „senzace na dosah ruky“. Bratislavský Ligier-LMP2 byl již beznadějných 59 kol pozadu a krátce před vypadnutím z klasifikace.
Fiasko prototypů třídy LMP1 mělo pokračovat: v 11:14h, tedy necelé 4 hodiny před koncem, hlásil André Lotterer ve vedoucím Porsche 919 do boxů klesající tlak oleje. Pak zůstal ve druhé šikaně stát. Nějaký čas se snažil dle pokynů rádiem vůz opravit a znovu přimět alespoň k dojezdu do boxů. Marně!
V čele se tedy ocitl Oreca-LMP2 stáje Jackieho Chana s Číňanem Ho-Pin Tungem, francouzským debutantem Laurentem a a bývalým továrním jezdcem Audi, Jarvisem v kokpitu. O kolo za nimi se nacházel LMP2 týmu Rebellion a – začátkem závodu odepsaný Porsche č.2 s Brendonem Hartleyem za volantem!
Hartley poté rychle pomalejší LMP2 doháněl. V poledne se posunul na 2. místo a 2 hodiny před koncem se dostal do stejného kola s lídry, kteří museli neplánovaně do boxů měnit záď, protože jim nefungovalo světlo.
Také bez pěti ze šesti vozů LMP1 (nebo možná právě proto?) se 85. vydání 24hodinovky v Le Mans dostalo senzačního finiše. Velký bílý tovární porsche dále ukusoval z náskoku malé soukromé modré Orecy. Zhruba hodinu před cílem uvedl mocný Hybrid 919 z Zuffenhausenu „svět do pořádku“: Tovární pilot Porsche, Timo Bernhard převzal vedení a až do cíle ho již nedal z ruky. Zachránil tím tak nejen čest své značky, která tedy obhájila podruhé za sebou zlatý pohár z Le Mans, ale tak nějak i reputaci třídy LMP1.
Tung, Laurent a Jarvis brali „porážku“ sportovně a moc se těšili jak z celkově druhé pozice, tak i z vítězství ve třídě LMP2 před Piquetem/Heinemeierem/Bechem a Chengem/Gommendym/Brundlem. Slovenský ACR-Ligier podnik dokončil s 53 koly ztráty a jako 46. se alespoň dostal do oficiální klasifikace.
Skutečně až do posledního kola se bojovalo o vavříny třídy GT. Chevrolet Magnussena, Garcii a Taylora ještě několik kilometrů před cílem vedl, nakonec se ale stal obětí prasklé pneumatiky. Zvítězil Aston Martin Turnera, Adama a Serry před Fordem GT Priaulxe, Tincknella a Deraniho.
Facit: Průběh 85. vydání klasika v Le Mans dal za pravdu těm, kteří již před začátkem sezony 2017 pochybovali o tom, zda je správné, dále vypisovat příliš drahou a neuvěřitelně komplikovanou třídu LMP1 s pouze dvěma vážnými účastníky. O vlásek došlo k největšímu myslitelnému maléru… Všemocný ACO se ovšem nepřiučil: již v průběhu podniku představil svá pravidla pro LMP1 až do roku 2022, jenž jsou ještě komplikovanější a nákladnější, než doposud. Třídu LMP1, kterou nepotřebuje ani sport, ani jezdci, ani fandové, tím (snad) dokáže zahubit jen budoucí moudrost a nezájem výrobců…
Celkový výsledek 85. 24h du Mans 2017:
1. Porsche #2 (Bernhard/Bamber/Hartley)
2. DC-Oreca #38 (Tung/Laurent/Jarvis)
3. Rebellion-Oreca #13 (Piquet jun./Heinemeier Hansson/Beche)
4. DC-Oreca #37 (Cheng/Gommendy/Brundle)
5. Signatech-Alpine #35 (Panciatici/Ragues/Negrao)
6. United-Autosports-Ligier #32 (Owen/de Sadeleer/Albuquerque)
7. Graff-Oreca #40 (Allen/Matelli/Bradley)
8. Manor-Oreca #24 (Graves/Hirschi/Vergne)
9. Toyota #8 (Davidson/Buemi/Nakajima)
10. Villorba-Corse-Dallara #47 (Lacorte/Sernagiotto/Belicchi)