Nehody, které změnily svět F1: Gilles Villeneuve

Joseph Gilles Henri Villeneuve se narodil roku 1950. Jako syn ladiče klavírů se ze začátku věnoval hudbě, ale propadl vášni pro automobily a v patnácti letech mu jeho otec daroval staré 1958 MGA. Gilles vůz kompletně rozebral, znovu sestavil a auto bylo pojízdné. Začátky v motorsportu ale nebyly slavné, neboť spoustu aut zničil – mezi nimi i své MGA. V roce 1970 si vzal Joann Bartheovou, se kterou měl dvě děti – Jacquese a Melanie. Neměli moc peněz a v prvních letech své kariéry si vydělával především závoděním na sněžných skútrech, ve kterém byl mimořádně úspěšný. Jeho styl řízení podle něj ovlivnilo právě závodění na skútrech. „Ta vozidla hodně klouzala, což mě hodně naučilo ovládání. A viditelnost byla hrozná! Pokud jste nebyli první, neviděli jste nic, jak všude foukal sníh. Bylo to dobré pro mé reflexy a zbavilo mě to strachu jezdit v dešti.“

V roce 1973 konečně získal závodní licenci a následovala úspěšná sezóna v místní sérii formule Ford. Z desíti závodů vyhrál sedm a přešel do formule Atlantic. Aby si mohl dovolit v ní jezdit, musel prodat rodinný dům. Se svou rodinou poté žil v obytném voze. Životní situaci nepomohla ani nehoda v roce 1974, ve které si nadvakrát zlomil nohu a nemohl závodit..

V roce 1976 ovládl sezónu a vyhrál titul ve Spojených státech Amerických a Kanadě. V létě jej pozval Ron Dennis, aby si zajezdil ve formuli 2. Dá se říci, že jej do královny motorsportu přivedl James Hunt. Jeho, a několik dalších známých osobností ve formuli Atlantic porazil. James Hunt poté vedení McLarenu pověděl o kanadském závodníkovi, na podzim s ním McLaren podepsal smlouvu a Gilles se zúčastnil závodu jako třetí pilot.

Ve formuli 1 debutoval roku v červenci roku 1977 ve Velké ceně Británie. Gillesovi v té době už bylo 27 let, často ale tvrdil, že se narodil roku 1952, aby si dva roky ubral. Přeci jen, dvacet sedm let už tehdy bylo považováno jako příliš vysoký věk na to, aby se jako pilot prosadil. Kvalifikoval se na deváté místo mezi dva druhé piloty McLarenu, Jamese Hunta na místě prvním a Jochena Masse na místě jedenáctém. Dokázal se vyšplhat na čtvrté místo, závod ale kvůli technickým problémům dokončil jedenáctý a tým se rozhodl jeho služeb již nevyužít.

„Kdyby mi někdo řekl, že mohu mít tři přání, první by bylo závodit, druhé by bylo závodit ve formuli 1, a třetí by bylo závodit za Ferrari.“

V srpnu roku 1977 se setkal s Enzem Ferrari. Ten ke svým pilotům nemíval příliš láskyplný vztah, Gillese si ale zamiloval a vytvořil si k němu náklonnost, podobnou náklonosti otce k synovi. Viděl v něm podobu s legendárním Taziem Nuvolarim a obdivoval jeho houževnatost nebo snad i jeho upřímnost. „Hele, je to k ničemu; nechápej mě špatně, nevadí mi to, budu ho řídit celý den, a budu si užívat každou minutu, ale myslím, že bys to měl vědět, to auto je na hovno,“ prohlásil kdysi bez obalu Villeneuve a starý Il Commendatore jej za to miloval. Zamiloval si i jeho bezhlavost. Začátky ve Ferrari nebyly nijak slavné a díky svým nehodám si vysloužil přezdívku The Aviator – letec. V roce 1979 v Zandvoortu vyjel z trati a praskla mu pneumatika – místo aby závod vzdal, zvládl dojet kolo pouze se třemi pneumatikami. O dva roky se mu v Kanadě odlomilo přední křídlo, zůstalo ale přilepené na autě a viselo mu prakticky až do kokpitu tak, že přes něj sotva viděl. Závod dokončil třetí.

Gilles Villeneuve, Ferrari, 1979 Dutch Grand Prix, Zandvoort. #Formula1 #F1 pic.twitter.com/jXJOSA5jO8

— F1 Images (@F1_Images) February 24, 2015

Zolder

Sezóna 1982 začala špatnými znameními. V Jižní Africe se porouchal motor, v Brazílii nedojel závod a skončil mimo trať, v Long Beach skončil třetí, ale Ferrari bylo diskvalifikováno kvůli svému dvojitému zadnímu křídlu. V Imole mu týmový kolega Didier Pironi „ukradl“ vítězství, když ho v posledním kole agresivně předjel. Pironi tvrdil, že neudělal nic špatně, neboť tým jim jen přikázal jet pomalu, ne držet pozice. Villeneuve se zařekl, že s Pironim již nikdy nepromluví. Jeho přátelé prý nikdy Gillese neviděli tak rozrušeného. O dva týdny později formule 1 přejíždí do Belgie. Joann Villeneuveová ten víkend zůstala s dětmi v hotelu v Monaku, namísto aby manžela doprovodila na závod v karavanu.

Sobotní kvalifikace na Velkou cenu Belgie v Zolderu se blížila ke konci, a byl čas vydat ze sebe a z vozu to nejrychlejší. Gilles, rozhodnutý porazit Pironiho, se se svými opotřebovanými pneumatikami chystal na poslední rychlé kolo, a blížil se k monopostu Jochena Masse. Musel se rozhodnout – přibrzdit nebo ho objet zleva, případně zprava. Je to rozhodnutí, které v rámci sekund piloti dělají několikrát za víkend. Jochen Mass viděl blížící se rudé auto v zrcátkách a snažil se svým Marchem uhnout. Zabočil doprava, jenže Gilles se rozhodl v tu chvíli udělat to samé. Levé přední kolo jeho Ferrari narazilo do pravého zadního kola Massova vozu v rychlosti 227 km/h a vylétlo do vzduchu. Na chvíli zmizelo ze záběru kamerového přenosu, ale poté se po saltu řítilo zpět na zem. Prudkost pádu utrhla přední část vozu a Gilles byl katapultován ven přes trať. Dopadl do sítí o několik metrů dál, stále připevněný k částem auta, ale bez helmy. Jochen Mass vyskočil z auta, a zastavili také další piloti a sledovali pokusy maršálů o oživování. Když na místo přijel Didier Pironi, Jochen Mass jej odvedl pryč.

Gilles utrpěl těžká zranění, mimo jiné i zlomený krk. Zemřel večer téhož dne v nemocnici v Leuvenu ve věku třiceti dvou let. Během pohřbu pronesl jeho bývalý kolega Jody Scheckter prostou řeč. „Gilles mi bude chybět ze dvou důvodů. Zaprvé, byl to ten nejrychlejší pilot v historii automobilových závodníků. Zadruhé, byl to ten nejupřímnější člověk, jakého jsem znal. Ale on neodešel. Vzpomínka na to, co dokázal, čeho dokázal, ta tu bude navždy.“ I Enzo Ferrari, který ztratil za svůj život spoustu blízkých a pilotů, byl jeho smrtí velmi zasáhnut. „Jeho smrt nás připravila o velkého šampiona – o toho, kterého jsem velmi miloval. Moje minulost je poznamenána žalem; rodiče, bratr, syn. Můj život je pln smutných vzpomínek. Když se ohlédnu zpět a vidím tváře těch, které jsem miloval, vidím mezi nimi jeho.“

Jochen Mass odešel z královny motorsportu téhož roku po nehodě ve Velké ceně Francie, ze které vyvázl s lehkými popáleninami. Nehoda mu kromě Gillese připomněla i krutý fakt, že pokud zůstane, může se mu stát něco podobného a jeho rodina by si musela projít stejným utrpením. „Když jsem měl v ten rok podobnou nehodu v La Castellet, cítil jsem, jako by na mě shůry někdo ukazoval, a pomyslel jsem si, že raději skončím. Bylo to příliš blízké, příliš podobné,“ vzpomíná německý pilot.

Jak se změnil svět formule 1 po jeho nehodě?

Když Michael Schumacher v roce 1998 ve Spa v podobném scénáři najel zezadu do McLarenu Davida Coultharda, mohl děkovat, že se to stalo s vozem Ferrari F300, a ne s šestnáct let starým Ferrari 126C2. Villeneuveova smrt znovu vedla k zamyšlení nad bezpečnostními opatřeními ve formuli 1 a nad konstrukcí aut. Dnešní auta prochází mnohými crash testy, testy zatížení a testy převrácení. Aerodynamika byla přepracována, aby se auta držela doslova přilepena na trati. V dnešní době monoposty zřídkakdy opustí trať i přesto, že se dostanou do kontaktu s jinými vozy. Objeví se vzácné výjimky, například nehoda Christiana Fittipaldiho a Pierluigi Martiniho v roce 1993, oba piloti ale pokračovali v závodě.

Gilles Villeneuve se stal ikonickou postavou a svět si navždy bude pamatovat jeho agresivní styl jízdy, ostré zatáčky, které projížděl ve smyku, vždy bezhlavý, vždy na hraně. Roku 1982 byl okruh v kanadském Montréalu přejmenován, aby nesl jeho jméno a v sezóně 1997 se zapsalo jméno Villeneuve do historie, když se jeho syn Jacques stal mistrem světa.

„Kdybych jel pomalu, nebyl bych pilotem formule 1. Nebyl bych Gilles Villeneuve.“

Thinking of the legendary Gilles Villeneuve, who sadly passed away on this day in 1982. pic.twitter.com/HH9KEiNAfc

— McLaren (@McLarenF1) May 8, 2023