Recenze sedmé řady Drive to Survive: Neurazí a stále nenadchne

Sedmá řada Drive to Survive vypadala slibně. Sezóna 2024 byla plná akce od začátku až do konce a zdálo se, že Netflix bude mít opravdu spoustu materiálu, kterého by byla škoda nevyužít. Po šesté sérii byla laťka opravdu nízko a letos se dala celá desetidílná řada seriálu vyplnit zajímavými informacemi. Naštěstí na nás nečekají dvě epizody o Alpinu, aby byl vyplněn čas, zatímco Verstappen sbírá jeden zlatý pohár za druhým, a na úvod můžu říci, že sedmou řadu hodnotím jako jednu z těch lepších. Bohužel jí ale spoustu chybí.

Návrat starých známých a příchod nových tváří

První díl začíná přestupem Lewise Hamiltona do Ferrari, bombou, která byla bezesporu jedním z hlavních témat sezóny 2024. Klasicky se ihned dostává prostoru Christianu Hornerovi, především jeho obviněním z obtěžování své zaměstnankyně, a v seriálu celém je viděn skoro častěji, než o titul bojující Lando Norris.

Drive to Survive vždy dominovali šéfové týmů na stejné úrovni jako piloti. Hornerovi, Ginger Spice a Zakovi Brownovi se opět dopřálo spoustu času na obrazovce na úkor zajímavějšímu dění na trati či mimo ni. Místo toho, aby nám Netflix například ukázal debut Olivera Bearmana v Saúdské Arábii nebo vysvětlil, proč v polovině sezóny zmizí Logan Sargeant a po paddocku chodí nějaký Franco Colapinto, tak jezdíme s Hornerem v autě nebo hrajeme baseball s Brownem.

Pokud by totiž divák hledal v seriálu některé důležitější informace o sezóně, bude opět ponechán v nevědomí. Chybí spoustu opravdu důležitých věcí, od přestupu Adriana Neweyho po drama mezi Maxem Verstappenem a Georgem Russellem. A jelikož mluvíme o Netflixu, je překvapivé, že se z toho posledního do seriálu opravdu nic nedostalo. Potenciál loňské sezóny pro seriál byl velký, žel na spoustu zajímavých příběhů se nedostalo na úkor příběhu McLarenu a Christiana Hornera, což je hlavním nedostatkem seriálu, který si klade za cíl odhalit, co se děje za oponou formule 1. Pokud jste totiž sezónu 2024 sledovali, neustále omílat jeden a ten samý příběh vás omrzí a začnete se sami sebe ptát, kde jsou další týmy.

Překvapivě často se v průběhu objevuje Jack Doohan, který sedačku dostal až na úplném konci sezóny. Danicu Patrick vystřídal Jenson Button. Nechybí ani Will Buxton, kterého jsem při sledování velmi docenila. Sledovala jsem totiž seriál s kamarádkou, která o formuli skoro nic nevěděla a ani neviděla žádnou z předchozích sezón. Buxtonovo vysvětlování má stále i v pozdějších sezónách své místo a formulové dění se díky němu dá sledovat i bez předchozích znalostí. Navíc se zdá, že oproti předchozím sezónám jsou jeho hlášky informačně poměrně hodnotnější.

I kamarádka ovšem přiznala, že jí některé části přišly střihem a zvolenou hudbou až příliš zdramatizované. Metafora podpisu smlouvy jakožto randění nám oboum přišla bizarní a komparace ostrého Verstappena na trati versus obyčejného kluka Norrise, který si hraje se štěňátky naprosto komická. Skoky mezi závody v sezóně jí občas přišly matoucí a i ona, formulemi naprosto nepolíbená, si všímala nekonzistního střihu. Jako úspěch vidím, že na konci desáté epizody už byla člověkem, který se těší na začátek sezóny a Velkou cenu Austrálie bude sledovat se mnou, a Drive to Survive se svými příběhy ze zákulisí se opět ukázalo jako výborná vstupní brána do světa královny motorsportu. 

Co se povedlo?

Předností Drive to Survive jsou věci, které mimo závodní víkendy často nevidíme. Vztahy mezi lidmi, osobní příběhy a emoce. Režiséři a střihači ví, že na ně mají hrát a tentokrát vyčlenili jednu epizodu speciálně pro jednoho pilota. Ačkoliv se jedná o tolikrát omílaný příběh, nic to nemění na tom, že ten Charlese Leclerca je velmi silný a jedním z těch, který je přímo dělaný pro televizní zpracování. Při třetím flashbacku na jeho předchozí neúspěchy v Monaku se sice už zvedáte z gauče a jdete se protáhnout, přesto je jeho výhra emotivní, dozajista highlightem loňské sezóny a zároveň i díky výbornému zpracování nejlepším dílem sedmé řady seriálu.

S něčím originálním se Netflix snažil přijít v sedmé epizodě, kdy v Singapuru předali pěti pilotům vlastní kameru. Trochu se zdálo, že piloti buď tolik v zákulisí netočili a nebo Netflix stopu řádně prostříhal. Možná oboje. Přesto epizoda díky starším záběrům krásně zobrazuje jejich přátelství, společnou historii na motokárových okruzích, cestu do formule 1 a vzestupy a pády, především ty Alexandra Albona, který narozdíl od ostatních nemá ani šanci bojovat o pódia. Sedmý díl je jedním z těch lepších, na které stojí za to se podívat a stavím ho na pomyslnou druhou pódiovou příčku. Danielovi Ricciardovi se navíc alespoň tady dostává pořádného rozloučení.

Finální díl sedmé řady opět stojí za zmínku. Poměrně detailně (na poměry Netflixu) zobrazuje Velkou cenu Brazílie, Velkou cenu Abú Zabí a výhru McLarenu a s tím i veškeré emoce, které tyto dva závody přinesly. Opět mi ale chyběly věci z Kataru.

K některým ale narativ opět není spravedlivý

Seriálu spoustu chybí, především někteří jezdci. Hlavní záporák z předchozích sezón se zde vůbec neobjevuje. Fernando Alonso, oba Strollové a vlastně celý Aston Martin se mihnou jen místy. Sedmá řada ale přináší nového záporáka, Flavia Briatoreho. Krátce ukáží jeho úspěchy a kontroverze a poté nechají samotného Briatoreho, aby ukázal svou osobnost. Ten se se svou povahou vůbec netají a střih na vyděšeného Jacka Doohana mluví za vše. Briatoreho příchod do týmu je zajímavý sledovat, stejně tak jeho uvadající vztah mezi Estebanem Oconem a Francouzův předčasný vyhazov i přes výborný výkon v Brazílii. 

Zároveň seriál, a nejspíše neúmyslně, vytváří pro diváky nového záporáka. George Russell není zobrazován v úplně nejlepším světle. Staví se do role nového Lewise Hamiltona a nástupce v pozici lídra týmu, své tvrzení však nedokáže podpořit výsledky na trati, některé velké úspěchy ze sezóny nejsou skoro ukázány (například výhra v Rakousku), do kamery o něm bezostyšně pochybuje samotný Buxton a jako zlatý hřeb celé epizody je zobrazena jeho výhra v Belgii. V paralelním vesmíru Drive to Survive jej totiž vůbec nediskvalifikují. A naopak Hamiltonovy úspěchy, jako jeho rekordy překonávající jízda v Silverstonu, jsou sotva zmíněny, aby neubíraly na váze těch Russellových.

Z Verstappena se už nová sezóna tolik záporáka dělat nesnaží, i když jej vykresluje jako tvrdého závodníka, který si pro titul dojde i přes mrtvoly. Proti němu samozřejmě staví Norrise, svým zobrazováním mu ale bohužel prokazují medvědí službu. Norris je hlavní hvězdou sezóny 7 a dostalo se mu nejvíce prostoru ze všech pilotů, jeho slabou stránkou je jeho sebevědomí a jeho předností to, že se tom nebojí mluvit. To že je k tomu navíc zobrazován jako playboy a ňouma (viz výše zmíněná scéna se štěňátky), který má z Verstappena neustále strach a nebojí se přiznat, že na něj vlastně vůbec nemá, mu však v očích fanoušků opravdu nepomůže. Přitom jsme loni viděli, že je schopným pilotem, který ve správném autě a ve správném rozpoložení dokázal slušně konkurovat v boji o titul. 

Je to právě otevřenost a emoce všech zúčastněných, co dělá Drive to Survive seriálem, na který se stále stojí za to podívat. Sezóna 7 je určitě lepší než její dvě předchůdkyně. Ale veškerá dramatizace, chybějící důležité události a zbytečné přilévání do ohně jsou důvodem, proč ji stačí vidět jen jednou. Zatímco první série byly novinkou a setkaly se s nadšením, pozdější série už zaryté fanoušky prostě tolik nenadchnou.