Domů / Formule 1 / Které jezdecké přestupy se do Ferrari (ne)povedly?

Které jezdecké přestupy se do Ferrari (ne)povedly?

Které jezdecké přestupy se do Ferrari (ne)povedly?
Foto: © Ferrari

Sezóna 2025 bude pro fanoušky italské stáje přelomová, protože za volant monopostu se vzpínajícím se koněm ve znaku usedne sedminásobný mistr světa Lewis Hamilton. Podívejme se na jezdecké přestupy, které se Ferrari vyplatily a které naopak skončily neúspěchem.

Ferrari je ikonická stáj ve formuli 1, protože působí v královně motorsportu od začátku v roce 1950. Za tu dobu se v italském týmu vystřídalo několik jezdců a jen pár z nich dokázalo získat s ikonickou značkou mistrovský titul. Od sezóny 2025 se o to pokusí i Lewis Hamilton, který překvapivě na poslední část své kariéry zvolil Ferrari. Které přestupy do italského týmu se vzpínajícím se koněm ve znaku byly nakonec úspěšné a které ne?

5 jezdeckých přestupů, které se povedly

Michael Schumacher – 1996

Kým jiným bychom měli začít než německou legendou, Michaelem Schumacherem, který se do Ferrari rozhodl přestoupit z Benettonu na sezónu 1996. V té době to bylo velmi odvážné rozhodnutí, protože Němec byl dvojnásobným mistrem světa z let 1994 a 1995, zatímco Ferrari v té době vzpomínalo spíše na historické úspěchy.

První sezóny úspěch nepřinesly, v roce 1997 byl Michael Schumacher diskvalifikován ze šampionátu poté co úmyslně narazil do Jacquese Villeneuva v posledním závodě v Jerezu. V sezóně 1999 si naopak německý pilot zlomil nohu, když mu selhaly brzdy během VC Velké Británie a boj o jezdecký titul pro něj skončil. Ferrari sice získalo titul konstruktérů, ale na jezdecký titul stále čekalo od roku 1979.

Němec dokázal fanouškům Ferrari vrátit radost po dlouhých 21 letech až v následující sezóně, kdy v Suzuce porazil jednoho ze svých odvěkých rivalů Miku Häkkinena a oslavy mohly začít. A pak se rozjela úspěšná série, která vyvrcholila rokem 2004 a monopostem Ferrari F2004, který je považován za jeden z nejlepších v historii královny motorsportu. Michael Schumacher sezóně dominoval a získal svůj sedmý titul. Zároveň do dnešního dne německý pilot drží rekord v podobě získání 5 titulů mistra světa v řadě.

Tuto nadvládu Ferrari a Michaela Schumachera ukončil až při změně pravidel Fernando Alonso a Renault v roce 2005. Sedminásobný mistr světa dopsal svůj příběh s Ferrari o rok později, když s mladým Španělem bojoval o titul, nicméně ho v předposledním závodě sezóny v Japonsku zradil motor a s tím skončily jeho mistrovské šance. V posledním závodě za Ferrari v Brazílii 2006 ovšem Němec jasně ukázal, proč je jeden z nejlepších, když se po defektu pneumatiky propadl na poslední pozici, ale v cíli dojel jako čtvrtý. Navíc svedl krásný souboj se svým nástupcem v italské stáji Kimim Räikkönenem. Michael Schumacher se ještě do formule 1 vrátil s Mercedesem v letech 2010 – 2012, nicméně je navždy spjat s Rossem Brawnem a Jeanem Todtem ve Ferrari. 

Kimi Räikkönen – 2007

Když se Michael Schumacher na konci roku 2006 rozhodl odejít z formule 1, Ferrari podepsalo smlouvu s Kimim Raikkonenem z McLarenu jako s jeho náhradou. Vysoce hodnocený Fin si od svého debutu v roce 2001 připsal již devět vítězství, ale ve své poslední sezóně za McLaren nevyhrál ani jednou.

Iceman si to nicméně okamžitě vynahradil ve Ferrari, když vyhrál při svém debutu v červených barvách v Austrálii. Sezóna 2007 se ale nesla ve skandálu Spygate, díky kterému byl vyloučen McLaren z Poháru konstruktérů. Nicméně jezdci nebyli ze šampionátu diskvalifikovaní a Fernando Alonso a tehdejší nováček ve formuli 1 Lewis Hamilton bojovali o mistrovský titul. A jak platí jedno pořekadlo, když se dva perou, třetí se směje, tak přesně to nastalo. McLaren nedokázal udržet interní souboj mezi Lewisem Hamiltonem a Fernandem Alonsem v průběhu roku a z toho těžili soupeři. Zatímco Brit vedl ke konci šampionátu jezdecké pořadí, v předposledním závodě sezóny během proměnlivých podmínek McLaren udělal chybu a svého pilota povolal do boxů až moc pozdě. Lewis Hamilton byl na sjetých pneumatikách a při nájezdu do boxů zapadl do kačírku, ze kterého se nedokázal dostat a ze závodu vypadl. Naopak Kimi Räikkönen nezahálel a vyhrál poslední 2 závody šampionátu, čímž o jeden bod porazil Lewise Hamiltona a stal se mistrem světa. Když Fin proťal šachovnicovou vlajku, jeho inženýr Chris Dyer pronesl jednu slavnou větu: „Je po všem, Hamilton je sedmý! Podle mých výpočtů vyhráváme šampionát o 1 bod!“

Iceman svůj úspěch už nikdy nedokázal zopakovat a v roce 2010 vyměnil královnu motorsportu za rallye, když ho Ferrari vyplatilo ze smlouvy, aby pro daný rok získalo Fernanda Alonsa. Kimi Räikkönen ale na královnu motorsportu nezanevřel a vrátil se Lotusem v roce 2012. A na Ferrari taky ne, protože v letech 2014 – 2018 opět hájil červené barvy. Do dnešního dne je posledním šampionem italské stáje.

Niki Lauda – 1974

Niki Lauda se na začátku 70. let snažil předvést svůj talent v týmech March a BRM, což se mu povedlo, protože vzbudil zájem samotného Enza Ferrariho. Italská šéf s ním podepsal smlouvu na rok 1974. Rakušan se týmu rychle odvděčil za důvěru, protože již ve svém čtvrtém startu za Ferrari zvítězil ve Španělsku a další přidal v Zandvoortu. Od té doby se situace pro Rakušana a Ferrari dále zlepšovala a v roce 1975 získali titul mezi jezdci i mezi konstruktéry.

Pak ale přišla hrozivá nehoda o rok později na Nürburgringu, kde utrpěl těžké popáleniny a několik zlomenin. Rakušan ale ukázal nejen neskutečnou bojovnost o svůj život, ale i nezdolnou vůli opět závodit. O pouhých šest týdnů později se neuvěřitelně vrátil do formule 1. Na konci ročníku, který připadl na Japonsko, se rozhodl odstoupit kvůli deštivým podmínkám, protože se mu to zdálo až příliš nebezpečné. Titul tak získal James Hunt. V té následující se on sám stal mistrem světa, ale ke konci roku italský tým po 4 letech opustil.

Jody Scheckter – 1979

První roky kariéry Jodyho Schecktera v královně motorsportu se neobešly bez kontroverzí, jihoafrický jezdec byl pod drobnohledem kvůli haváriím, včetně velké nehody při Velké ceně Velké Británie v roce 1973. Tento incident dovedl jeho tehdejší tým McLaren k tomu, že se rozhodl Jihoafričana na čtyři závody nechat „odpočívat“.

Během následujících tří sezón s týmem Tyrell však Jody Scheckter odstranil své slabiny a stal se vítězem závodu. Následovalo dvouleté angažmá u týmu Wolf a v roce 1979 podepsal smlouvu s Ferrari.

Ve své první sezóně u italské stáje vytvořil Jihoafričan silné partnerství s týmovým kolegou Gillesem Villeneuvem a každý z jezdců získal po třech vítězstvích – ale byl to právě Jody Scheckter, kdo získal o čtyři body více a stal se mistrem světa. Díky této jezdecké dvojici Ferrari taktéž získalo Pohár konstruktérů.

NIcméně o rok později Jody Scheckter ukončil kariéru a Ferrari muselo na jezdecký titul počkat až na začátek tisíciletí s Michaelem Schumacherem. 

José Froilán González – 1951

Jméno José Froilán González možná nepatří mezi nejznámější v porovnání s jinými ikonami formule 1 – zúčastnil se pouze 26 velkých cen, ale tento argentinský jezdec je nesmírně důležitou postavou v historii Ferrari.

Argentinec debutoval za Maserati ve dvou závodech během prvního ročníku šampionátu F1 v roce 1950, nicméně ani v jednom případě se mu nepodařilo vidět šachovnicovou vlajku. Za volant Scuderie usedl poprvé při Velké ceně Francie 1951, v níž dojel na druhém místě společně s Albertem Ascarim, kterému předal auto, když Italovi odešla převodovka. V tehdejších dobách se nejednalo o nic neobvyklého a předávání auta mezi jezdci bylo dokonce povoleno i pravidly.

Ale v dalším závodě, který se konal ve Velké Británii, se José Froilán González stal vítězem a prvním pilotem Ferrari, který stanul na nejvyšším stupni vítězů. Aby byla tato pocta ještě významnější, porazil muže, který v tom roce získal titul mistra světa, Juana Manuela Fangia.

Pro roky 1952 a 1953 se vrátil k Maserati, kde ale zůstal bez vítězství, než se Argentinec v roce 1954 opět vrátil k Ferrari, kde se na Silverstonu radoval z druhého triumfu. Ve stejném roce rovněž zvítězil za Scuderii také ve 24hodinovém závodě v Le Mans. Svůj poslední závod ve formuli 1 za italskou značku absolvoval v roce 1960 před svým odchodem do závodnického důchodu.

5 přestupů, které se naopak nepovedly

Nigel Mansell – 1989

Když Kimi Räikkönen vyhrál v roce 2007 svůj premiérový závod za Ferrari, stal se prvním jezdcem, který vyhrál při svém debutu za tým od dob Nigela Mansella – ale zatímco Iceman dosáhl mistrovského úspěchu, Britovi se to nepodařilo.

Během čtyřletého působení u Williamsu v letech 1985 až 1988 skončil Nigel Mansell dvakrát druhý v boji o titul. Když však kvůli nekonkurenceschopnému vozu skončil v roce 1988 až devátý, využil britský jezdec možnosti přestoupit v roce 1989 do Ferrari.

Vítězství při jeho debutu za Scuderii v Riu de Janeiru znamenalo dobrý začátek a Mansell se stal oblíbeným mezi Tifosi, kteří mu dali přezdívku „Il Leone“ (Lev – pozn. red.). Přestože následovalo další vítězství v Maďarsku, v roce 1990 se spolupráce začala zhoršovat. Byla to pro Brita těžká sezóna, protože spolu s obtížným vztahem s novým týmovým kolegou Alainem Prostem vedla k tomu, že Nigel Mansell na Silverstonu oznámil svůj odchod z královny motorsportu. I když si to později rozmyslel, čas britského jezdce u Ferrari vypršel a v roce 1991 se vrátil k Williamsu.

Alain Prost – 1990

Alain Prost přišel do Ferrari v roce 1990, kdy se Francouz rozhodl přestoupit po kontroverzní srážce se svým týmovým kolegou z týmu McLaren, Ayrtonem Sennou, ve finále sezóny 1989 v japonské Suzuce. Zatímco Prost tehdy získal titul, o rok později na stejném místě se situace otočila, protože titul získal Senna poté, co najel do Ferrari svého soupeře v první zatáčce. „To, co udělal, bylo nechutné,“ komentoval tento incident Francouz ve službách Ferrari. Veškeré naděje Alaina Prosta, že se v roce 1991 opět utká s brazilským pilotem, zmařil náhlý pokles tempa Scuderie a Francouz tak nevyhrál ani jeden závod.

Alain Prost veřejně kritizoval výkonnost italské stáje, což vedlo Ferrari k okamžitému propuštění mistra světa jeden závod před koncem sezóny. To znamenalo hořký konec spolupráce a přinutilo Alaina Prosta vzít si v roce 1992 dovolenou. Vrátil se v roce 1993 s Williamsem a získal svůj čtvrtý a poslední mistrovský titul.

Sebastian Vettel – 2015

Alain Prost není jediným jezdcem, který přišel do Ferrari jako již dekorovaný mistr světa. Sebastian Vettel zažil s Red Bullem velmi úspěšnou éru, kdy v letech 2010 až 2013 dominoval a získal čtyři tituly mistra světa, nicméně změna pravidel a propad Red Bullu v sezóně 2014 ho přiměly k přestupu do Ferrari.

Tento přestup zprvu vypadal jako vynikající rozhodnutí německého pilota, který opět po nevydařené sezóně okamžitě zvítězil ve druhém závodě za Ferrari v Malajsii. V sezónách 2017 a 2018 Sebastian Vettel a Ferrari dostali do boje o titul – ale kvůli chybám a nedostatečnému vývoji vůči Mercedesu vždy zvítězil Lewis Hamilton. Za kritický zlom ve Ferrari lze označit vypadnutí německého pilota z čela závodu na Hockenheimu v roce 2018, který se následně ukázal jako velmi bolestivý a Sebastian Vettel se nedokázal z této chyby vzpamatovat.

Poté, co se v roce 2019 prosadil nový týmový kolega Charles Leclerc, rozhodlo Ferrari ještě před začátkem sezóny 2020, že pro rok 2021 nahradí Sebastiana Vettela Carlos Sainz. Čtyřnásobný šampion později prohlásil, že během svého působení v týmu selhal, vzhledem k tomu, že se mu nepodařilo naplnit jeho cíl, který byl mistrovský titul a nedokázal napodobit svého idola Michaela Schumachera. Němec přesto patří na třetí místo v počtu vítězství s italskou stájí – celkově jich získal 14 a před ním jsou pouze Niki Lauda (15) a Michael Schumacher (72).

Fernando Alonso – 2010

Příběh Fernanda Alonsa u Ferrari je v některých ohledech velmi podobný jeho následníkovi Sebastianu Vettelovi. Španěl byl dvojnásobným mistrem světa s Renaultem v letech 2005 a 2006 a ve Scuderii se rychle prosadil – při svém debutu v týmu vyhrál v roce 2010 Velkou cenu Bahrajnu.

Následovaly další čtyři vítězství a Fernando Alonso prohrál šampionát až v posledním závodě v Abú Zabí, kde nedokázal předjet Vitalije Petrova a titul získal Sebastian Vettel. Nicméně se ukazovala slibná budoucnost. V roce 2011 se však italská stáj výkonnostně propadla a o rok později se Fernando Alonso přiblížil k dlouho očekávanému třetímu titulu, nicméně jen o tři body opět nestačil na německého pilota. Po závodě v São Paulu je známý záběr na Španěla, jak zklamaně hledí na oslavující Red Bull.

V další sezoně skočil španělský pilot opět na druhém místě. Ferrari ale nezvládlo přechod na nová pravidla s hybridní jednotkou pro rok 2014  a Fernando Alonso nevyhrál žádný závod a skončil v šampionátu jezdců až jako šestý.

Přestože jeho předchozí krátkodobé působení u McLarenu skončilo v roce 2007 nešťastně, rozhodl se Španěl v roce 2015 k týmu z Wokingu vrátit. Působení u Ferrari mu nepochybně přispělo k pověsti jako jednoho z nejsilnějších jezdců ve startovním poli, nicméně nikdy nedokázal s italským týmem udělat ten poslední krůček, který by byl tím mistrovským.

Giancarlo Fisichella – 2009

Poté, co Felipeho Massu při nešťastné nehodě během kvalifikace na Velkou cenu Maďarska 2009 zasáhla do přilby pružina, která se odpadla od zadního zavěšení vozu Brawn GP Rubense Barrichella, podstoupil Brazilec urgentní operaci, která ho málem stála život. I tato nehoda byla z jedním z argumentů, proč v roce 2018 byl zaveden systém HALO.

Když se Felipe Massa začal zotavovat, a nakonec se v roce 2010 vrátil k závodění, Ferrari původně povolalo Lucu Badoera jako náhradníka. Ital byl dlouholetý testovací jezdec, ale během svých dvou účastí v závodech byl pomalý, proto přivedlo vedení týmu Giancarla Fisichellu z Force Indie, aby dokončil sezónu.

Pro Fisichellu to byl tak trochu romantický tah, Ital se stal jedním z mála, kdo závodil za nejslavnější tým své vlasti. Tato změna se mu však výsledkově nevyplatila, neboť nejlepším výsledkem trojnásobného vítěze závodu bylo 9. místo při jeho debutu za Ferrari na domácí Monze.

Zklamání vyvrcholilo ve finále sezóny v Abú Zabí, kde obdržel trest v podobě průjezdu boxovou uličkou a dojel až na 16. místě – tento závod byl taktéž posledním aktivním působením v královně motorsportu, ačkoli rodák z Říma zůstal v roce 2010 rezervním jezdcem Ferrari.

Zdroje článku:

https://www.formula1.com/en/latest/article/5-ferrari-moves-that-paid-off-and-5-that-didnt-as-hamilton-embarks-on-his.1M3dI7vMwfH7ES8KwrmlwB

Sdílejte na:
Zavřít

Autor článku:

Formuli 1 sleduje přes 20 let, od roku 2017 píše pro Svět Formule a od října 2020 působí jako šéfredaktor. Jeho nejoblíbenější jezdec je Michael Schumacher a je fanouškem Ferrari. V případě zájmu o spolupráci ho můžete kontaktovat na: jan.fridrich@svetformule.cz.

Další články autora →

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Další články