Jim Clark

Jim Clark

Jim (Jimmy) Clark byl skotský závodník formule 1 a dvojnásobný mistr světa z let 1963 a 1965. Všeobecně se tvrdí, že pilot mohl závodit až do 70. let, čímž by nejspíše stanovil rekordy, které by Ayrton Senna či Michael Schumacher nikdy nepřekonali. Zahynul při závodě F2 na Hockenheimringu za dosud ne plně objasněných okolností.

James „Jim“ Clark se narodil ve skotském Berwickshire a vyrůstal na farmě se čtyřmi staršími sestrami. K motorsportu neměl žádné rodinné vazby, o to překvapivější bylo, jaký talent v něm dřímal. Ve třinácti letech odešel na soukromou školu do Edinburghu, ale studium brzy přerušil, aby pomáhal na rodinné farmě. Řídit začal tajně na polních cestách a v sedmnácti letech získal řidičský průkaz. Koupil si Sunbeam Talbot a od roku 1956 se účastnil místních rallye soutěží.

Postupně přešel do klubových závodů, kde závodil s vozy zapůjčenými od majetnějších přátel, kteří v něm rozpoznali talent a podporovali ho. Clark sám si však výjimečnosti svého nadání nebyl vědom. Když se jednou zeptal přítele Iana Scott-Watsona, proč jsou ostatní pomalejší, dostal jednoduchou odpověď: „Protože ty jsi rychlejší.“

V roce 1958 zaujal při závodě v Brands Hatch Colina Chapmana, zakladatele Lotusu. Ten mu nabídl místo v juniorské formuli Lotus, kde Clark okamžitě zazářil. Plánovaný přestup k Aston Martinu v roce 1960 ztroskotal kvůli problémům s vývojem motoru, a Chapman jej proto zařadil přímo do týmu formule 1. Jim Clark zůstal Lotusu věrný po celou kariéru.

Chapman stavěl lehké, extrémně rychlé, ale křehké vozy. Clark je dokázal dokonale cítit a svým jemným stylem z nich dostával maximum. Byl proslulý schopností přesně popsat chování auta i technické detaily po každé jízdě. Jezdil čistě, plynule a na hranici šel jen tehdy, když to bylo nutné.

Jeho schopnosti dokazují i legendární návraty: na Nürburgringu 1962 dohnal velkou ztrátu po chybě s palivovým čerpadlem, v Monze 1967 se po defektu probojoval zpět do čela, přestože nakonec skončil třetí kvůli nedostatku paliva.

Celá Clarkova kariéra ale nebyla hladkou jízdou. Při závodě v belgickém Spa 1960 byl svědkem dvou smrtelných nehod a trať od té doby nenáviděl, přesto zde později čtyřikrát vyhrál. V roce 1961 se zapletl do nehody s Wolfgangem von Tripsem, při níž zemřeli i diváci. Clark byl krátce obviněn z usmrcení z nedbalosti, než byl později očištěn.

O titul bojoval poprvé v roce 1962, ale kvůli technické poruše jej nezískal. Mistrem světa se stal v roce 1963, titul obhajoval v roce 1965. Rok 1964 a znovu i závěr sezóny 1967 mu unikly kvůli poruchám. V roce 1965 navíc vyhrál slavný závod Indianapolis 500.

Sezóna 1968 začala vítězstvím v Jižní Africe a slibovala další úspěchy. Clark se však krátce poté zúčastnil závodu formule 2 v Hockenheimu. Na mokré trati v šestém kole havaroval ve vysoké rychlosti a na místě zemřel. Přesná příčina nehody nebyla nikdy jednoznačně určena.

Sdílejte na:
Zavřít

Autor článku:

Studentka korejštiny, kterou koně baví nejen pod kapotou. Jako malá fandila o nedělích po obídku Alonsovi, protože měl nejbarevnější auto, cestu k formulím si našla i později v životě. Najít ji můžete i na evropských okruzích, například během závodů juniorského šampionátu F4 CEZ.

Další články autora →