Jim Clark

James „Jim“ Clark se narodil ve skotském Berwickshire a vyrůstal na farmě se čtyřmi staršími sestrami. K motorsportu neměl žádné rodinné vazby, o to překvapivější bylo, jaký talent v něm dřímal. Ve třinácti letech odešel na soukromou školu do Edinburghu, ale studium brzy přerušil, aby pomáhal na rodinné farmě. Řídit začal tajně na polních cestách a v sedmnácti letech získal řidičský průkaz. Koupil si Sunbeam Talbot a od roku 1956 se účastnil místních rallye soutěží.

Postupně přešel do klubových závodů, kde závodil s vozy zapůjčenými od majetnějších přátel, kteří v něm rozpoznali talent a podporovali ho. Clark sám si však výjimečnosti svého nadání nebyl vědom. Když se jednou zeptal přítele Iana Scott-Watsona, proč jsou ostatní pomalejší, dostal jednoduchou odpověď: „Protože ty jsi rychlejší.“

V roce 1958 zaujal při závodě v Brands Hatch Colina Chapmana, zakladatele Lotusu. Ten mu nabídl místo v juniorské formuli Lotus, kde Clark okamžitě zazářil. Plánovaný přestup k Aston Martinu v roce 1960 ztroskotal kvůli problémům s vývojem motoru, a Chapman jej proto zařadil přímo do týmu formule 1. Jim Clark zůstal Lotusu věrný po celou kariéru.

Chapman stavěl lehké, extrémně rychlé, ale křehké vozy. Clark je dokázal dokonale cítit a svým jemným stylem z nich dostával maximum. Byl proslulý schopností přesně popsat chování auta i technické detaily po každé jízdě. Jezdil čistě, plynule a na hranici šel jen tehdy, když to bylo nutné.

Jeho schopnosti dokazují i legendární návraty: na Nürburgringu 1962 dohnal velkou ztrátu po chybě s palivovým čerpadlem, v Monze 1967 se po defektu probojoval zpět do čela, přestože nakonec skončil třetí kvůli nedostatku paliva.

Celá Clarkova kariéra ale nebyla hladkou jízdou. Při závodě v belgickém Spa 1960 byl svědkem dvou smrtelných nehod a trať od té doby nenáviděl, přesto zde později čtyřikrát vyhrál. V roce 1961 se zapletl do nehody s Wolfgangem von Tripsem, při níž zemřeli i diváci. Clark byl krátce obviněn z usmrcení z nedbalosti, než byl později očištěn.

O titul bojoval poprvé v roce 1962, ale kvůli technické poruše jej nezískal. Mistrem světa se stal v roce 1963, titul obhajoval v roce 1965. Rok 1964 a znovu i závěr sezóny 1967 mu unikly kvůli poruchám. V roce 1965 navíc vyhrál slavný závod Indianapolis 500.

Sezóna 1968 začala vítězstvím v Jižní Africe a slibovala další úspěchy. Clark se však krátce poté zúčastnil závodu formule 2 v Hockenheimu. Na mokré trati v šestém kole havaroval ve vysoké rychlosti a na místě zemřel. Přesná příčina nehody nebyla nikdy jednoznačně určena.