Před 25 lety zemřel James Hunt: Poslední šampion F1 řídící se mottem „Sex, drogy & Rock’n’Roll“

Před 25 lety zemřel James Hunt: Poslední šampion F1 řídící se mottem „Sex, drogy & Rock’n’Roll“

Dnes je to na den přesně, co zemřel britský závodník a poslední rebel v závodním poli, James Hunt.

Psalo se 15. června 1993, když se v médiích objevila šokující zpráva, že „James Hunt v pouhých 46 letech podlehl v Londýně srdečnímu infarktu. Jedna z nejzářivějších osob závodů Grand Prix nám byla vzata.“

Brit byl známý svým výstředním chováním a náklonnosti k alkoholu. Ovšem ani přes tento fakt neztratil zhola nic na svém talentu. Pilot to byl bez pochyb výtečný a „měl koule“, nebál se jít do ostrých soubojů, ačkoliv jeho manévr mohl sebevíc zavánět průšvihem. Jednoduše to tam poslal. Jednou to vyšlo, po druhé zase ne. Ale tak už to v motorsportu bývá, když chcete být úspěšní. A to James byl.

Hunt na rozdíl od spousty ostatních kolegů nepocházel ze závodnické rodiny. Jeho otec Glynn byl makléř. Ani jeden z jeho pěti sourozenců lásce k motorsportu nepodlehl. Původně se měl z Hunta stát lékař a věnoval se zcela odlišným odvětvím sportu, squashi a tenisu. K závodění „přičichl“ až v 18 letech, kdy navštívil závod v Silverstone. Okamžitě věděl, že tohle je právě to, co by chtěl dělat.

Ovšem příliš velké podpory ze strany rodičů se nedočkal a na všechno si musel vydělat sám. Za naspořené peníze si pořídil rozbité Mini, se kterým později také závodil.

Z Mini do formule

Kariéra Hunta coby regulérního pilota začala až v roce 1968. Tehdy účinkoval v šampionátu Formule Ford s vozem Russel-Alexis Mk 4. Byť měl při debutu na Snettertonu problémy s motorem a přišel tak o značnou dávku výkonu, dokázal svoje auto dovézt do cíle na pátém místě. První triumf si připsal v Lydden Hillu, kde se zároveň stal držitelem traťového rekordu na krátké verzi okruhu.

O rok později se přesunul do Formule 3. Jeho tamní působení však nebylo příliš působivé, neboť se dopouštěl množství chyb a hodně boural. Proto si ve Francii vysloužil od přítomných novinářů nepříliš lichotivou přezdívku „Hunt the shunt“.

V roce 1972 byl v týmu STP-March nahrazen Jochenem Massem. On sám putoval dále vstříc formuli 1, když téhož roku podepsal s týmem Haskelth z Formule 2. Aby rok na to jak Haskelth, tak i Hunt vstoupili do královny motorismu. A na nováčky se jim vedlo nad očekávání dobře. Stáj totiž měla k dispozici stejnou techniku jako tovární March a přesto získal Hunt dvě pódia, třetí místo v Nizozemsku a druhé místo v USA. Celkově skončil se 14 body na 8. místě. Mimo to se v témže roce zúčastnil 9h Kylalami.

U Haskelltu strávil ještě další dvě sezony, přičemž v té poslední – v roce 1975 – zaznamenal první vítězství ve Formuli 1. A v šampionátu jezdců obsadil příčku za nejlepší trojicí – Laudou, Fittipaldim a Reutemannem, na kterého ztratil pouhé čtyři body.

Tvrdý pád z výsluní – šampion ve druhé desítce

V roce 1976 jej angažoval McLaren, se kterým téhož roku získal po strhující a velmi napínavé bitvě s Niki Laudou, jenž hájil barvy tradiční stáje z Maranella, svůj první a jediný titul mistra světa. Po hororové nehodě Laudy na Nürburgringu Hunt řekl: „Na můj slunečný život vrhá stín pouze jeden mrak – nebezpečí. Nebezpečí mě dostává pod tlak, abych přestal, ale já nechci, neboť tento sport miluji.“

Další rok se mu však titul obájit nepodařilo, neboť skupina z Wokingu zaznamenala rapidní pokles výkonnosti, když se propadla v poháru konstruktérů na páté místo. Následující ročník byl ještě mnohem tragičtější. Za celou sezonu nabíral pouhých osm bodů, což v konečném hodnocení znamenalo až 13. pozici, tedy jeho nejhorší umístění v F1.

Sezona 1979 ve znamení odpočtu dní do konce „trápení“

Kariéru ukončil v polovině ročníku 1979 v týmu Wolf. Byť měl vůz této stáje očividně potenciál, když v Jižní Africe dojel Hunt na osmém místě, tak v dalších šesti závodech, ve kterých nastoupil, do cíle nedojel. V průběhu sezony už viděl, že tahle štace k lepším výsledkům nevede a tehdy řekl: „Odpočítávám dny do mého posledního závodu.“ A jak pravil, tak také konal. Dřív než všichni ostatní čekali. Formuli 1 dal sbohem po VC Monaka 1979.

We lost the legendary James Hunt #OnThisDay, 25 years ago

But his charisma, flamboyance and way with words will never be forgotten! pic.twitter.com/QiC1HV8gA7

— Formula 1 (@F1) 15. června 2018

Od volantu za mikrofon, kde si rovněž nebral servítky

Hunt okamžitě po oznámení konce kariéry dostal nabídku od britské televize BBC na post komentátora. První Grand Prix, kterou společně s Murrayem Walkerem odkomentoval v živém přenosu, byla VC Monaka 1980. Nedopadlo to zrovna podle představ BBC a Walkera.

„James se objevil v jeho zkrácených, roztrhaných džínách a ošuntělém tričku, bez bot a jeho pravá noha byla od kotníku po rozkrok v sádře… Sedl si na svou skládací židli, dal mi sádru do klína – a nezmiňuji to, že měl v ruce láhev růžového vína, která byla z poloviny vypitá – a začali jsme. A k mému zděšení, když byla láhev růžového prázdná, objevil se chlapík z BBC a dal mu další,“ vzpomíná Walker na Huntovy začátky v komentátorské kabině.

Sice diváci oceňovali jeho znalosti, ale na druhou stranu ustavičně slovně urážel outsidery. Jean-Piera Jarieriho, který blokoval lídry závodu, nazval „ignorantským prasetem“. Ale ani co se týká velikánů jako je Prost nebo Senna si nebral servítky.

„V jeho nejlepším období byl velmi rychlý. Jezdil jsem s ním od Formule 3. Nemyslím si, že chtěl získat velké jmění. Uměl žít poměrně skromně,“ zrekapituloval Lauda.

Remembering the awesome, inimitable racing legend that is James Hunt, who sadly lost his life #OnThisDay 25 years ago. #NeverForgotten pic.twitter.com/FlqLycriJf

— McLaren (@McLarenF1) 15. června 2018

V 90. letech dal Hunt svůj život opět do latě. Přestal brát drogy a dokonce i kouřit. Do komentátorské kabiny chodil střízlivý a už nebyl ve svých komentářích tak kousavý. Niki Lauda přiznal, že ho měl „neskutečně rád“.

Jednou nohou zpět v McLarenu

V roce 1980 usiloval o návrat do McLarenu, a to počínaje Velkou cenou USA West, přičemž požadoval od týmu 1 milion dolarů za závod. Možnost se naskytla poté, co si Alain Prost během tréninku zlomil zápěstí. Jednání mezi Huntem a stájí však ukončila Britova zlomená noha. O dva roky později se jej pokoušel do Brabhamu nalákat pozdější boss celého šampionátu Bernie Ecclestone. Hunt nabídku v hodnotě 2,6 milionů dolarů odmítl. Nevyšla ani snaha o návrat s týmem Williams v roce 1990.

Sdílejte na: