Gasly o tragédii ve Spa: Trvalo mi roky, než jsem to zpracoval

Pouto mezi Pierrem Gaslym a Anthoinem Hubertem nezačalo v paddocku formule 2, ale mnohem dříve. Jako malé děti spolu v motokárách snili o tom, že jednou dobudou svět.

„Byli jsme součástí toho programu od 10 do 15 let,“ vzpomíná Gasly. „V celé Francii tehdy bylo 15 jezdců s potenciálem a talentem a Anthoine byl jedním z nich. Byli jsme spolubydlící. Byli jsme spolužáci. Společně jsme snídali, chodili na vyučování, obědvali, trénovali spolu. Když jsem udělal 13 kliků, on jich udělal 14. A tak jsem šel znovu a udělal jich 15. Navzájem jsme se neuvěřitelně nutili k tomu, abychom ze sebe dostali maximum.“

Zlom přišel během osudného víkendu v srpnu 2019. Pierre tehdy prožíval kariérní pád, když byl sesazen z Red Bullu zpět do Toro Rosso. Nic z toho však nebylo podstatné ve chvíli, kdy ve druhém kole závodu formule 2 došlo k tragické nehodě. Sportovní neúspěch rázem vystřídala životní rána.

„Vždycky jsem se snažil sledovat závody formule 2. Viděl jsem tu nehodu, červenou vlajku, a i když jsem zpočátku nevěděl, kdo v tom figuruje, vypadalo to zle. Můj týmový manažer mi pak řekl, že do toho byl zapletený Anthoine. Hned jak jsem skončil briefing, běžel jsem do hospitality, abych zjistil víc. Když jsem scházel ze schodů, uviděl jsem v dálce své rodiče, úplně zlomené v slzách. Bohužel mi to v tu ránu došlo. Byla to prostě jen čistá bolest. Bylo jen otázkou času, kdy se Anthoine dostane do formule 1. Zdálo se, že to byl jeho osud, ale nebylo to poprvé, co jsem musel prožít tyto emoce s jedním z mých nejbližších přátel.“

Pro Gaslyho to byla další rána do už tak bolavého srdce. Jen dva roky předtím ztratil jiného blízkého přítele z dětství.

Zatímco se ho novináři ptali na pocity z přesunu zpět do Toro Rosso, Pierre bojoval s úplně jinými démony. Pochopil, že sportovní neúspěch je malicherný v porovnání s životem jeho přítele.

„Lidé se mě celý víkend ptali jen na to, jak špatně se cítím kvůli tomu sestupu z týmu a podobně. A vy si říkáte, že v širším kontextu je mnoho důležitějších věcí než tohle. Sdíleli jsme spolu tolik okamžiků na trati i mimo ni. Upřímně, stále tomu nemůžu uvěřit, je velmi těžké zvládnout emoce. Myslím, že mi trvalo roky, než jsem skutečně zpracoval, co se stalo, a přijal život takový, jaký je. Ve škole nebo rodina vás naučí spoustu věcí, ale nikdy vás nenaučí, jak se vypořádat sami se sebou v takovéhle situaci.“

To, co Pierra pálí nejvíc, není sportovní rivalita, ale momenty, které se už nikdy nevrátí. Zejména poslední setkání po Velké ceně Maďarska, jen pár týdnů před tragédií.

„Jedna věc, které lituji, se stala v Budapešti. Po závodě jsme s Anthoinem šli společně na večírek. Nechtěl jsem odcházet moc pozdě, tak jsem z klubu vyrazil dřív. Snažil jsem se ho tam najít, ale v tom davu se mi to nepodařilo. Když jsem vyšel ven, uviděl jsem ho na terase. Jen jsem na něj zamával a řekl: ‚Ahoj, užij si léto, uvidíme se ve Spa.‘ Už nikdy jsem neměl šanci ho před tou nehodou vidět. Přál bych si, abych tehdy v tom klubu počkal o trochu déle. Jen abych ho objal nebo se rozloučil trochu jinak. Naučilo mě to vážit si okamžiků s lidmi, které milujeme, a nikdy nic nebrat jako samozřejmost.“

Dnes Pierre Gasly uctívá památku svého přítele každoročním během na okruhu v Belgii. Každý rok během víkendu ve Spa-Francorchamps organizuje charitativní běh s názvem Run for Anthoine. Stovky lidí z paddocku se rozeběhnou do legendárního stoupání Eau Rouge a jedná se o důkaz, že Anthoinův odkaz žije dál v každém z nich.