
Esteban Ocon se rozpovídal o vztahu se týmovým kolegou Pascalem Wehrleinem, o jeho budoucnosti v juniorském programu Mercedesu či o tom, jak neodbytné dítě byl a co všechno pro jeho kariéru rodiče obětovali.
Ocon přišel do Manoru v průběhu sezóny, když nahradil původního pilota Ria Harynata, který nesehnal dostatek peněz na zaplacení sedačky. Po pár závodech se dokázal s vozem sžít a nyní jsme svědky parádního souboje dvou vycházejících hvězd královny motorismu. K tomu všemu oba patří pod křídla Mercedesu. Mladík uznává kvality svého kolegy, kterého vidí jako týmovou jedničku.
„Pascal není můj nepřítel. Vidím ho v první řadě jako vůdce stáje. Myslím si, že je těžké najít si ve Formuli 1 přítele. Nevím, proč to tak je,“ řekl Ocon v rozhovoru pro speedweek.com, který má po zbytek sezóny vysoké ambice. „V této sezóně chci ještě body. Chci dokončit tento rok vysoko. Není to jednoduché, protože jsem se k týmu přidal teprve až v polovině sezóny. Měli jsme dvě dobré možnosti – v Belgii a Itálii. Ve Spa-Francorchamps jsem seděl ve voze poprvé a v Itálii jsme mohli profitovat z vypadnutí soupeřů, abychom dojeli na bodech. Ale všeobecně jsem s mými pokroky u Manoru spokojený.“
„V roce 2017 budu potřebovat konkurenceschopné auto. Mercedes se stará o moji kariéru, takže přenechám vyjednávání na nich. Zcela se koncentruji na svou práci u Manoru. Chci mít rychlý vůz. Ale jsem přesvědčen o tom, že když odvádíte dobrou práci, pak se vám automaticky otevřou dveře,“ zkonstatoval dvacetiletý Francouz.
Ocon je jedním z kandidátů na volnou sedačku po boku Sergia Péreze ve Force Indii a také je spojován s druhým místem u Renaultu. Ačkoliv má odjeto pouhých šest velkých cen, tak už si dokázal udělat obrázek o současném stavu F1: „Můžeme zapracovat na pár opravdu jednoduchých věcech, jak udělat Formuli 1 atraktivnější. Vozy musejí být rychlejší a motory hlučnější. Chci více kačírku místo vyasfaltovaných únikových zón. Dneska je to jednoduché – uděláte chytu, která není potrestána. Parabolica v Monze není už žádnou výzvou. Máme příliš krátké brzdné zóny, které brání předjíždění. Opravdu by nebylo těžké Formuli 1 zatraktivnit.“
Ocon přiznal, že jeho cílem bylo závodit ve Formuli 1, ostatní závodní série ho nechávají chladným.
„Přibližně za dvacet let odejdu samozřejmě jako úspěšný jezdec Formule 1,“ představuje si s úsměvem vývoj své kariéry Ocon, který měl v hlavě jen kariéru v nejprestižnějším automobilovém šampionátu. „DTM mě hodně naučilo, ale moje kariéra je GP sport. Nejsem fanouškem vytrvalostních sportů. IndiCar mě také nezajímá.“
Dále přiblížil to, kde vůbec objevil svou vášeň pro závodění a jak neodbytné dítě byl. Závody byly tak finančně náročné, že nakonec se svou rodinou skončili v obytném přívěsu.
„Všechno začalo o prázdninách, když jela rodina z Juxu na motokáry. Nechtěl jsem z toho stroje vůbec slézt,“ vzpomíná na doby, kdy přičichl k závodění. „Potom jsem svou rodinu tak dlouho terorizoval, až jsem dostal svoji vlastní motokáru. Jako kluk jsem byl pro moje rodiče pohromou. Nemohl jsem rozdýchat, když jsem byl druhý. Vůči mým konkurentům jsem byl velmi agresivní. Ale musím si s radostí vážit jednoho – moji rodiče dali v sázku mnoho, aby mi umožnili kariéru. Dokonce obětovali i dům, aby mě mohli dále financovat. Žili jsme v karavanu!“