Fan-store.cz

Formule 1 a aristokracie

Formule 1 a aristokracie

Formule 1 bývá, dnes už bohužel často pouze v uvozovkách, označována za královnu motorsportu. Jako správná královna v minulosti přivítala ve svých řadách i několik aristokratů. Pojďme se podívat na tři z nich detailněji.

Na úvod naší výpravy po šlechtických rodech jsem zvolila prince Biru, celým jménem princ Birabongse Bhanudej Bhanubandh. Princ Bira byl přímým potomkem Siamské královské rodiny (dnešní Thajsko) a stal se zároveň prvním asijským závodníkem ve Formuli 1. Princ Bira přišel na svět 15. června 1914 v Bangkoku, ale od svých 13 let vyrůstal ve Velké Británii, kam nejdříve přijel za studiem, ale po revoluci, jež zasáhla Siam, se do svého rodiště nevrátil a zůstal ve Spojeném království, kde pokračoval ve svých studiích na Cambridge.

Když bratranec prince Biry – princ Chula Chakrabongse – založil závodní tým, jež nesl jméno Chula´s White Mouse Team, začal s ním Bira v roce 1935 závodit, přičemž debutoval na trati v Brooklands. S vozem ERA zvítězil v roce 1936 v Poháru knížete Raniera v Monte Carlu. Zvítězil také v doprovodném závodě Velké ceny Monaka a ve Velkých cenách Picardie a Albi. V letech 1936-1938 získal tituly BRDC Road Racing Gold Star. Poté ale přišla druhá světová válka, v jejímž závěru se princ Bira snažil obnovit bratrancův tým. Vzhledem k aktuální situaci se logicky moc závodů nepořádalo a tým nakonec zkrachoval. Po druhé světové válce jezdil s vozy Maserati, Simca a Gordini.

V roce 1949 si vybral za svůj tým Enrico Plate, s nímž se v roce 1950 účastnil prvního ročníku Formule 1. Ve velké ceně Monaka skončil pátý a ve Velké ceně Švýcarska získal umístění na čtvrtém místě. S celkovými pěti body zakončil první sezonu Formule 1 na osmém místě. V následujícím roce ho limitovalo zranění, což mělo za následek sporadickou účast v závodech F1, respektive pouze účast ve Velké ceně Španělska, kterou kvůli technické závadě nedokončil. Další body si připsal až v roce 1954, kdy s třemi body skončil na celkovém 17. místě. Velká cena Španělska 1954 se stala jeho posledním závodem v šampionátu Formule 1. V roce 1955 vyhrál nemistrovskou Velkou cenu Nového Zélandu a ukončil svou závodní kariéru jezdce. Jeho sportovní život tím ale neskončil. Čtyřikrát se účastnil letních olympijských her (jachting).

Druhým závodníkem, kterému v žilách kolovala modrá krev, byl hrabě Wolfgang Alexander Albert Eduard Maxmilian Reichesgraf Berghe von Trips, narozený 4. května 1928 v Horrenu u Kolína nad Rýnem v Německu. Hrabě von Trips, zvaný Taffy, byl členem kolínského Porsche klubu (s vlastním Porsche startoval na v závodech sériových vozů). Ve Formuli 1 jel první závod ve Velké ceně Velké Británie 1956. V závěru tohoto roku podepsal také smlouvu s Ferrari. Jak bylo v té době zvykem, účastnil se von Trips řady závodních sérií a motoristických sportovních podniků, jmenujme například Mille Miglia. Ve Formuli 1 byl úspěšnější než princ Bira, jelikož získal jedno pole position, dvě vítězství, šest pódiových umístění a celkem 56 bodů.

Hrabě Wolfgang von Trips zemřel 10. září 1961 při Velké ceně Itálie na Monze po kolizi s Jimem Clarkem. V západním Německu byl hrabě von Trips velice oblíbený, proto jeho smrt měla za následek, že začal značně upadat zájem širší západoněmecké veřejnosti o motorsport obecně. Západoněmečtí fanoušci se pomalu dokázali vzpamatovat z událostí v Le Mans 1955, i odchodu Mercedesu ze světa Formule 1, částečně právě díky Tripsovi, proto mělo jeho úmrtí velký vliv na vývoj oblíbenosti motorsportu. Podobné vlny proměny zájmu, jimž naštěstí nepředcházela žádná tragédie, můžeme pozorovat i po ukončení kariéry Michaela Schumachera či i opadnutí nadšení ze Sebastiana Vettela.

Jako třetí příklad aristokrata ve Formuli 1 jsem si zvolila, dle mého mínění úžasnou postavu, lorda Thomase Alexandera Fermor-Hesketha, třetího barona z Heskethu. Baron Hesketh z počátku sám závodil, ale jeho čím dál tím více se zvětšující tělesná konstrukce (čtěte jako 130 kilogramů živé váhy), mu zabránila v pokračování závodní kariéry, neb se již do monopostu nevešel, a tak v roce 1972 začal sponzorovat svého přítele Anthonyho „Bubblese“ Horsleyho, čímž vznikl Hesketh Racing Team.

V Belgii potkal Horsley Jamese Hunta a dohodli se (údajně na toaletách), že pro ně bude Hunt ve Formuli 3 závodit. Od Marchu ještě přetáhli inženýra Harveye Postlethwaita (ten měl být prý zase údajně získán díky většímu množství zkonzumované whisky) a sestava byla kompletní. Po krátkém angažmá ve Formuli 2, postoupil v roce 1973 Hesketh do Formule 2. Tento britský tým působil na závodních drahách jako zjevení. Všichni si z něj dělali legraci a brali ho za tým playboyů. Při prvním startu ve Formuli 2, vyvolal příjezd týmu opravdové pozdvižení. Nešlo tak ani o vůz, jenž byl bílý s červeným a modrým pruhem, ani o zaměstnance v bílých uniformách a s nášivkami, kde byly napsané jejich přezdívky jako například nápis Superstar u Hunta, Bubbles u Horsleyho či Le Patron u barona Hesketha, nýbrž o příjezd velkého množství Heskethových přátel. Ti jako správní přátelé anglického aristokrata na závod do Mallory Parku dorazili v limuzínách a helikoptérách. Tehdy se na ně všichni dívali jako na blázny, ale Hunt se až do svého odstoupení kvůli technické závadě držel na čtvrtém místě a dokázal, že to on i tým myslí vážně.

V roce 1974 se Hesketh rozhodl, že investuje o něco více peněz a posune tým do Formule 1, kde si chtěl podle svých slov užít více legrace, což dokresluje jeho přístup k závodění a řízení týmu. Hesketh si se svými přáteli užíval každou Grand Prix jako jednu obrovskou party. Proto není divu, že se první (a taky poslední) vítězství Heskethu ve Velké ceně Nizozemí 1975 oslavovalo hodně dlouho. Hunt se vezl na malém náklaďáku a zdravil fanoušky při čestném kole vítěze. Hesketh seděl vzadu a ukazoval na poražené týmy neslušná vulgární gesta. I přes úspěchy, se dostal tým do finančních potíží. Občas pronajal druhý vůz, ale to nestačilo. Ačkoliv se nabízela spousta sponzorů, Hesketh je odmítal, protože měl strach, že ztratí kontrolu nad týmem. Vůz zůstával stále bílý, stejně jako Huntův overal, kde mezi pár nášivkami bylo srdce a v něm napsáno Sex is high performance thing. Na konci roku 1975 se objevilo oznámení, že tým končí. I když se většina materiálu prodala Williamsovi, Horsleymu zůstal menšinový podíl a s pomocí německého novináře a závodníka Ertla se s vozem Hesketh účastnil ještě sezony 1976. Definitivní konec Heskethu se datuje k roku 1978.

Sdílejte na: