Svatý grál Ferrari: Návštěva muzeí v Modeně a Maranellu

Když jsem v roce 2019 navštívil muzeum Michaela Schumachera v Kolíně nad Rýnem, bylo jasné, že dalším cílem bude sídlo Ferrari. Toto přání se mi podařilo splnit až v tomto roce a tady je můj dojem ze dvou muzeí, které shrnují celou historii Ferrari – první je muzeum Enza Ferrariho v Modeně a o 13 kilometrů dále se nachází přímo v Maranellu muzeum Ferrari. Doporučuji rovnou zakoupit kombinovanou vstupenku do obou muzeí, vyplatí se to hlavně v Maranellu, ale o tom až později.

Muzeum Enza Ferrari v Modeně

Necelých 1,5 kilometru od hlavního nádraží v Modeně se nachází muzeum Enza Ferrariho, které lze velmi dobře spatřit ze vzduchu, jak jsem se přesvědčil na vlastní oči, protože barva střechy muzea je výrazně žlutá. Muzeum se skládá ze 2 částí – moderní budovy „Open Hand“ (lze přeložit jako otevřená dlaň) a historické budovy, ve které se 18. 2. 1898 narodil Enzo Ferrari.

Moderní budova má i jednu českou stopu – navrhoval ji Jan Kaplický a byla otevřena v roce 2012. Při vstupu do ní se nabízí návštěvníkovi panoramatický pohled na celou expozici, která se zaměřuje čistě na životní příběh Enza Ferrariho a značky samotné. Expozice celkově patnácti aut není obehnána žádnou páskou, nicméně jste při vstupu upozorněni, že se jich nesmíte dotýkat.

Lze zde najít modely jako například Ferrari 410 SA, Ferrari 250 GT Competizione, Ferrari 750 Monza, Ferrari 735 MM nebo konstrukční model karoserie, který se používal pro testování.

Zároveň jsou připraveny u vitrín informační cedule, které popisují jednotlivé standardy ohledně kvality, výroby a restaurování historických modelů. Zajímavostí, kterou můžu určitě zmínit, je, že každé ferrari má svoji originální knížku, ve které lze dohledat všechny záznamy ohledně daného automobilu a italská automobilka si vede o každém vyrobeném autě podrobné záznamy – jakýkoliv díl, který je potřeba nahradit a už není k dispozici, se vyrábí podle originálních technických výkresů a technologií, která se původně použila tak, aby nový díl byl identický jako nahrazený. Moderní metody se používají pouze v případě, pokud nabízejí signifikantní výhodu při zachování autenticity dílu.

„Nejlepší Ferrari, které kdy bylo postaveno, je to další.“ Enzo Ferrari.

Každých třicet minut je puštěný desetiminutový dokument s anglickými titulky o životě Enza Ferrariho – od jeho dětství, přes 1. světovou válku a jak vzniklo legendární logo se vzpínajícím se koněm ve znaku, úspěchy s jezdci až po úmrtí v roce 1988 a následné dvojité vítězství v Monze v dané sezóně. Závěrem je poděkování tifosi a všech, kteří fandí Ferrari – v mém případě se z publika ozval potlesk návštěvníků.

Další místností, kam se lze podívat, je kreslicí stůl a zajímavosti ohledně uchovávání jednotlivých záznamů Ferrari. V poslední místnosti jsou vystaveny všechny motory od V12 až po moderní V6.

„Vášeň nelze popsat, lze ji pouze prožít.“ Enzo Ferrari

Následně se přejde do historické budovy, kde jsou vystavena všechna témata, na která se v minulosti muzeum zaměřilo. Zároveň jsou zde automobily jako Ferrari F40 a menší ochutnávka do královny motorsportu v podobě monopostu Ferrari F2003-GA.

Na konci prohlídky se nachází ukázka jedné z kanceláří Enza Ferrariho a historie znaku Ferrari. Při východu z budovy lze poukázat ještě na poslední zajímavost typickou pro Enza Ferrariho – ve svých dvaceti letech tuto budovu prodal, aby si mohl koupit své první závodní auto, a tak se zrodila italská legenda…

Muzeum Enza Ferrariho lze projít během hodiny a na konci je menší obchod se suvenýry.

Ferrari muzeum v Maranellu

Já jsem si návštěvu Maranella nechal na druhý den, ale už předem říkám, že je lepší si domluvit a zaplatit jízdenku busem, který jezdí speciálně od Muzea Enza Ferrariho, přestože veřejnou dopravou se dá do Maranella taky dostat, ale je to mnohem komplikovanější. A z jakého důvodu? V MHD nefungují informační tabule, zastávky nejsou označené ani hlášené, takže pro cizince je velmi těžké se v tom vyznat, jak jsem zjistil na vlastní kůži.

Když se už člověk přece jen dostane před Ferrari muzeum, pochopí hned výhodu v kombinované vstupence, jak jsem zmiňoval na začátku článku – kdo má kombinovanou vstupenku nebo vstupenku předem zaplacenou, tak ho bez problémů pustí dovnitř, ostatní musejí čekat, až na ně přijde řada…

Prohlídka muzea začíná tématem továrny v Maranellu a další kanceláří Enza Ferrariho, kterou používal v letech 1940 až 1980. Zároveň se tu promítá krátký film, kde „il Commendatore“ popisuje Ferrari s různými prostřihy na závody F1 (například na poslední vítězství Kimiho Räikkönena ve VC USA 2018).

„Továrny se skládají z lidí, strojů a cihel. Ferrari se skládá hlavně z lidí.“  Enzo Ferrari

Následná expozice se zaměřuje na superauta a jsou k vidění například Ferrari 288 GTO, Ferrari F40, Ferrari F50, až se dostanete k legendárnímu autu Ferrari Enzo – bylo vyrobeno 400 kusů a poslední byl věnován papežovi. Samozřejmostí je, že ve vitrínách jsou vždy vedle aut vystaveny motory, které je pohání.

Ferrari dále zdůrazňuje úzkou spolupráci s Tailor Made tak, aby každý majitel Ferrari byl spokojený – samozřejmostí je, že na vše dohlíží designéři Ferrari. A jak vlastně dlouho trvá, než se vyrobí „one-off“ Ferrari podle požadavků zákazníka? Nejméně jeden rok a zákazník několikrát navštíví Maranello ke konzultaci – aktuálně byla vystavená maketa Ferrari P80/C z roku 2019 jako ukázka.

„Závodění, červená, ikonické. To může být pouze Ferrari.“

Muzeum v další části chystá vždy speciální expozici, která v době mé návštěvy byla zaměřena na výročí 50 let okruhu Fiorano. A jak prokázat více, že Ferrari je v Itálii náboženství? V roce 1988 se papež Jan Pavel II. rozhodl, že se chce setkat s Enzem Ferrarim a souhlasil, že to může být na okruhu Fiorano. Papež měl jeden specifický požadavek, aby se mohl na několik kol projet ve Ferrari 3.2 Mondial Cabrioletu, řidičem byl syn „il Commendatoreho“ Piero Ferrari.

A následuje nejznámější část muzea – „victories room“ (lze přeložit jako místnost vítězství, kde jsou všechny nejznámější monoposty Ferrari z formule 1, vítězné poháry a speciální část je věnována devíti pilotům, kteří získali jezdecký titul s italským týmem).

Speciální expozicí byly v době mé návštěvy vystavené 4 konstruktérské trofeje z letošní sezóny (VC Bahrajnu, VC Austrálie, VC Velké Británie a VC Rakouska).

Za osmi vystavenými monoposty (jako je například F1 126 CK, F399, F2002, F2004 a F2007) se přehrávají slavné momenty Ferrari z královny motorsportu (zaujal mě třeba záběr na Sebastiana Vettela a jeho hlášku „Ferrari is back“).

Pak návštěvník přejde o patro níže do poslední části muzea, kde je celá historie Scuderie Ferrari. Je zde první monopost, který nesl slavný emblém Ferrari (Alfa Romeo 8C 2300 MM) v závodě 24 hodin Spa-Francorchamps v roce 1932, informace o prvním vítězství ve F1, vytrvalostní závody ve 24 hodin Le Mans a k tomu vystavené monoposty jako například Ferrari 330 P4, úspěchy v královně motorsportu a mnoho dalšího.

A na konci muzea je možnost se projet v simulátoru, nakoupit v obchodě suvenýry a případně si zakoupit jízdenku zpátky do Modeny.

Zároveň doporučuji si Maranello projít a podívat se na známá místa, jako je například vchod do moderní továrny Ferrari nebo „ikonický“ vstup s nápisem Ferrari.

V okolí jsou restaurace, kde se výborně najíte a jídla jsou většinou pojmenovaná po jezdcích Ferrari. Muzeum lze projít za necelé 2 hodiny. Ferrari ještě nabízí návštěvníkům „Ferrari Factory Panoramic Tour“, kde se s průvodcem projedete v autobuse továrnou, nesmí se ale fotit – bohužel v mém případě byla tour již vyprodána.

Závěrem lze dodat, že obě muzea jsou velmi zajímavá a zaujmou každého fanouška motorsportu a člověk se o Ferrari dozví spoustu zajímavých věcí, navíc vidět na vlastní oči legendární vozy prostě nic nenahradí.